III. ÚS 3278/25

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Písku (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 5 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že stěžovatel (otec) a první vedlejší účastnice (matka) jsou rodiči druhé vedlejší účastnice (nezletilé dcery). Rodiče minimálně od prosince 2023 nevedou společnou domácnost a nebyli s to shodnout se na některých podstatných otázkách týkajících se nezletilé. Okresní soud rozhodl o návrhu stěžovatele - stručně řečeno - tak, že nezletilá se svěřuje do rovnoměrné střídavé péče rodičů a určil režim styku (výrok I), stěžovateli uložil povinnost hradit na výživném pro nezletilou částku 4000 Kč měsíčně (výrok II), a nedoplatek na výživném ve výši 60 000 Kč (výrok III), matce uložil povinnost hradit na výživném pro nezletilou částku 1 200 Kč měsíčně (výrok IV) a nedoplatek na výživném ve výši 18 000 Kč (výrok V), nahradil souhlas matky s očkováním nezletilé hexavalentní a MMR vakcínou (výrok VI), zamítl návrh matky na nahrazení souhlasu otce s očkováním nezletilé jinou vakcínou (výrok VII), nahradil souhlas matky s podáním žádosti o přijetí nezletilé do mateřské školy (VIII), určil bydliště nezletilé (IX), zamítl návrh matky na speciální úpravu styku s nezletilou v období prázdnin a svátků (X) a rozhodl o nákladech řízení (XI). Při rozhodování o výživném přihlédl k tomu, že matka aktuálně byla na mateřské dovolené. Její zjištěné příjmy sestávaly z rodičovského příspěvku, přídavku na děti a příspěvku na bydlení; matka taktéž v roce 2023 (ještě před ukončením soužití rodičů nezletilé) vykonávala tři měsíce brigádnickou činnost, kterou si vydělala částku 27 000 Kč v hrubém. S ohledem na to, že starší dcera již navštěvuje základní školu a nezletilá byla i před rozhodnutím soudu ve faktické střídavé péči rodičů, soud uzavřel, že matka coby OSVČ je v současnosti s to získat alespoň nějaký dodatečný příjem. Současně přihlédl k tomu, že matka s nezletilou do srpna 2024 pobývaly v objektu, který stěžovatel na své náklady pronajímal, pročež jejich náklady na bydlení byly tvořeny pouze náklady na topení přes zimní měsíce. Od srpna 2024 však matka s nezletilou bydlí na jiném místě, kde na nákladech na bydlení hradí celkem 5 600 Kč měsíčně. Naopak stěžovatel coby zemědělec v letech 2022 a 2023 dosahoval příjmy kolem 615 000 Kč ročně v hrubém, v roce 2024 - z důvodu faktické střídavé péče o nezletilou - pouze kolem 321 000 Kč. Jeho náklady na bydlení činily přibližně 6 500 Kč měsíčně. S ohledem na majetkové poměry rodičů, předpokládanou schopnost matky dosahovat i jiné příjmy a předpokládanou schopnost otce vykonávat po nástupu nezletilé do mateřské školy svou živnost opět v plném rozsahu, okresní soud rozhodl o výživném tak, jak bylo uvedeno ve výrocích II až V.

3. Stěžovatel podal odvolání proti výrokům II až V rozsudku okresního soudu. Krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že stěžovateli stanovil výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně (výrok I. 1.) a určil nedoplatek na výživném ve výši 34 000 Kč (výrok I. 2.), matce stanovil výživné ve výši 600 Kč měsíčně (výrok I. 3.) a určil nedoplatek na výživném ve výši 8 400 Kč (výrok I. 4.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Krajský soud se neztotožnil s námitkou stěžovatele, že mu nemělo být stanoveno dlužné výživné za období do srpna 2024 (doba, kdy se matka odstěhovala z nemovitosti pronajaté stěžovatelem). Ač soud akceptoval, že matka bydlela v objektu pronajatém stěžovatelem, zohlednil také to, že mezi rodiči existovaly určité neshody stran toho, kdo, v jakém rozsahu a za jakým účelem tento objekt využíval (matka např. tvrdila, že zvýšené náklady na elektřinu v objektu byly způsobeny tím, že stěžovatel jej využíval mj. k vykonávání svářečských prací, oprav zemědělské techniky atp.). To však označil za spor rodičů bez dopadu na stanovení výživného pro nezletilou, které stěžovatel prokazatelně nehradil. Soud taktéž neměl za prokázané, že matka měla další příjmy (např. za pomoc s péčí o rodiče správců tohoto objektu, v němž bydlela, neboť za tuto činnost jí byly poskytovány pouze obědy, vejce atp.). Nakonec poznamenal, že matce nelze klást k tíži, že v období rodičovské dovolené neměla jiné výraznější příjmy (ač to se s koncem trvání rodičovské dovolené a nástupem nezletilé do mateřské školy v roce 2025 změní). S ohledem na majetkové a výdělkové poměry rodičů, potřeby nezletilé a péči rodičů o nezletilou v režimu rovnoměrné střídavé péče krajský soud považoval za přiměřené výživné ve výši 2 000 Kč ze strany stěžovatele a 600 Kč ze strany matky, počínaje dnem 1. 12. 2023; okresním soudem stanovené výživné bylo s ohledem na (faktický) režim střídavé péče nepřiměřeně vysoké. Jde-li o dlužné výživné, krajský soud při jeho výpočtu zohlednil to, co již bylo každým z rodičů uhrazeno, jinak ale vycházel ze shora uvedených částek.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel napadá výlučně rozhodnutí soudů o výživném. Především namítá, že soudy se nedostatečně vypořádaly s předloženým důkazem - daňovým přiznáním matky za rok 2023, z něhož plynulo, že v daném roce dosáhla zdanitelný příjem 90 000 Kč. Z toho mělo podle stěžovatele plynout, že matka nezletilé je s to vydělávat i během rodičovské dovolené výraznější částky peněz. Rovněž se řádně nevypořádaly s čestným prohlášením správce nemovitosti, že stěžovatel do srpna 2024 hradil náklady na nájem objektu, v němž bydlela matka s nezletilou. Tím měla být založena vada opomenutých důkazů. V souvislosti s tím dále namítá, že soudy při určování výživného nepřihlédly k majetkové potencialitě matky, která během rodičovské dovolené odmítala pracovat a zvýšit tím své příjmy. Při určování dlužného výživného pak nepřihlédly ke zmiňovanému hrazení nákladů na bydlení matky a nezletilé stěžovatelem.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Výjimkou jsou napadené výroky II až V rozsudku okresního soudu, když se nelze domáhat zrušení výroků již změněných krajským soudem.

6. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Stěžovatel především tvrdí, že napadená rozhodnutí soudů o výživném jsou založena na vadném hodnocení důkazů. V této souvislosti je vhodné připomenout, že Ústavní soud zásadně nemůže "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, protože není další odvolací instancí. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 odst. 1 Ústavy) navíc plyne zásada volného hodnocení důkazů, jež je na zákonné úrovni vyjádřena v § 132 ve spojení s § 125 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Jenom soud rozhoduje, které důkazy provede, které skutečnosti jsou relevantní a které má za prokázané. Do dílčího hodnocení jednotlivých důkazů - ať už jde o jejich obsah, relevanci, vypovídací hodnotu či věrohodnost - není Ústavní soud zásadně oprávněn zasahovat, ani kdyby měl za to, že přiléhavější by bylo hodnocení jiné [nález ze dne 20. 6. 2017 sp. zn. I. ÚS 3709/16 (N 106/85 SbNU 739), bod 23]. Z tohoto pravidla je připuštěna výjimka mj. v situaci, kdy skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a jeví se proto jako zcela neudržitelná [srov. např. nález ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 (N 140/74 SbNU 185)].

8. Ústavní soud neshledal, že by závěry soudů o majetkových poměrech rodičů byly z hlediska ústavněprávních požadavků neudržitelné nebo neodpovídaly provedeným důkazům. Ač některé jejich závěry působí z důvodu nepříliš obsáhlého odůvodnění poněkud zkratkovitě (a to zejm. závěry krajského soudu), odpovídají tomu, co bylo v řízení zjištěno o majetkových a výdělkových poměrech rodičů, rozsahu jejich péče o nezletilou a potřebám nezletilé.

9. Soudy na jedné straně zohlednily, že matka byla v čase jejich rozhodování na rodičovské dovolené s nezletilou a pečovala také o její starší polorodou sestru, což omezovalo její schopnost dosahovat výraznějších příjmů, resp. ke konci odvolacího řízení již matka hledala práci a pobírala podporu v nezaměstnanosti. Výdělky matky během rodičovské dovolené pocházely podle zjištění soudů z nárazových, nepravidelných aktivit (např. tříměsíční brigády v obchodním řetězci) a nepřesahovaly jednotky tisíc korun měsíčně. Matčina schopnost dosahovat těchto výdělků byla navíc patrně podmíněna aktuální rodinnou situací. Ostatně i v roce 2023, kdy měla matka podle stěžovatele dosáhnout "výraznější" příjmy v celkové výši 90 000 Kč, šlo o pouhé jednotky tisíc korun měsíčně. Nakonec ani to, že správci pronajímané nemovitosti měly výměnou za péči o jejich stárnoucí rodiče poskytovat matce obědy nebo vejce, nesvědčí o tom, že by matčina finanční situace byla výrazně lepší, než bylo zjištěno v řízení před soudy. Jde-li o příjmy stěžovatele, soudy vzaly z potaz to, že v době, kdy bylo ukončeno společné soužití rodičů, klesly jeho výdělky přibližně na polovinu, neboť musel pečovat o nezletilou, která byla fakticky ve střídavé péči rodičů.

10. Na druhé straně soudy zdůraznily, že u obou rodičů lze v dohledné době očekávat, že se jejich příjmy změní (zvýší), neboť nezletilá by měla začít navštěvovat mateřskou školu. Tato změněná situace následně může být významná i z hlediska posuzování životní úrovně a případně i výdělkové potenciality rodičů, bude-li před soudy znovu projednávaná otázka výživného. Za současné situace se však Ústavní soud nemohl ztotožnit s argumentací stěžovatele, že soudy protiústavním způsobem pochybily, pokud nepřihlédly k údajně nezanedbatelné výdělkové potencialitě matky. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by v období od prosince 2023 do doby rozhodování obecných soudů o návrhu stěžovatele výdělková potencialita matky výrazně přesahovala to, co bylo v řízení před soudy zjištěno.

11. Ústavní soud nemohl přisvědčit ani námitce stěžovatele stran opomenutých důkazů. Za vadu opomenutých důkazů se považuje situace, kdy účastník řízení navrhne provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh je bez přiléhavého odůvodnění zamítnut nebo je zcela opomenut [viz např. nález ze dne 29. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 569/03 (N 87/33 SbNU 339)]. Z napadených rozhodnutí však plyne, že soudy - byť opět pouze zjednodušeně - stěžovatelem namítané skutečnosti a důkazy zohlednily (bod 10 rozsudku krajského soudu, bod 66 rozsudku okresního soudu), ale nedovozovaly z nich takové závěry, jaké si stěžovatel představoval. To však vadu opomenutých důkazů nezakládá.

12. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nejsou v rozporu se základními právy stěžovatele. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, v části směřující proti změněným výrokům rozsudku okresního soudu není Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 19. února 2026

Jan Svatoň v. r. předseda senátu