Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele L. U., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem, sídlem Na Roudné 443/18, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2024 sp. zn. 5 To 226/2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. srpna 2024 sp. zn. 46 Nt 509/2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva (svobody) zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením rozhodl podle § 327 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen "tr. řád"), tak, že zamítl žádost stěžovatele o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 2. 2024 sp. zn. 34 T 13/2023 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2024 sp. zn. 7 To 23/2024. Obvodní soud zjistil, že stěžovatel sice trpí závažným nádorovým onemocněním prostaty s metastázemi, nicméně podle stanoviska Nemocniční lékařské komise Praha, Zdravotnické zařízení ministerstva spravedlnosti, je příslušné zdravotnické zařízení schopno zajistit stěžovateli potřebnou léčbu. Neshledal proto důvod upouštět od výkonu výše uvedeného trestu.
3. Následná stížnost stěžovatele podaná podle § 141 a násl. tr. řádu byla ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") zamítnuta jako nedůvodná. Městský soud konstatoval, že stěžovatel v květnu roku 2023 spáchal zločin vraždy a z trestu odnětí svobody v délce 14 let vykonal zatím necelý rok a půl roku. Onkologické onemocnění bylo u stěžovatele diagnostikováno již v roce 2014, od té doby se zhoršuje a trestné činnosti se dopustil již s plným vědomím svého vážného zdravotního stavu, který je spojen s potřebou léčby. Stěžovatelův zdravotní stav zohlednil již nalézací soud při ukládání trestu odnětí svobody, neboť stěžovateli uložil trest odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby a umístil jej do věznice s ostrahou, byť u stěžovatele byly splněny podmínky pro umístění do věznice přísnější. Takto nalézací soud postupoval právě proto, aby byla zdravotní péče o stěžovatele ve věznici s mírnějším režimem lépe realizovatelná. Stěžovateli lze poskytnout příslušnou péči a stěžovatel nenamítá, že by se mu potřebné lékařské péče nedostávalo. Uzavřel, že za těchto okolností nelze dospět k závěru o naplnění důvodů pro upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel obecným soudům zejména vytýká, že jejich rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna, čímž porušují právo na spravedlivý proces a principy plynoucí z čl. 1 Ústavy. Právní závěry soudů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. V této souvislosti stěžovatel blanketně odkazuje na několik nálezů Ústavního soudu týkajících se povinnosti obecných soudů svá rozhodnutí náležitě odůvodnit. Obecné soudy nehodnotily důkazy v jeho věci náležitě objektivně s přihlédnutím ke všem specifikům případu. Stěžovatel se domnívá, že výkon trestu odnětí svobody zhoršuje jeho zdravotní stav. Obecné soudy se neseznámily s konkrétními okolnostmi jeho případu a nepřihlédly k lékařským zprávám, které stěžovatel soudům předložil.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud ve své judikatuře akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 Ústavy). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále vyložil, za jakých podmínek má nesprávná interpretace či aplikace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je takový výklad právních norem, který se jeví v daných souvislostech jako svévolný [srov. např. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07 (N 19/48 SbNU 205)].
7. Z ustálené judikatury Ústavního soudu dále plyne, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu [srov. např. nález ze dne 24. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 455/05 (N 74/49 SbNU 119)], protože rozhodování trestních soudů je v této oblasti nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Tento přístup je třeba vztahovat i k rozhodování o dalším výkonu trestu, a to včetně rozhodování o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu [srov. nález ze dne 1. 12. 2005 sp. zn. II. ÚS 715/04 (N 219/39 SbNU 323)]. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze při extrémním vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 4013/19). K takové situaci však v posuzovaném případě nedošlo.
8. Odůvodnění napadených rozhodnutí jsou přesvědčivá a z ústavního hlediska akceptovatelná. Obecné soudy měly k dispozici odborné lékařské vyjádření, podle něhož uzavřely, že stěžovateli je možno i ve výkonu trestu odnětí svobody poskytovat patřičnou lékařskou péči. Stěžovatel v tomto kontextu jen blanketně odkazuje na několik nálezů Ústavního soudu týkajících se nutnosti soudní rozhodnutí řádně odůvodňovat. Obecné soudy se však jeho návrhem, respektive stížností, řádně zabývaly a hodnotily zejména možnosti poskytování zdravotní péče vzhledem ke stěžovatelovu zdravotnímu stavu. Hodnotily a reflektovaly rovněž skutečnost, že zločin stěžovatel spáchal již při vědomí svého závažného onemocnění. Obecné soudy přesvědčivě vysvětlily, že zdravotní stav stěžovatele zatím nečiní výkon trestu vůči němu nelidským a ani nepostrádá smyslu. Obecné soudy podle Ústavního soudu nevykročily ze zákonného rámce a přijatelným způsobem vysvětlily, proč neshledaly důvody pro upuštění od (zbytku) stěžovateli uloženého trestu odnětí svobody.
9. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu