Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ivana Kalaše, zastoupeného Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem, sídlem Údolní 388/8, Brno, proti výroku I usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. října 2024 č. j. 12 Cmo 164/2024-102, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Víno Lechovice, spol. s r. o., sídlem Jankovcova 1535/2a, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výroku I v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") s tvrzením, že tímto výrokem bylo porušeno právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Svou ústavní stížnost dále stěžovatel spojil s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného výroku daného usnesení vrchního soudu.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") svým usnesením ze dne 3. 7. 2024 č. j. 30 Cm 2/2020-83 zamítl návrh stěžovatele jako žalobce na přerušení řízení (výrok I), zastavil řízení ve věci (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
3. O odvolání stěžovatele, respektive o jeho návrhu, aby bylo jím zahájené odvolací řízení přerušeno do skončení řízení o ústavní stížnosti vedené proti rozhodnutím ve věci stěžovatelova osvobození od soudních poplatků, rozhodl vrchní soud ústavní stížností napadeným usnesením tak, že jeho návrh se zamítá (výrok I usnesení vrchního soudu). Výrokem II pak vrchní soud potvrdil usnesení městského soudu v jeho výrocích II a III a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti určené k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona). Ústavní soud přistupuje k zásahu až tehdy, když příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
6. Řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ústavní stížností by tak měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná.
7. Usnesení o (ne)přerušení řízení je rozhodnutím procesní povahy, tzn. nikoli rozhodnutím ve věci samé a není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele. Je věcí civilních soudů, aby za pomoci výkladu příslušných procesních norem zvážily, jaký procesní postup v konkrétním případě zvolí. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat vhodnost či nevhodnost přerušení řízení (k nepřípustnosti ústavní stížnosti proti zamítnutí návrhu na přerušení řízení srov. obdobně usnesení ze dne 7. 10. 2020 sp. zn. II. ÚS 2682/20, ze dne 25. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1953/20 nebo ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 1198/20).
8. Jelikož stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv a nesplnil podmínku přípustnosti ústavní stížnosti stanovenou v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelův návrh na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného výroku usnesení vrchního soudu pak sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2025
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka