Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. R., zastoupeného JUDr. Michalem Mandzákem, advokátem, sídlem Pernerova 697/35, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2024, sp. zn. 9 To 302/2024, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Dále stěžovatel navrhl, aby text rozhodnutí Ústavního soudu byl anonymizován a aby stěžovateli byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.
2. Napadeným usnesením městský soud zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 12. srpna 2024, sp. zn. 3 T 99/2024, kterým byl z projednávání a rozhodování trestní věci vedené proti stěžovateli vyloučen předseda senátu obvodního soudu. Podle městského soudu nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho vyloučení.
3. Stěžovatel namítá, že v dané trestní věci jsou dány pochybnosti o podjatosti jak předsedy senátu obvodního soudu (který se s tímto názorem ztotožnil), tak soudců městského soudu.
4. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), je ústavní stížnost proti rozhodnutím, podle kterých soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel ostatně v ústavní stížnosti uvádí, že si toho je vědom. Podle Ústavního soudu stěžovatel neuvádí žádné přesvědčivé (a tím méně "systémové") argumenty pro "prolomení" uvedeného pravidla aplikací § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Další vývoj daného řízení vyvrací, že stěžovatel již nemá žádné prostředky, jakými se může ochrany svých práv domáhat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2025, sp. zn. IV. ÚS 454/24 a obsah rozhodnutí, jejichž zrušení se stěžovatel u Ústavního soudu domáhal; včetně procesních prostředků spojených s případným konečným rozhodnutím ve věci samé).
5. Z uvedených důvodů Ústavní soud předložený návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Návrh na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem sdílí osud ústavní stížnosti. Ke stěžovatelovu návrhu na anonymizaci konečného rozhodnutí Ústavního soudu je třeba uvést, že k ní v trestních věcech dochází automaticky v souladu s rozhodnutím předsedy Ústavního soudu podle § 66 odst. 6 Kancelářského a spisového řádu Ústavního soudu (Org. 36/18).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2025
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka