Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Jiřího Trávníčka, zastoupeného doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem, se sídlem Železná 490/14, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2024, č. j. 22 Cdo 1755/2024-462, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 22 Co 158/2023-413, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, 2) Václava Bendla, 3) Tomáše Bendla a 4) Daniely Bendlové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Obvodní soud zamítl žalobu stěžovatele na určení, že je vlastníkem podílu o velikosti 1/2 na pozemcích parc. č. X1 a X2 a uložil stěžovateli zaplatit náklady řízení účastníků. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel nesplňuje podmínku pro podání žaloby na určení spočívající v naléhavém právním zájmu. Jím podaná žaloba nepůsobí preventivně a neodstraňuje definitivně spory účastníků. Stěžovatel vlastnické právo nikdy nenabyl, neboť po uzavření kupní smlouvy k pozemkům nebyl následně zapsán v katastru nemovitostí. Nevyhovění zápisu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí se nebránil (například žalobou podle části V. o. s. ř.).
2. Rozsudek obvodního soudu změnil městský soud pouze ve výši náhrady nákladů řízení vedlejších účastníků, ve zbytku jej potvrdil a přiznal vedlejším účastníkům náhradu nákladů odvolacího řízení. S posouzením věci obvodním soudem se ztotožnil. Dodal, že ani dobrá víra stěžovatele v oprávněnost Václava Bendla st. mu vlastnictví k nemovitostem převést nemění nic na tom, že k nabytí vlastnictví stěžovatele k nemovitostem byl nezbytný zápis jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. K tomu nedošlo, proti čemuž se ani stěžovatel nebránil. Změnu nákladových výroků rozsudku obvodního soudu odůvodnil městský soud tím, že není možné vyjít při výpočtu odměny advokátů z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, jelikož byl v řízení vypracován znalecký posudek, který předmět řízení, tj. nemovitosti, ocenil. Podle tohoto posudku činí cena nemovitostí 170 013 000 Kč. Tarifní hodnota se určí jako polovina z této částky, neboť předmětem řízení byl poloviční podíl na nemovitostech. Z této tarifní hodnoty následně městský soud určil i výši odměny advokátů v odvolacím řízení. Dále městský soud korigoval náklady řízení přiznané první vedlejší účastnici, které přiznal pouze paušální náhradu hotových výdajů s ohledem na to, že první vedlejší účastnice je dostatečně personálně a odborně vybavena k hájení svých zájmů a její zastoupení advokátem nebylo účelné.
3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl a přiznal vedlejším účastníkům právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že městský soud potvrdil zamítnutí žaloby ze dvou důvodů, a to z důvodu neprokázání naléhavého právního zájmu stěžovatele a z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace stěžovatele, který nikdy nabývané vlastnické právo nezapsal do katastru nemovitostí, a tedy jej nabýt nemohl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel právně nepolemizuje s druhým z důvodů zamítnutí žaloby, který sám o sobě k jejímu zamítnutí postačuje, není nutné se již dále zabývat důvodem prvním.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím městského soudu a Nejvyššího soudu ústavní stížnost, neboť podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
5. Obecné soudy nesprávně posoudily otázku naléhavého právního zájmu. Ten je dán, pokud by bez něj bylo právo žalobce ohroženo nebo by jeho právní postavení zůstalo nejisté. Stěžovatelův naléhavý právní zájem spočívá v potřebě odstranit nejistotu v právních vztazích a zamezit ohrožení jeho práv. Stěžovatel uzavřel kupní smlouvu k pozemkům v dobré víře, nemohl předvídat, že Nejvyšší soud zruší rozsudky zakládající právo převodce k pozemkům. Ochrana dobrověrného nabyvatele by měla být dána i před zápisem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Kupní smlouva mezi Václavem Bendlem st. coby převodcem a stěžovatelem je stále platná a účinná a stěžovatel za pozemky řádně zaplatil. Stěžovatel dále nesouhlasí ani s určením tarifní hodnoty pro výpočet odměny advokáta na základě znaleckého posudku. Určení této tarifní hodnoty považuje stěžovatel za překvapivé, neboť v obdobné věci se stejnými účastníky městský soud postupoval opačně, tj. vyšel z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Stěžovatel pokračuje v polemice s právními závěry obecných soudů a námitkám uplatněným již před obecnými soudy nedává ústavní rozměr. Výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.
7. Dobré víry v oprávnění Václava Bendla st. k převodu vlastnického práva k pozemkům stěžovateli by se stěžovatel mohl dovolávat teprve tehdy, pokud by vlastnické právo k pozemkům nabyl (§ 984 o. z.). K nabytí vlastnického práva na základě kupní smlouvy vyžaduje zákon zápis do katastru nemovitostí, tento zápis má konstitutivní účinky (srov. § 1105 o. z.). Zápis stěžovatelova vlastnického práva však proveden nebyl, což ostatně stěžovatel stejně jako v řízení před obecnými soudy nijak nezpochybňuje. Je proto zcela logický závěr obecných soudů, že stěžovateli vlastnické právo k pozemkům nikdy nevzniklo, ochrana dobré víry mu nenáleží a žalobu bylo nutné zamítnout. S ohledem na nedůvodnost žalobního požadavku není dále rozhodné, zda stěžovatel měl k podání žaloby naléhavý právní zájem, Ústavní soud se proto těmto námitkám stěžovatele nevěnoval.
8. Pokud jde o rozhodování o nákladech řízení, Ústavní soud připomíná, že do rozhodování obecných soudů o nákladech řízení zasahuje jen výjimečně, typicky pokud postup obecných soudů vykazuje prvky libovůle či svévole. Tak tomu v daném případě nebylo. Stěžovatelem odkazovaná věc se od projednávané věci liší v tom, že v ní šlo o pozemky, na jejichž ocenění nebyla shoda. Městský soud tehdy považoval za nepřípustné zvolit libovolně jednu z několika cen, které se od sebe lišily v řádu desítek milionů Kč (rozsudek městského soudu č. j. 23 Co 222/2021- 264, bod 28). Naproti tomu nyní se stěžovatel a vedlejší účastníci na znalecky zjištěné ceně nemovitostí shodli a městský soud již jen zjišťoval aktuálnost údajů znaleckého posudku (napadený rozsudek městského soudu, body 22 až 24). Rozdílný postup městského soudu je proto odůvodnitelný a stěžovatel byl na jeho možnost v rámci odvolacího řízení upozorněn (napadený rozsudek městského soudu, body 10 až 13). Nemohlo tedy jít o postup překvapivý či jinak neústavní.
Závěr
9. S ohledem na uvedené Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva stěžovatele a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu