III. ÚS 2951/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví vedených usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo zaměstnance na spravedlivou odměnu za vykonanou práci podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. na stejnou odměnu za práci stejné hodnoty podle čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, podle čl. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a podle čl. 23 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv, právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), princip rovnosti podle čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 14 Úmluvy, jakož i právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když tato práva zahrnují i princip rovnosti a právo stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací a podnikat podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny.

2. V řízeních o schválení právních jednání učiněných za nezletilou M. M. (v souvislosti s řízením o pozůstalosti po jejím zemřelém otci) byl stěžovatel podle § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), jmenován soudem do funkce kolizního opatrovníka nezletilé pro tato řízení. Při vyúčtování odměny za úkony právní služby vycházel stěžovatel z tarifní hodnoty představující hodnotu majetku zůstavitele a podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, požadoval za 10 úkonů právní služby částku celkem ve výši 602 096 Kč včetně DPH.

3. Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 7. 4. 2024 č. j. 14 Nc 4005/2023-119 přiznal stěžovateli odměnu za výkon funkce opatrovníka oproti jeho požadavku toliko ve výši 15 730 Kč za 10 úkonů právní služby. Na rozdíl od návrhu stěžovatele okresní soud aplikoval § 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bodem 3 advokátního tarifu, neboť řízení spadalo mezi řízení ve věcech péče soudu o nezletilé podle § 466 písm. k) z. ř. s.

4. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 4. 7. 2024 č. j. 100 Co 94/2024-132 rozhodnutí okresního soudu potvrdil. K námitce stěžovatele, že s ohledem na judikaturu Ústavního soudu [zejména nález ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (N 163/96 SbNU 88) a na něj navazující nálezy ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 22/19 (N 3/98 SbNU 22) nebo ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 17/21 (N 178/108 SbNU 182)] neměl být aplikován § 9 odst. 2 advokátního tarifu, krajský soud uvedl, že v případě zastupování nezletilého dítěte v řízení o schválení právního úkonu je opatrovník jmenován podle § 469 odst. 1 z. ř. s. a odměna je určena podle § 9 odst. 2 ve spojením s § 7 bodem 3 advokátního tarifu. K tomu dále doplnil, že § 9 odst. 5 advokátního tarifu by nebyl aplikován, i kdyby nedošlo k jeho zrušení Ústavním soudem. Krajský soud uzavřel, že musí postupovat podle platných ustanovení a aplikovat je na všechny účastníky stejně.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Úvodem ústavní stížnosti poukazuje na výše zmiňované nálezy Ústavního soudu, kterými argumentoval již během předchozího řízení. Vysvětlení krajského soudu, že byl jmenován podle zákona o zvláštních řízeních soudních, považuje za irelevantní. Podstatné podle stěžovatele je, jakou vykonal práci a jaká odměna je za stejnou práci přiznávána advokátům, kteří byli ustanoveni podle jiného právního předpisu. Ústavním soudem prezentovaná argumentace týkající se § 9 odst. 5 advokátního tarifu v uvedených nálezech má přesah do celého tohoto právního předpisu a stěžovatel měl legitimní očekávání, že se obecné soudy budou touto judikaturou řídit. Podle stěžovatele postupovaly obecné soudy přespříliš formalisticky, když vycházely z doslovného znění advokátního tarifu. I podle názoru Ústavního soudu nejsou obecné soudy vázány doslovným zněním zákona, ale mohou se od něj odchýlit, vyžaduje-li to jeho účel, historie jeho vzniku, systematická souvislost atd. Podle stěžovatele neexistuje rozumný důvod, aby bylo rozdílně nahlíženo na zastupování nezletilého dítěte a zastupování osoby stižené duševní poruchou. Domnívá se, že § 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bodem 3 advokátního tarifu není v souladu s ústavním pořádkem.

6. S ohledem na závěry vyplývající z výše zmiňovaného nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 nebo z nálezu ze dne 13. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 848/16 (N 174/82 SbNU 693), který se týká porušení zásady rovnosti, stěžovatel navrhuje, aby byl § 9 odst. 2 advokátního tarifu zrušen.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátkou v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

9. Ústavní soud si podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyžádal od okresního soudu příslušný spis (sp. zn. 14 Nc 4005/2023).

10. Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí, kterými mu byla jako soudem jmenovanému koliznímu opatrovníkovi přiznána odměna za úkony právní služby v souvislosti se zastupováním nezletilé mnohem nižší, než jakou požadoval. Jeho stěžejním argumentem je, že § 9 odst. 2 advokátního tarifu neměl být s ohledem na závěry vyplývající z nálezové judikatury Ústavního soudu vůbec aplikován, neboť zakládá nerovnost mezi advokáty, kteří v podstatě vykonávají stejnou činnost, ale byli ustanoveni podle různých právních předpisů.

11. Ústavní soud předesílá, že ve vztahu k určování mimosmluvní odměny advokátním tarifem zůstává zdrženlivý (viz výše citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 4/19, body 24 až 28). Porušení základních práv nelze spatřovat bez dalšího jen v tom, že advokáti jsou pověřeni ve veřejném zájmu činností, kterou vykonávají za sníženou odměnu, hrazenou jim státem, nebo dokonce bez nároku na odměnu. Lze souhlasit se stěžovatelem, že zátěž vyvolaná takovým druhem práce (tedy práce ve veřejném zájmu, za sníženou odměnu nebo bez nároku na odměnu) musí být kompenzována a musí být přiměřená [viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (body 29 a 39), ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 23/19 (N 15/98 SbNU 116; bod 13) nebo ze dne 3. 3. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 26/19 (N 37/99 SbNU 11; bod 12)].

12. Jakkoliv lze v oblasti práv hospodářských (kam náleží i práva advokáta garantovaná čl. 26 Listiny) přiznat zákonodárci mnohem větší prostor k uplatnění své politické vůle, než je tomu např. v oblasti občanských a politických práv, i zde se musí vyvarovat libovůle a jím eventuálně zvolená kritéria odlišení musí být alespoň obecně rozumná a objektivizovaná (Pl. ÚS 4/19, body 41 a 42).

13. V nyní posuzované věci byla stěžovatelova odměna vypočtena podle pravidel, která byla předem očekávatelná. V situaci, kdy je znění § 9 odst. 2 advokátního tarifu jednoznačné, nemohl stěžovatel při ustanovení kolizním opatrovníkem spoléhat na to, že jeho odměna bude vycházet z hodnoty majetku, který je předmětem dědictví, a bude stanovena podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Nechtěl-li stěžovatel vykonávat svoji funkci kolizního opatrovníka, mohl ji odmítnout. Případný exces spočívající v příliš nízké odměně bylo možno případně korigovat za pomoci § 12 odst. 1 advokátního tarifu, podle něhož lze odměnu zvýšit až na trojnásobek.

14. Konečně nelze přehlédnout, že i kolizní opatrovnice (Mgr. Lucie Tycová Rambousková), která byla ustanovena okresním soudem pro další fázi dědického řízení, si vyčíslila odměnu podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu (k tomu č. l. 193 vyžádaného spisu), a nevycházela z hodnoty majetku, který byl předmětem dědictví.

15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

16. Návrh na zrušení jiného právního předpisu podle § 74 zákona o Ústavním soudu má akcesorickou povahu a sdílí právní osud odmítnuté ústavní stížnosti. Ústavní soud proto návrh na zrušení § 9 odst. 2 advokátního tarifu odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2025

Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu