Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti JUDr. Karla Rohra, Ph. D., advokáta, se sídlem Husova 308, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. srpna 2024, č. j. 69 Co 182/2024-353, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. května 2024, č. j. 17 C 270/2010-320, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel jako advokát zastupoval v řízení o určení neplatnosti exekutorského zápisu (uznání dluhu) žalobkyni. Po výpovědi plné moci žalobkyní z důvodu finanční nouze byl stěžovatel ustanoven soudem jako její právní zástupce.
3. Po skončení řízení mu okresní soud přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 30 376 Kč dle § 9 odst. 3 ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátní tarif), ačkoli stěžovatel nárokoval přes 190 000 Kč.
4. Krajský soud k odvolání stěžovatele potvrdil rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné. Uzavřel, že exekutorský zápis je listina penězi neocenitelná sepsaná za účelem získání exekučního titulu, nikoliv titulem závazku ve své hmotněprávní podstatě vyjádřeného určitou částkou.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavních práv v tom, že soudy aplikovaly nesprávná ustanovení advokátního tarifu. Tvrdí, že měl být pro výpočet hodnoty úkonu právní služby aplikován § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Předmětem sporu byla platnost exekutorského zápisu, ten se však týkal konkrétní částky, a to 4 000 000 Kč. Podle stěžovatele je třeba vyjít z této tarifní hodnoty sporu, neboť jde o ocenitelnou hodnotu práva, které bylo předmětem určovací žaloby. Hodnota úkonu tak měla být 24 600 Kč, nikoli 2 500 Kč, ze které vycházely soudy.
6. Stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž i při určovacích žalobách je třeba vycházet z hodnoty předmětu sporu, resp. "je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je třeba pro výpočet odměny použít primárně § 8 odst. 1 advokátního tarifu". Nejde zároveň o případ, kdy lze zjistit hodnotu věci či práva jen s nepoměrnými obtížemi.
7. Soudy postupovaly přepjatě formalisticky. Obecný soud není vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, vyžaduje-li to účel a smysl zákona.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Výklad jiných než ústavních předpisů (v nyní posuzované věci dokonce výklad podzákonného předpisu) je záležitostí obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
10. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že problematika nákladů řízení zásadně nedosahuje ústavní roviny. Jakkoli může mít rozhodnutí o nákladech citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody. K přezkumu nákladových výroků se proto Ústavní soud staví nanejvýš zdrženlivě (srov. např. nález ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. IV. ÚS 777/12, nebo ze dne 21. 5. 2019, nález sp. zn. II. ÚS 2578/18).
11. Jakkoli Ústavní soud ve zcela výjimečných případech rozhodnutí o nákladech řízení meritorně přezkoumal, rozhodnutí odkazovaná stěžovatelem (určovací žaloby týkající se např. nemovitostí či obchodního podílu) se netýkají shodné situace, jako v nyní posuzované věci. Krajský soud zdůvodnil, proč předmětem řízení není věc či právo penězi ocenitelné, čímž se s odkazovanou judikaturou vypořádal. Uvedl, že exekuční řád opravňuje exekutora k sepisování exekutorských zápisů se svolením k vykonatelnosti, které sice mohou být exekučními tituly i bez nalézacího řízení, ovšem při jeho pořízení exekutor nezkoumá, zda ujednání stran má či nemá podklad v hmotném právu. Exekutorský zápis tak není titulem závazku ve své hmotněprávní podstatě vyjádřeného konkrétní částkou.
12. K tomu Ústavní soud dodává, že např. podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2556/2018-145 "exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter a není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání". Z toho podle Nejvyššího soudu vyplývá, že exekutorský zápis sám o sobě oprávněnému nezakládá právní důvod pro přijetí vymáhaného plnění. Naopak vymáhání plnění, na něž nemá oprávněný nárok a které by byl povinen po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení povinnému vrátit, není přípustné. Podle Nejvyššího soudu proto "nařídí-li soud podle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce)". Krajský soud tak při posouzení povahy exekutorského zápisu vycházel z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a jeho rozhodnutí nelze považovat za excesivní, resp. nemožný výklad podústavního práva.
13. Závěr krajského soudu, že "výše odměny je odvozována od určení neplatnosti listiny (exekutorského zápisu), nikoliv od výše peněžité částky v tomto zápisu uvedené" není a priori nemožný, tedy v důsledku svévolný.
14. Ústavní soud proto neměl důvod do napadených rozhodnutí zasahovat.
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu