III. ÚS 2817/25

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") z důvodu tvrzeného porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z obsahu ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí soudu plyne, že stěžovatelka coby cizí státní příslušnice v řízení před Městským soudem v Praze (dále jen "městský soud") požádala o písemný překlad části vyšetřovacího spisu do lotyšštiny. Písemný překlad těchto listinných důkazů, které měly být provedeny u hlavního líčení, požadovala ještě předtím, než bude nařízeno a konáno hlavní líčení ve věci.

3. Městský soud žádosti stěžovatelky nevyhověl. Odůvodnil to tím, že písemnosti, jejichž překlad stěžovatelka požaduje, nepatří k písemnostem, jež musejí být obligatorně písemně přeloženy podle § 28 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Stěžovatelce byl doručen písemný překlad obžaloby, včetně odůvodnění obsahujícího popis jednotlivých důkazů navrhovaných státním zástupcem. K hlavnímu líčení soud přibral tlumočníky do lotyšštiny, kteří budou stěžovatelce tlumočit jeho průběh, včetně provádění těch důkazů, jejichž písemný překlad stěžovatelka požadovala. To považoval za dostatečnou záruku práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu.

4. Vrchní soud napadeným usnesením zamítl stěžovatelčinu žádost o pořízení písemného překladu části vyšetřovacího spisu podle § 28 odst. 4 trestního řádu. V odůvodnění nejprve vyložil obecná východiska pro posouzení stěžovatelčiny stížnosti. Vyjmenoval písemnosti, které musejí být podle trestního řádu povinně písemně přeloženy, neovládá-li obviněný český jazyk. Je-li to nutné pro zaručení spravedlivého procesu, zejména práva na obhajobu, je nutno obviněnému písemně přeložit i jiné písemnosti, a to v rozsahu, který je zcela nezbytný k jeho seznámení se se skutečnostmi, které jsou mu kladeny za vinu (§ 28 odst. 4 trestního řádu). Zákon umožňuje takovou písemnost nebo její podstatný obsah namísto písemného překladu "pouze" přetlumočit (ibid.). S poukazem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") soud konstatoval, že právo na tlumočníka je nutnou podmínkou toho, aby osoba, která neovládá jazyk, v němž je řízení vedeno, mohla uplatňovat svá procesní práva. Současně však není nezbytné, aby byl každý dokument vydaný v trestním řízení přeložen ve své úplnosti do jazyka obviněného. Postačuje, pokud je obviněnému umožněno získat relevantní informace o skutečnostech, které jsou mu kladeny za vinu, a řádně se hájit (rozsudek ESLP ve věci Kamasinski proti Rakousku ze dne 19. 12. 1989, č. 9783/82, § 74; rozhodnutí ESLP ve věci Güngör proti Německu ze dne 17. 5. 2001, č. 31540/96). K tomuto účelu může postačovat i ústní přetlumočení obsahu listin (rozhodnutí ESLP ve věci Husain proti Itálii ze dne 24. 2. 2005, č. 18913/03).

5. Na základě těchto obecných východisek vrchní soud konstatoval, že v této fázi řízení - tj. před zahájením hlavního líčení - postačuje k zajištění stěžovatelčina práva na spravedlivý proces, byl-li jí poskytnut písemný překlad obžaloby do lotyšštiny. Z obžaloby je totiž patrné, jaký skutek je jí kladen za vinu, jaké důsledky hrozí při jeho prokázání a na základě jakých důkazů byla obžaloba podána, jakož i podstatný obsah těchto důkazů. V průběhu hlavního líčení budou v souladu se zásadou ústnosti všechny důkazy provedeny, přičemž přibraní tlumočníci budou obsah těchto důkazů stěžovatelce tlumočit; městský soud navíc stěžovatelce přislíbil, že jí bude poskytnut dostatečný prostor a čas k tomu, aby se ke každému z prováděných důkazů vyjádřila. Požadovaný písemný překlad listin, jejichž důkazní význam a podstatný obsah je stěžovatelce již znám z obžaloby a k nimž se za asistence tlumočníků bude následně moci vyjádřit i na hlavním líčení, se proto jeví jako nadbytečný a kolidující se zásadou rychlosti a hospodárnosti trestního řízení. Nad rámec toho pak poznamenal, že hlavního líčení, které proběhlo dne 13. 5. 2025, se osobně zúčastnila stěžovatelka, její obhájce a dva tlumočníci. Stěžovatelka před soudem potvrdila, že tlumočníkům rozumí, a nevznesla připomínky proti jejich přibrání ani proti kvalitě jejich služeb.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka namítá, že písemný překlad některých listinných důkazů (znaleckého posudku; všech protokolů o výslechu dvou obžalovaných, včetně protokolů vypracovaných slovenskými orgány činnými v trestním řízení; protokolu o výslechu jedné svědkyně; emailů mezi stěžovatelkou a jedním z obžalovaných; přepisů odposlechů) byl nezbytný pro zajištění spravedlivého procesu a práv obhajoby. Písemné překlady výpovědí obžalovaných a svědkyně, odposlechů a emailové komunikace mezi ní a dalším obžalovaným přitom byly nezbytné pro to, aby stěžovatelka mohla během hlavního líčení namítat případné rozpory mezi těmito důkazy. Písemný překlad znaleckého posudku byl nutný kvůli tomu, že jde o složitý dokument, jehož pochopení vyžaduje dostatek času. Vrchní soud v napadeném usnesení nedostatečně odůvodnil, proč není překlad těchto důkazů nezbytný pro zajištění práv stěžovatelky.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Stěžovatelka - obžalovaná a cizí státní příslušnice - svou ústavní stížností brojí proti rozhodnutí trestního soudu, jímž byla zamítnuta její žádost o pořízení písemného překladu některých listinných důkazů ještě předtím, než bude konáno hlavní líčení ve věci. Má totiž za to, že přetlumočení obsahu těchto důkazů během jejich provádění na hlavním líčení není dostačující pro zajištění jejího práva na obhajobu a pomoc tlumočníka.

9. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že tomu, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, je právo na tlumočníka garantováno v čl. 37 odst. 4 Listiny, přičemž toto právo dopadá na všechny typy soudních a správních řízení. V čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") je pak obdobné právo garantováno osobám, proti nimž je vedeno trestní řízení. Jde o jeden ze stěžejních prvků práva na spravedlivý proces, neboť bez něj osoby, které nerozumějí jazyku řízení, nemohou uplatňovat ani svá další ústavně zaručená práva, např. právo na obhajobu. V judikatuře je zastáván názor, že je povinností orgánů činných v trestním řízení zjistit, zda obviněný rozumí jazyku, v němž je řízení vedeno, a případně zda je za účelem zajištění jeho procesních práv nutno ustanovit mu tlumočníka (srov. rozsudek ESLP ve věci Cuscani proti Spojenému království ze dne 24. 9. 2002 č. 32771/96, § 39). Tato povinnost se vztahuje nejen na situace, kdy obviněný učiní výslovnou žádost o ustanovení tlumočníka, nýbrž i na situace, kdy vznikne důvodná pochybnost o tom, jestli ovládá jazyk řízení na potřebné úrovni (nález ze dne 17. 9. 2024 sp. zn. III. ÚS 637/24, bod 31). Poskytnutá pomoc tlumočníka by mu měla umožnit seznámit se s danou věcí a hájit se, a to zejména tím, že bude schopen předložit soudu svoji verzi událostí (ibid., bod 32). Obviněný, jenž nerozumí jazyku řízení, má právo na bezplatné tlumočení nebo překlad všech důkazů, bez nichž by mu nemohlo být zajištěno právo na spravedlivý proces (rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Hermi proti Itálii ze dne 18. 10. 2006, č. 18114/02, § 69). Ustanovení čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy však nevyžaduje, aby byly obviněnému přeloženy všechny důkazy a listiny přijaté v rámci trestního řízení. I jejich ústní překlad může být postačující (rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Hermi proti Itálii, § 70; rozhodnutí ESLP ve věci Husain proti Itálii ze dne 24. 2. 2005, č. 18913/03). Tlumočení by však mělo být poskytnuto v dostatečném rozsahu a na dostatečné úrovni na to, aby obviněnému umožnilo seznámit se s obviněními, která byla proti němu vznesena, a hájit se proti nim, především tím, že bude s to předložit soudu svou verzi událostí (rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Hermi proti Itálii, § 70; rozhodnutí ESLP ve věci Güngör proti Německu ze dne 17. 5. 2001, č. 31540/96). V kontextu vnitrostátního práva je nutno trvat na písemném překladu těch dokumentů, které zákonodárce vymezil v trestním řádu (§ 28 odst. 2); u dalších dokumentů je pak nutno posuzovat, zda je jejich písemný překlad nezbytný pro zajištění spravedlivého procesu a práv obhajoby.

10. Ústavní soud znovu připomíná, že v nyní posuzované věci se trestní řízení v době rozhodování městského soudu nacházelo v předsoudní fázi řízení, resp. v době rozhodování vrchního soudu na samém počátku soudní fáze řízení. Ačkoli s ohledem na existující prejudikaturu (srov. např. usnesení ze dne 23. 3. 2021 sp. zn. III. ÚS 418/21; usnesení ze dne 18. 9. 2024 sp. zn. I. ÚS 2299/24; usnesení ze dne 19. 11. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3077/15; usnesení ze dne 7. 7. 2008 sp. zn. I. ÚS 3211/07) Ústavní soud neshledal ústavní stížnost nepřípustnou z důvodu, že směřuje pouze proti dílčímu (procesnímu) rozhodnutí v probíhajícím trestním řízení, tento faktor hrál významnou roli při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti. Jak totiž stěžovatelce vysvětlily již trestní soudy, její právo na obhajobu a pomoc tlumočníka pořád může být realizováno v pozdějších fázích řízení, a to hypoteticky i vyhotovením písemného překladu určitých listinných důkazů, shledají-li to soudy za potřebné.

11. Z napadeného rozhodnutí vrchního soudu ostatně plyne, že stěžovatelce byli ustanoveni hned tři tlumočníci, z nichž dva se zúčastnili prvního hlavního líčení ve věci dne 13. 5. 2025; stěžovatelka proti jejich službám a kvalitě překladu nevznesla námitky a na uvedeném hlavním líčení výslovně potvrdila, že jim rozumí. Tlumočení obsahu důkazů prováděných v hlavním líčení, je-li zajištěno v náležité kvalitě a rozsahu a je-li stěžovatelce poskytnut dostatečný čas a prostor pro reakci na ně, přitom může být i podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva postačující z pohledu práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy. To platí o to víc v situaci, kdy stěžovatelka - zastoupena českým obhájcem - byla obeznámena s podstatou a významem těchto důkazů z písemného překladu obžaloby. Přehlédnout nelze ani to, že stěžovatelka do své žádosti o písemný překlad do lotyšštiny zahrnula i některé listinné důkazy, s jejichž obsahem musela být z povahy věci obeznámena a jimž musela mít schopnost porozumět (např. překlad své emailové konverzace s jedním z obžalovaných).

12. Pokud by se přece jenom ukázalo, že rozsah, kvalita nebo event. forma tlumočení nebyla dostatečná pro zajištění práva na spravedlivý proces a práv obhajoby, stěžovatelka to bude moci namítat v rámci řádných a event. mimořádných opravných prostředků proti odsuzujícímu rozsudku. Ústavní soud by následně mohl posoudit soulad těchto konečných rozhodnutí s ústavně zaručenými právy stěžovatelky, bude-li případně považovat za vhodné podat proti nim ústavní stížnost.

13. Ústavní soud ze všech uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 19. února 2026

Jan Svatoň v. r. předseda senátu