Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Veroniky Skučkové, zastoupené JUDr. Zdeňkem Stejskalem, advokátem, sídlem náměstí Jiřího z Poděbrad 1573/18, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2024 č. j. 15 Co 297/2024-128 a výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. června 2024 č. j. 17 C 356/2023-113, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Petra Havránka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka (žalobkyně) se po vedlejším účastníkovi řízení (žalovaném) domáhala zaplacení částky ve výši 54 400 Kč s příslušenstvím z titulu poplatku za prodlení pro nevypořádání námitek k vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu za rok 2019.
3. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 25. 6. 2024 č. j. 17 C 356/2023-113 žalobě zcela vyhověl a vedlejšímu účastníkovi řízení uložil povinnost zaplatit stěžovatelce výše uvedenou částku s požadovaným příslušenstvím (výrok I). Ústavní stížností napadeným výrokem II uložil vedlejšímu účastníkovi řízení povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 39 927,50 Kč. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), a zcela úspěšné stěžovatelce přiznal náhradu za 8,5 úkonu právní služby po 3 300 Kč bez DPH [1x převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, 4x písemné podání (výzva k plnění, žaloba a 2 vyjádření) podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, 3x účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu a 1x 1/2 úkonu za účast na jednání před soudem, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku, podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu].
4. Proti výroku II obvodního soudu o náhradě nákladů podala stěžovatelka odvolání, v němž namítala, že obvodní soud jí nepřiznal odměnu za 1 úkon právní služby, a to za účast na jednání dne 7. 6. 2024, které přesahovalo 2 hodiny. V daném případě šlo tedy o 2 úkony právní služby, takže jí měla být přiznána navíc částka celkem ve výši 4 356 Kč.
5. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 24. 9. 2024 č. j. 15 Co 297/2024-128 rozsudek obvodního soudu ve výroku II potvrdil (výrok I) a stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi řízení náklady odvolacího řízení ve výši 968 Kč (výrok II). Městský soud konstatoval, že obvodní soud nepochybil, neboť při rozhodování o náhradě za účast na jednání před soudem kalkuloval se třemi úkony, ačkoliv se ve věci konala dvě ústní jednání (dne 23. 4. 2024 a dne 7. 6. 2024 od 13:25 do 15:43). Za vyhlášení rozsudku dne 25. 6. 2024 byla správně přiznána odměna za 1/2 úkonu podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu. Nepřitakal tedy námitce stěžovatelky, že obvodní soud nezohlednil skutečnost, že jednání před soudem dne 7. 6. 2024 trvalo déle než 2 hodiny a přiznal jí odměnu pouze za jeden úkon. Ačkoliv odůvodnění rozsudku obvodního soudu nebylo zcela jednoznačné, počet plných úkonů podle městského soudu zcela odpovídal obsahu spisu a správné aplikaci § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka namítá porušení shora uvedeného práva na soudní ochranu. Poukazuje na to, že již obvodní soud jí nepřiznal odměnu za 1 úkon právní služby, což rozporovala v odvolání. Uvádí, že ve věci se nekonala 2 jednání před obvodním soudem, jak uvedl v napadeném usnesení městský soud (dne 23. 4. 2024 a dne 7. 6. 2024 s přesahem 2 hodin), nýbrž celkem 3 jednání (dne 23. 4. 2024, dne 7. 6. 2024, které přesahovalo 2 hodiny a nadto ještě dne 18. 6. 2024). Městský soud opomenul jednání konané před obvodním soudem dne 18. 6. 2024, na němž byly předneseny závěrečné řeči, a stěžovatelka zde rovněž rekapitulovala jednotlivé v prvostupňovém řízení uskutečněné úkony právní služby, a to včetně 3 jednání před soudem. Městský soud tedy neměl potvrdit jako věcně správné rozhodnutí obvodního soudu. Uvedené pochybení (nezohlednění 1 úkonu právní služby) se promítlo i do rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení, v němž by byla stěžovatelka jinak úspěšná. Stěžovatelka si je vědoma skutečnosti, že jde o náklady řízení navíc v bagatelní výši, ale domnívá se, že by jí měla být poskytnuta ochrana před svévolným a nezodpovědným přístupem rozhodujících soudů, které ignorovaly její právo na náhradu nákladů řízení.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
9. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že jí nebyla přiznána odměna ze jeden úkon právní služby v celkové výši 4 356 Kč a v souvislosti s nesprávným rozhodnutím městského soudu jí navíc byla uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi řízení ještě náklady odvolacího řízení ve výši 968 Kč. Předmětem ústavní stížnosti jsou tedy částky, které lze i v jejich souhrnu označit ve světle judikatury Ústavního soudu za bagatelní, čehož si je stěžovatelka také dobře vědoma. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. V případě bagatelních částek je povětšinou evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky. Opodstatněnost ústavní stížnosti ve sporech o bagatelní částky proto přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz zejména podrobné odůvodnění v bodech 29 a násl. nálezu sp. zn. ÚS III. 3725/13). Je především na stěžovatelce, aby v ústavní stížnosti vysvětlila (a případně doložila), proč věc přes "bagatelnost" částky vyvolává v její právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14).
10. Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že obecné soudy při stanovení výše odměny za zastupování pravděpodobně pochybily, ať již tím, že nepřiznaly odměnu za 2 úkony právní služby za jednání před soudem konané dne 7. 6. 2024, které přesahovalo 2 hodiny, nebo opomenuly jednání před soudem konané dne 18. 6. 2024. Stěžovatelka však v ústavní stížnosti neuvedla skutečnosti, které by svědčily o tom, že nepřiznání částky ve výši cca 5 000 Kč zasáhlo do některého z ústavně zaručených práv. Přestože soudy při rozhodování o nákladech řízení pochybily, toto pochybení nelze označit za úmyslné (což ostatně netvrdí ani stěžovatelka). Ústavní soud apeluje na dotyčné soudy, aby k rozhodování o náhradě nákladů přistupovaly s vyšší pečlivostí. Nesprávný postup soudů při stanovení výše náhrady nákladů řízení v projednávané věci však nepřesahuje individuální rámec věci. Z ničeho nevyplývá, že by závěry soudů měly vliv i na jiná řízení, případně, že by šlo o systémový problém.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v projednávané věci neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu