Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky PIEDRA NATURAL, a. s., sídlem Sicherova 1601/12, Praha 9, zastoupené Mgr. Filipem Němcem, advokátem, se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2024, č. j. 11 Co 361/2024-373, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Brenntag CR, s. r. o., sídlem Mezi Úvozy 1850/1, Praha 9, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil předběžné opatření, kterým stěžovatelce zakázal nakládat s nemovitou věcí v jejím vlastnictví. Učinil tak z důvodu, že jde o majetek stěžovatelky postačující k potenciální úhradě nákladů řízení vedlejší účastnice, které se již nyní pohybují okolo 1 000 000 Kč. Při jednání dne 30. 10. 2023 obvodní soud vyslovil předběžný názor, že žalobě stěžovatelky ve věci samé nelze vyhovět. Od té doby stěžovatelka činila úkony oddalující vynesení rozsudku (návrh na vstup jiné společnosti do řízení, návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, žádost o osvobození od soudního poplatku). Zároveň se zbavuje majetku postačujícího k pokrytí nákladů řízení vedlejší účastnice. Je tedy osvědčena obava vedlejší účastnice z ohrožení výkonu rozhodnutí o nákladech řízení.
2. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu potvrdil. Poukázal na účelovost procesních návrhů stěžovatelky a jejich vzájemný rozpor, neboť na jedné straně stěžovatelka tvrdí, že vlastní kromě nemovitosti i jiný majetek dostačující k úhradě nákladů řízení, ale na druhé straně žádá o osvobození od soudních poplatků. Procesní vývoj věci osvědčuje legitimní obavu vedlejší účastnice o výkon soudního rozhodnutí o nákladech řízení a vydání předběžného opatření je tudíž namístě.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka podává proti shora označenému usnesení městského soudu ústavní stížnost, neboť podle ní porušuje její základní práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
4. Namítá, že k její žádosti o poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění odvolání pro složitost věci jí obvodní soud prodloužil lhůtu pro doplnění odvolání pouze o jeden pracovní den. V tomto ohledu stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2934/2021, který interpretuje tak, že pokud zde nejsou vážné důvody pro nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty, musí soud žádosti vyhovět. Žádné vážné důvody pro nevyhovění žádosti stěžovatelky v projednávané věci dány nebyly, předběžné opatření bylo vykonatelné jeho vyhlášením, resp. doručením, a podané odvolání tedy jeho účinky neovlivnilo. Je přitom běžnou soudní praxí žádosti účastníka řízení o prodloužení lhůty k doplnění odvolání vyhovět a poskytnout dodatečnou lhůtu od 5 do 15 dnů.
5. Vydání předběžného opatření bránil návrh stěžovatelky na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Závěr městského soudu o nepředložení návrhu na přikázání věci obvodním soudem a o obstrukčním jednání stěžovatelky není podložen skutkovými zjištěními. Žádost o osvobození od soudních poplatků podávala stěžovatelka z důvodu, že jej pouze nestíhala ve vymezeném čase zaplatit, nikoliv, že by na něj neměla prostředky. Povinnost obvodního soudu předložit návrh na přikázání věci nadřízenému soudu posoudil městský soud předčasně.
6. Předběžné opatření neslouží k zajištění výkonu rozhodnutí nemeritorní povahy. K zajištění procesních nároků stanoví zákon povinnost složení jistoty. Pokud by chtěl zajistit i procesní nárok na náhradu nákladů řízení, stanovil by obdobnou povinnost složit jistotu i na ně. Předběžné opatření není ani přiměřené a nezohledňuje, že stěžovatelka má i jiný majetek než nemovitost, ze kterého by mohla náklady řízení uhradit, případně další majetek získá právě prodejem nemovitosti. Vedlejší účastnice nesplnila svou povinnost tvrdit a doložit, že stěžovatelka zůstane po převodu nemovitosti nemajetná. K zajištění svého nároku na náhradu nákladů může využít i institut odporovatelnosti právního jednání. Uvedenou argumentaci vznesla stěžovatelka již před městským soudem, který na ni však nijak nereagoval. Obecné soudy nijak nezohlednily, že rozhodnutí, jehož se obava o výkon týká, nebylo zatím vydáno a je nejisté.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Stěžovatelka se domáhá přezkumu rozhodnutí obecných soudů o nařízení předběžného opatření. K tomu je třeba připomenout, že Ústavní soud přistupuje k přezkumu takových rozhodnutí zdrženlivě, neboť nejde o konečná rozhodnutí ve věci. Ústavní soud zkoumá pouze to, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také hrubé porušení zásad spravedlivého procesu (nálezy sp. zn. II. ÚS 221/98, sp. zn. II. ÚS 868/12, sp. zn. III. ÚS 2606/23, bod 17).
8. V dané věci rozhodnutí o nařízení předběžného opatření zákonný podklad mělo. S argumentací stěžovatelky, že předběžné opatření neslouží k zajištění nemeritorních rozhodnutí, se již dostatečně vypořádal městský soud (bod 11 jeho usnesení). Jak uvedl, z § 74 o. s. ř. neplyne jako podmínka pro vydání předběžného opatření z obavy o výkon soudního rozhodnutí to, že musí jít o rozhodnutí meritorní. Restriktivní výklad stěžovatelky není v tomto ohledu ospravedlnitelný. Právě proto, že občanský soudní řád neupravuje složení zálohy na náklady řízení, může být předběžné opatření nástrojem, jak legitimního požadavku účastníka řízení na zajištění pozdějšího výkonu rozhodnutí o nákladech řízení dosáhnout. Pokud stěžovatelka poukazuje na možnost vedlejší účastnice jejímu právnímu jednání odporovat (§ 589 o. z. a násl.), resp. učinit výhradu práva dovolat se neúčinnosti právního jednání, lze k tomu uvést, že je zcela na vůli vedlejší účastnice, jaký prostředek k zajištění její pohledávky zvolí. Nelze pominout, že předběžné opatření je efektivnějším prostředkem, neboť brání majetkové dispozici stěžovatelky ještě před jejím učiněním.
9. Rovněž lze konstatovat, že předběžné opatření vydal příslušný soud. Městský soud vhodně poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Nd 201/2008, podle kterého nemusí soud předložit věc k rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou, pokud je tento institut zneužit účastníkem řízení k procesní obstrukci. Tak tomu bylo i v projednávané věci. Z rozhodnutí obou obecných soudů dostatečně plyne závěr, že stěžovatelka se snaží konec řízení jakkoliv oddálit (například podáním i dle svých tvrzení nedůvodného návrhu na osvobození od soudních poplatků).
10. Zbývá posoudit, zda rozhodnutí městského soudu bylo projevem svévole, či zda v řízení, z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo, došlo k flagrantnímu porušení zásad ovládajících právo na soudní ochranu.
11. Ani v tomto bodu není argumentace stěžovatelky opodstatněná. Pokud namítá, že v rámci odvolacího řízení jí obecné soudy neposkytly dostatečný čas k doplnění jejího odvolání, nelze s ní souhlasit. Od podání blanketního odvolání měla na jeho doplnění soudem poskytnutou lhůtu 10 dnů, což odpovídá složitosti věci, kdy nešlo o věc samu, ale pouze o předběžné opatření vydané za účelem zajištění práva na náhradu nákladů řízení. Není rozhodné, že tato lhůta vypršela jen o jeden pracovní den později, než lhůta pro podání odvolání samotného, šlo o dostatečný časový prostor k doplnění argumentace. Stěžovatelka ostatně nepoukazuje na argumentaci, kterou v poskytnutém časovému limitu nestihla uplatnit.
12. Rozhodnutí městského soudu není svévolné. Obava vedlejší účastnice z toho, že se stěžovatelka zbaví majetku a na následnou náhradu nákladů řízení neuhradí ničeho, osvědčena byla (bod 11 usnesení městského soudu, bod 9 usnesení obvodního soudu). Bylo na stěžovatelce, aby před obecnými soudy tvrdila a osvědčila, že má i jiný majetek dostatečný k úhradě nákladů řízení. To však neučinila, pouze obecně tvrdila, že vlastní další majetek v hodnotě desítek milionů. Námitce stěžovatelky, že k úhradě nákladů by mohla použít kupní cenu, za kterou by nemovitost prodala, Ústavní soud nepřisvědčil, neboť tyto prostředky v nespecifikované výši stěžovatelka na rozdíl od nemovitosti zatím nevlastní a předběžným opatřením je postihnout nelze. Jejich nabytí je navíc nejisté, stěžovatelka by mohla s nemovitostí disponovat i jinak než prodejem za odpovídající cenu.
13. Lze shrnout, že nařízené předběžné opatření mělo zákonný podklad, vydal jej příslušný soud v řízení, které odpovídalo zásadám práva na soudní ochranu, a nelze jej označit za svévolné.
IV. Závěr 14. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud neshledal, že by městský soud napadeným usnesením porušil ústavně zaručená práva stěžovatelky a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. ledna 2025 Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu