III. ÚS 3296/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.

2. Soudní exekutor Mgr. Tomáš Voborník, Exekutorský úřad Pardubice (dále jen "soudní exekutor"), jako dražebník v rámci další činnosti soudního exekutora, usnesením ze dne 13. 4. 2023 č. j. 195 ED 3/2023-O-11, v dobrovolné elektronické dražbě prováděné na návrh prvního vedlejšího účastníka řízení [insolvenčního správce dlužnice Farmy Žabovřesky, s. r. o. (dále jen "insolvenční správce")] udělil příklep k nemovité věci v usnesení blíže specifikované (dále jen "pozemek") druhé vedlejší účastnici řízení [obchodní společnosti Sadoch, s. r. o. (dále jen "vydražitelka")] za nejvyšší podání, které činilo 810 000 Kč a které stěžovatelka nedorovnala.

3. K odvolání stěžovatelky (dražitelky) Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 11. 12. 2023 sp. zn. 20 Co 196/2023 usnesení soudního exekutora potvrdil (výrok I) a uložil stěžovatelce zaplatit navrhovateli dražby (insolvenčnímu správci) náklady odvolacího řízení ve výši 6 195,69 Kč (výrok II). Krajský soud vyšel z toho, že osobou oprávněnou dražit za stěžovatelku byl Jan Strnad (člen představenstva). Z notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. Lucií Vaňkovou v místnosti, kde se nacházel počítač, na němž se stěžovatelka, resp. za ni jednající osoba (Petr Farkaš), účastnila elektronické dražby (činila příhozy), však bylo zjištěno, že Jan Strnad zde nebyl přítomen a dražby se nezúčastnil. Konstatoval, že stěžovatelce byla řádně doručena dražební vyhláška, dražby se mohla jako dražitelka s předkupním právem zúčastnit, ovšem nezúčastnila se jí, neboť za ni dražila osoba (Petr Farkaš), která k tomu nebyla oprávněna. Při elektronické dražbě nebyla v místnosti přítomna ani jiná osoba, která byla oprávněna dražit [§ 336h odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")], jelikož další členové představenstva Jakub Strnad a Petr Capoušek, kteří se rovněž nacházeli v místnosti s počítačem, mezi oprávněné osoby nepatřili. Z notářského zápisu dále zjistil, že poté, co vydražitelka učinila podání na 810 000 Kč, objevila se na dražebním portálu www.e-drazby.cz ikona "Využít předkupního práva (příhoz na 810 000 Kč)", na níž však stěžovatelka nereagovala, takže svého předkupního práva nevyužila. Krajský soud nepřitakal námitce stěžovatelky ohledně podjatosti soudního exekutora. V této souvislosti se zabýval i tím, zda nebyla stěžovatelka uvedena soudním exekutorem v omyl při využití předkupního práva. Krajský soud konstatoval, že při nařízení a v průběhu dražby nedošlo k porušení zákona a stěžovatelka nemohla být uvedena v omyl, neboť hovořil-li soudní exekutor telefonicky s Petrem Farkašem, neinformoval jej jako osobu, která je oprávněna dražit, ale jako osobu, která se obecně informuje o tom, jak probíhá dražba na elektronickém portálu. Nadto z toho, že soudní exekutor nebyl schopen sdělit Petru Farkašovi, jak se fakticky uplatňuje předkupní právo v elektronické dražbě, nelze dovozovat snahu soudního exekutora o uvedení stěžovatelky v omyl.

4. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 9. 2024 sp. zn. 20 Cdo 821/2024 zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi stěžovatelkou a navrhovatelem dražby a stěžovatelkou a vydražitelkou (výroky II a III). Nejvyšší soud připustil dovolání pro vyřešení dosud nezodpovězené otázky aplikace § 336h odst. 3 o. s. ř. při provádění elektronické dražby podle § 336o o. s. ř. Konstatoval, že účastní-li se elektronické dražby právnická osoba, je za ní oprávněna dražit (tj. činit podání - příhozy) osoba uvedená v § 21, 21a a 21b o. s. ř. nebo zplnomocněný zástupce, přičemž oprávnění takové fyzické osoby musí být soudu či soudnímu exekutorovi, který dražbu provádí, prokázáno úředně ověřenou listinou. Za stěžovatelku, jež je akciovou společností, byl v souladu s § 21 odst. 1 o. s. ř. oprávněn dražit člen statutárního orgánu (předseda představenstva nebo pověřený člen představenstva), který své oprávnění prokázal úředně ověřenou listinou, případně osoba, která předložila úředně ověřenou plnou moc. V rámci elektronické dražby byla totožnost stěžovatelky jako dražitelky prokázána prostřednictvím autentizace dražitele na dražebním portálu www.e-drazby.cz, kdy přihlášku za stěžovatelku řádně podepsal člen představenstva Jan Strnad, který byl v přihlášce uveden jako zástupce dražitelky - právnické osoby. Ve smyslu § 336o odst. 4 a § 336h odst. 3 věty druhé o. s. ř. tak byl za stěžovatelku oprávněn dražit, tj. elektronicky činit jednotlivá podání (příhozy) právě a pouze Jan Strnad. Pokud by bylo záměrem stěžovatelky, aby příhozy činila jiná osoba (jiný člen statutárního orgánu nebo třetí osoba), pak by tato osoba musela být v přihlášce uvedena a její totožnost by musela být předem ověřena v souladu s § 16a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti.

5. Co se týče námitky, že stěžovatelka byla zkrácena na svých právech nesprávným poučením soudního exekutora, Nejvyšší soud konstatoval, že na řešení této otázky rozhodnutí krajského soudu nespočívalo. Poučení o uplatnění předkupního práva bylo uvedeno v dražební vyhlášce a stěžovatelka v průběhu dražby nereagovala na výslovný dotaz dražebního portálu, zda jej chce využít, ačkoliv jí v tom nic nebránilo.

6. Nejvyšší soud neshledal, že by řízení bylo stiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada měla spočívat v tom, že soudní exekutor poskytoval insolvenčnímu správci právní služby v podobě právních rozborů. Vyjádření exekutora se týkala vlivu vylučovací žaloby a námitek stěžovatelky na probíhající dražbu a byla poskytnuta v souvislosti s postupem soudního exekutora v postavení dražebníka v řízení o dražbě. Nezakládala jeho účast na věci ve smyslu § 74 odst. 3 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Argumentace stěžovatelky

7. Stěžovatelka namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve popisuje průběh elektronické dražby a okolnosti, za kterých se dražba konala. Uvádí, že soudní exekutor neznalostí právního řádu a alibistickým přístupem stěžovatelce znemožnil uplatnit její předkupní právo k předmětnému pozemku, když ji uvedl v omyl, resp. ji nedostatečně poučil o tom, jakým způsobem může uplatňovat své předkupní právo. Soudnímu exekutorovi vytýká nepoctivé jednání vycházející z animozity vůči stěžovatelce a zdůrazňuje jeho vstřícný vztah k insolvenčnímu správci, jemuž poskytuje opakovaně své služby. Z toho dovozuje podjatost soudního exekutora. Obecným soudům vytýká, že úmyslné uvedení stěžovatelky v omyl nepovažovaly za relevantní. Trvá na tom, že byla při elektronické dražbě řádně zastoupena, neboť v místnosti, v níž se nacházel počítač, z něhož byly činěny elektronické příhozy, byl přítomen mj. Petr Capoušek, který je jako předseda představenstva oprávněn zastupovat právnickou osobu bez dalšího.

8. Stěžovatelka spolu s ústavní stížností podala návrh na zrušení § 336o odst. 3 věty první o. s. ř., které podle jejího názoru znevýhodňuje, resp. dokonce diskriminuje, osoby s předkupním právem a nelze je považovat za výkon předkupního práva, jak je chápán v § 2147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

11. Stěžovatelka ústavní stížností napadá rozhodnutí, na jejichž základě byl vydražitelce udělen příklep k pozemku, k němuž měla stěžovatelka předkupní právo. Podstatou její argumentace je, že soudní exekutor, který dražbu prováděl, ke stěžovatelce přistupoval neférově, uvedl ji v omyl a stranil vydražitelce, resp. se choval vstřícně k navrhovateli dražby - insolvenčnímu správci, s nímž jej pojí úzké vztahy. Z výše uvedené rekapitulace ústavní stížnosti je zřejmé, že argumentace stěžovatelky nemá žádný ústavněprávní základ a je vedena snahou zvrátit průběh dražby, v níž nebyla úspěšná.

12. Námitkou podjatosti soudního exekutora, resp. tvrzením stěžovatelky, že ji soudní exekutor uvedl v omyl při uplatnění předkupního práva, se podrobně zabýval krajský soud (k tomu viz body 23 až 39 usnesení). Uvedl, že stěžovatelka byla o tom, jak postupovat při uplatnění předkupního práva dostatečně poučena již z dražební vyhlášky (bod 34 a 35 usnesení), která jí byla řádně doručena. Odpovídal-li soudní exekutor před a v průběhu dražby na telefonické dotazy Petra Farkaše, jako osoby "jednající" za stěžovatelku, ohledně postupu při uplatnění předkupního práva, krajský soud z provedeného dokazování (zejména z notářského zápisu o průběhu dražby předloženého samotnou stěžovatelkou) dovodil, že tato osoba nemohla být uvedena v omyl odpovědí soudního exekutora, že neví, jak fakticky probíhá elektronická dražba.

13. Nadto krajský soud konstatoval, že Petr Farkaš nebyl oprávněn dražit, neboť soudnímu exekutorovi nebylo předloženo zmocnění od statutárního orgánu stěžovatelky, které by jej opravňovalo k dražebnímu jednání (viz body 21 a 22 usnesení). K tomuto se následně vyjádřil i Nejvyšší soud, který připustil dovolání k otázce, zda je nutné předložit plnou moc s úředně ověřeným podpisem pro zástupce právnické osoby, jsou-li dražebnímu jednání přítomni členové představenstva, ačkoliv sami příhozy "klikáním" během dražebního jednání nečiní. Ústavní soud nemá žádné výhrady proti závěrům, které jsou jasně, srozumitelně a výstižně vysvětleny v bodech 23 až 27 napadeného usnesení Nejvyššího soudu (viz výše rekapitulace napadeného usnesení).

14. Nejvyšší soud se rovněž věnoval otázce podjatosti soudního exekutora konkretizované námitkou, že soudní exekutor byl zúčastněn na věci [§ 74 odst. 3 písm. b) exekučního řádu] tím, že poskytoval právní služby insolvenčnímu správci. Ústavní soud nemá výhrady proti závěru, že v poskytnutí vyjádření insolvenčnímu správci k vlivu vylučovací žaloby a námitek stěžovatelky, jako předkupníka, na probíhající dražbu, nelze spatřovat jednání, které by vylučovalo provádění dražby soudním exekutorem.

15. Stěžovatelce nebyl udělen příklep především z toho důvodu, že nedorovnala nejvyšší podání učiněné vydražitelkou, ačkoliv jí v tom nic nebránilo. Stěžovatelka na ikonu na dražebním portále vyzývající ji k využití předkupního práva jednoduše "neklikla". Postupem exekutora ani obecných soudů tak nemohlo dojít k porušení jejích základních práv.

16. Stěžovatelka spolu s ústavní stížností podala návrh na zrušení § 336o odst. 3 věty první o. s. ř., podle něhož, učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu dražiteli, kterému svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě. Z § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona i jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydaného na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části. Z toho důvodu je-li ústavní stížnost sama zjevně neopodstatněná, je zjevně neopodstatněný i zmíněný akcesorický návrh. Nelze totiž požadovat zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení jen proto, že jeho aplikace byla v neprospěch stěžovatele, aniž by zasáhla do jeho základních práv a svobod.

17. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Její návrh na zrušení § 336o odst. 3 věty první o. s. ř. pak odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2025

Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu