Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Benetti CZ, s. r. o., sídlem Nová 195, Pardubice, zastoupené Mgr. Petrem Stejskalem, LL.M., advokátem, sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2024 č. j. 26 Cdo 1446/2023-344 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. října 2022 č. j. 27 Co 196/2022-322, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a 1. Věry Augustinové, 2. Lenky Novotné, 3. Marty Novotné a 4. Květy Tamášové, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva (svobody) zaručená čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Pardubicích (dále jen "okresní soud") svým rozsudkem ze dne 21. 4. 2022 č. j. 24 C 156/2020-275 určil, že výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor daná stěžovatelce vedlejšími účastnicemi řízení je neoprávněná (výrok I) a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění okresní soud uvedl, že na straně stěžovatelky jako nájemce, respektive jejího podnájemce, jehož pochybení lze stěžovatelce přičítat, došlo k porušení povinností vyplývajících z nájemní smlouvy, nicméně tato porušení nedosahují takové intenzity, aby se jednalo o hrubé porušení povinností nájemce. Okresní soud zohlednil, že předmět nájmu - nebytové prostory - byl ve značně zanedbaném stavu a výpověď vedlejší účastnice řízení daly s větším časovým odstupem od okamžiku, kdy stěžovatelce jednotlivá pochybení vytkly.
3. K odvolání vedlejších účastnic řízení změnil Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu tak, že žaloba o určení neoprávněnosti výpovědi se zamítá (výrok I rozsudku krajského soudu). Výrokem II a III krajský soud rozhodl o náhradě nákladů před okresním soudem a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Krajský soud v odůvodnění odkázal na skutková zjištění okresního soudu, která považoval za správná a úplná. Částečně se ztotožnil též s právními závěry okresního soudu, ale zdůraznil, že nájemce je povinen pronajatý prostor užívat s péčí řádného hospodáře. Vyšel ze závěru okresního soudu v tom, že stěžovatelka odpovídá za porušení nájemní smlouvy i za porušení smluvních povinností, kterých se dopustil podnájemce. V této souvislosti krajský soud zmínil zejména ucpání kanalizačního potrubí, skladování barelů s použitým olejem v místech, která nebyla předmětem nájmu, způsobení škody zapříčiněné únikem oleje a její nezaplacení. Z toho dovodil, že porušení povinností ze strany nájemce (podnájemce) představuje hrubé porušení povinností ve smyslu § 2309 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), přičemž stěžovatelka byla na uvedená pochybení opakovaně upozorňována, přesto některá neodstranila. Proto uzavřel, že stěžovatelka porušila své povinnosti vůči vedlejším účastnicím řízení a změnil rozsudek okresního soudu tak, že zamítl žalobu stěžovatelky, že jí daná výpověď je neoprávněná.
4. Následné dovolání stěžovatelky bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka souhlasí se závěry okresního soudu. Naopak krajský soud se dostatečně nezabýval námitkami stěžovatelky, byť mu tato povinnost plyne z judikatury Ústavního soudu [stěžovatelka blanketně odkazuje například na nález ze dne 29. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 593/17 (N 157/86 SbNU 589)]. Nájem nebytových prostor probíhal bezproblémově 15 let, ať už podnikatelskou činnost vykonávala v daném prostoru sama nebo prostřednictvím jiného subjektu. Zdůrazňuje, že se v letech 2005 až 2006 rovněž podílela na rekonstrukci předmětného prostoru. Jednotlivá pochybení jako ucpání kanalizace nebo prosáknutí použitého oleje do dalších prostor budovy jsou podle stěžovatelky součástí rizika spojeného s provozováním restaurační činnosti. Navíc uvedená pochybení a jejich následky se podle stěžovatelky vždy podařilo odstranit. Skutečnost, že stěžovatelka dlužila vedlejším účastnicím řízení na nájemném za dobu asi pěti měsíců, je nutno hodnotit tak, že výše nájemného byla sjednána v roce 2005 a aktuálně neodpovídá obvyklému nájemnému. Nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu o náhradě nákladů řízení. Krajský soud stěžovatelce uložil povinnost nahradit náklady řízení ve vztahu ke čtyřem vedlejším účastnicím řízení, byť odměnu za jejich zastupování snížil podle příslušného právního předpisu o 20 % za každou z nich. Takto uloženou povinnost k náhradě nákladů řízení stěžovatelka považuje za nepřiměřenou a odkazuje mimo jiné na nález ze dne 17. 5. 2016 sp. zn. IV. ÚS 529/16 (N 89/81 SbNU 471). Právní argumentace a složitost věci se podle stěžovatelky nezvýšila natolik, aby bylo spravedlivé náklady na náhradu nákladů řízení navyšovat vzhledem k počtu žalovaných.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 Ústavy). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále vyložil, za jakých podmínek má nesprávná interpretace či aplikace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je takový výklad právních norem, který se jeví v daných souvislostech jako svévolný [srov. např. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07 (N 19/48 SbNU 205)]. K takové situaci, ani k žádnému srovnatelnému pochybení, však v nyní posuzovaném případě nedošlo.
8. Stěžovatelka jen opakuje námitky, s nimiž se obecné soudy dostatečně vypořádaly. Přesvědčivě vysvětlily, proč v případě stěžovatelky lze pochybení, kterých se dopustila buďto přímo nebo kterých se dopustil podnájemce, považovat za hrubé porušení povinností plynoucích z nájemní smlouvy, pro které lze nájemní smlouvu vypovědět. Neobstojí ani argument stěžovatelky, že se obecné soudy nevypořádaly s jejími námitkami. Krajský i Nejvyšší soud její námitky v rámci daném jim zákonem zohlednily a dostatečně a srozumitelně vysvětlily, proč nejsou relevantní. Stěžovatelka pouze nerespektuje jejich hodnocení věci a pokouší se je zpochybnit prostřednictvím ústavní stížnosti.
9. K námitkám směřujícím proti rozhodnutí krajského soudu o náhradě nákladů řízení je třeba uvést, že Ústavní soud opakovaně konstatoval, že problematika náhrady nákladů řízení zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor tohoto druhu obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod. Argumentace stěžovatelky tuto problematiku v posuzované věci do ústavněprávní roviny neposouvá. Pokud stěžovatelka poukazuje například na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 529/16, není tento odkaz příhodný. Krajský soud postupoval předvídatelně a zcela v souladu s tímto nálezem podle příslušného podzákonného předpisu a zohlednil, že na straně žalované vystupovalo více účastníků řízení. Ve věci řešené Ústavním soudem právě pod sp. zn. IV. ÚS 529/16 takto soud nepostupoval, v čemž mimo jiné Ústavní soud tehdy shledal jeho pochybení.
10. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu