Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj), o ústavní stížnosti stěžovatele Alexe Šolce, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou, sídlem K. J. Erbena 1266, Nová Paka, proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. 9. 2024, č. j. 29 EXE 124/2024-58, sp. zn. SE 144 EX 83/24, za účasti Okresního soudu v Jičíně, jako účastníka řízení, a a) Anji Geissbergerové a b) JUDr. Miloslava Zwiefelhofera, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3, sídlem Ringhofferova 115/1, Praha, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí
1. Proti stěžovateli byla prováděna exekuce za účelem splnění povinnosti stanovené pravomocným a vykonatelným exekučním titulem, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 250 000 Kč. V třicetidenní lhůtě od doručení výzvy soudního exekutora ke splnění vymáhané povinnosti stěžovatel jistinu uhradil.
2. Následně byl soudním exekutorem vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 1. 8. 2024, č. j. 144 EX 83/24-48, podle něhož měl stěžovatel v plné výši uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce a rovněž náklady vedlejší účastnice. Stěžovatel podal proti příkazu k úhradě námitky, neboť se domníval, že exekutorovi náleží odměna a paušální částka náhrady hotových výdajů snížené o 50 %. Okresní soud v Jičíně ("okresní soud") zamítl námitky stěžovatele nyní napadeným usnesením s tím, že stěžovatel sice ve stanovené lhůtě zaplatil jistinu v plné výši, avšak nezaplatil zálohu na náklady exekuce ve snížené výši (a to ani do dne vydání napadeného usnesení), a nejsou proto splněny podmínky pro stanovení odměny exekutora ve snížené výši.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel označuje postup soudního exekutora za svévolný. Přiznává, že v dané lhůtě neuhradil snížené náklady exekuce a náklady oprávněné, plnil však dobrovolně. Vymáhanou pohledávku po vydání exekučního příkazu uhradil, exekutor tedy neprovedl žádný úkon k přímému provedení exekuce. Obecný soud tyto skutečnosti nezohlednil, pouze formálně a vadně aplikoval právní předpis tak, že zasáhl do práva stěžovatele na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Stěžovatel rovněž upozorňuje, že soudem zvolený postup znevýhodňuje ty exekutory, kteří exekuci fakticky prováděli.
4. Stěžovatel tvrdí, že již složení jistoty ve lhůtě stanovené § 46 odst. 6 exekučního řádu zakládá jeho nárok na snížené náklady exekuce, takový postup odpovídá názoru Ústavního soudu, že je třeba zohlednit jistý stupeň dobrovolnosti ve splnění vymáhané povinnosti, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením.
5. Z uvedených důvodů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení okresního soudu, a to pro porušení jeho základních práv zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Po prostudování ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti z tohoto důvodu musí být stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.
7. Ústavní soud již v minulosti mnohokrát zdůraznil, že problematika rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení zpravidla nemůže být předmětem ústavněprávní ochrany, neboť samotný spor tohoto druhu obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod. V těchto případech musí být zásah skutečně zásadní nebo by muselo dojít k extrémnímu vykročení z pravidel upravujících toto řízení či k extrémní nespravedlnosti svědčící o svévolném postupu obecných soudů. Nic takového však v nyní posuzovaném případě Ústavní soud neshledal.
8. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavní soud pouze k nesouhlasu stěžovatele s rozhodnutím o nákladech exekuce poznamenává, že sám uvádí, že splnil pouze jednu ze zákonem stanovených podmínek pro snížení nákladů na polovinu, a to dobrovolné podrobení se povinného exekučnímu titulu ve stanovené lhůtě. Nijak nerozporuje, že zálohu na snížené náklady exekuce včas neuhradil, což je však další z podmínek, které je třeba pro snížení nákladů kumulativně splnit. Problematikou náhrady nákladů exekučního řízení při dobrovolném plnění povinného se Ústavní soud zabýval v řadě svých rozhodnutí, přičemž zaujal postoj i k situaci stěžovatele, kdy povinný sice plnil až po nařízení exekuce, avšak ještě před jejím nuceným provedením. K tomu Ústavní soud uvedl, že poskytnutí vymáhaného plnění (jakož i uhrazení zálohy na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného) povinným ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti (§ 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb.) je třeba promítnout do výpočtu odměny soudního exekutora sníženou sazbou (ve výši 50 % u plnění peněžitých), jak to předpokládá § 11 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. (viz např. nález ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. I. ÚS 2757/18). Právě uvedené logicky znamená, že plní-li povinný později nebo jen na vymáhanou částku (a nikoli už na snížené náklady exekuce), žádné snížení odměny či dokonce její úplné vyloučení se neuplatní (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 3358/16 či ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 2038/21).
9. S tímto závěrem Ústavního soudu napadené rozhodnutí okresního soudu i příkaz k úhradě nákladů exekutora zcela koresponduje. S odkazem na právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt (práva patří bdělým) Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel nemůže v řízení o ústavní stížnosti důvodně namítat porušení svých práv, jestliže sám všechny podmínky pro beneficium snížených nákladů exekuce nesplnil.
10. Ústavní soud neshledal při rozhodování okresního soudu pochybení, které by bylo možné vyhodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, a mohlo by tak být důvodem pro jeho kasační zásah.
11. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu