III. ÚS 2998/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí

1. Stěžovatel pobíral invalidní důchod, který mu vedlejší účastnice rozhodnutím ze dne 5. 9. 2023, č. j. XX, odňala, jelikož podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram ze dne 18. 8. 2023 činí míra poklesu pracovních schopností stěžovatele 30 %. Námitky stěžovatele vedlejší účastnice rozhodnutím ze dne 9. 1. 2024, č. j. XY, zamítla a správní rozhodnutí I. stupně potvrdila.

2. Navazující správní žalobu zamítl Krajský soud v Praze ("krajský soud") napadeným rozsudkem jako nedůvodnou. Vycházel přitom zejména z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 29. 5. 2024, podle kterého míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatele odpovídá 10 procentům. Odlišný závěr oproti předchozím posudkům je podle soudu odůvodněn větším rozsahem dostupných podkladů, a to včetně přímého vyšetření stěžovatele při jednání komise lékařkou z oboru psychiatrie.

3. Nejvyšší správní soud následně odmítl kasační stížnost stěžovatele pro nepřijatelnost, neboť se nedotýká právních otázek, které dosud nebyly judikaturou Nejvyššího správního soudu řešeny nebo jsou řešeny rozdílně, není dána potřeba učinit judikatorní odklon a kasační soud neshledal v napadeném rozsudku zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. Nejvyšší správní soud uvedl, že stěžovatel výslovně přijatelnost své kasační stížnosti ani netvrdil.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel popisuje svůj nepříznivý zdravotní stav a domnívá se, že zapojit se do pracovního procesu je pro něho z důvodů psychických potíží nereálné. Jeho zdravotní stav nebyl posouzen řádně a objektivně a správní soudy nepřistoupily k provedení všech navrhovaných důkazů, když například odmítly vypracování revizního znaleckého posudku. Vycházely přitom z posudku, který stěžovatel považuje za neúplný, nedostatečný a nepřesvědčivý.

5. Z lékařských zpráv přitom vyplývá, že u stěžovatele jde o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav s progresí v posledních letech. Přikládá aktuální zprávu o ambulantním vyšetření, která stanovila míru poklesu jeho pracovní schopnosti na dvacet procent. Tím stěžovatel ilustruje skutečnost, že v poslední době bylo na stěžovatelův stav vypracováno více posudků s různými závěry a soudy tyto rozpory dostatečně neodůvodnily.

6. Stěžovatel upozorňuje, že napadená rozhodnutí negativně ovlivňují celou jeho rodinu. Dceři nemůže zaplatit standardní školní a mimoškolní aktivity jako lyžařské kurzy nebo školy v přírodě a finance si musí půjčovat od svých rodičů.

7. Z uvedených důvodů se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, a to pro porušení základních práv zaručených čl. 10, čl. 26, čl. 30 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

9. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v soudním řízení správním či ve správním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jejich věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních orgánů a soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

10. Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost dle § 104a s. ř. s., neboť shledal, že podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ústavní soud se interpretací citovaného ustanovení v judikatuře již dříve zabýval a dospěl k závěru, že uvážení Nejvyššího správního soudu není Ústavní soud oprávněn jakkoli přezkoumávat nejen proto, že k němu je povolán výlučně Nejvyšší správní soud, ale především z toho důvodu, že jím z povahy věci žádné ústavně chráněné právo zasaženo být nemůže. Pouze zcela výjimečně by mohlo představovat zásah do práva na spravedlivý proces zneužití soudního uvážení (např. usnesení ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. I. ÚS 2955/24). Nic takového však Ústavní soud nezjistil a stěžovatel to ani netvrdil.

11. Nejvyšší správní soud ve svém odůvodnění uvedl, že ke všem předloženým otázkám existuje ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu, kterou krajský soud na projednávanou věc aplikoval korektně. Vůči tomuto závěru stěžovatel nevznáší žádné námitky, pouze rozporuje závěry posudku posudkové komise a poukazuje na odlišnost hodnocení jeho zdravotního stavu v různých posudcích a lékařských zprávách.

12. Nejvyšší správní soud se však k obdobným námitkám stěžovatele již vyjádřil. Nejprve vysvětlil, jakým způsobem je při přezkumu rozhodnutí správních orgánů ve věcech důchodového zabezpečení zjišťován zdravotní stav a pracovní schopnosti žadatelů i jaké požadavky jsou kladeny na úplnost, přesvědčivost a správnost posudku posudkové komise. S poukazem na svou dosavadní rozhodovací praxi poté objasnil, proč považuje vypracovaný posudek za přesvědčivý, logický a srozumitelný, stejně jako krajský soud. Podle Nejvyššího správního soudu posudek splňuje požadavky správnosti, přesvědčivosti i úplnosti a vypořádal také námitky stěžovatele. Za daného stavu proto nebylo na místě, aby krajský soud nechal vypracovat posudek doplňující, a tímto postupem proto nebylo zasaženo do stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces.

13. Ústavní soud nesouhlasí s námitkou stěžovatele, že správní soudy nedokázaly vysvětlit rozpory mezi jednotlivými posudky. Krajský i Nejvyšší správní soud uvedly, že nově zpracovaný posudek vycházel - oproti těm dřívějším - z obsáhlejší lékařské dokumentace. Stěžovatel se navíc podrobil i psychiatrickému vyšetření, ze kterého, stejně jako z psychologického vyšetření, vyplynulo pouze minimální postižení. Právě doplnění podkladů, a to i o lékařské zprávy stěžovatelem průběžně dokládané a o přímé vyšetření stěžovatele, vedlo komisi k závěrům o fakticky menší míře poklesu pracovních schopností. Ostatně i nyní stěžovatelem doložená aktuální lékařská zpráva a posouzení míry poklesu pracovní schopnosti uvádí hodnotu pouhých dvaceti procent, což však na přiznání invalidního důchodu rovněž nepostačuje.

14. Stejně jako správní soudy ani Ústavní soud nezpochybňuje, že stěžovatelův zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý. Není však natolik závažný, aby mu mohl být invalidní důchod přiznán. Stěžovatel může svůj stav vnímat subjektivně hůře a pociťovat ho jako zhoršující se, avšak objektivně nebyly pro přiznání invalidního důchodu v době rozhodování splněny podmínky. Ústavní soud přitom dodává, že v případě zhoršení zdravotního stavu není vyloučeno opětovné přiznání invalidního důchodu v rozsahu, který bude odpovídat objektivně zjištěnému zdravotnímu stavu.

15. Ústavní soud uzavírá, že k závěrům Nejvyššího správního soudu ani krajského soudu nemá žádné ústavněprávní výhrady a při jejich rozhodování současně neshledal pochybení, které by bylo možné vyhodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Nejvyšší správní soud dostatečně odůvodnil, proč dospěl k závěru o nepřijatelnosti kasační stížnosti a své odmítavé stanovisko řádně odůvodnil. Vyjádřil se přitom i k identickým námitkám, které stěžovatel uplatnil v ústavní stížnosti.

16. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. února 2025

Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu