Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Jiřího Přibáně a Martina Smolka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Z., zastoupené Zuzanou Candigliota, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2025 č. j. 25 Cdo 3394/2024-484 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2024 č. j. 22 Co 56/2024-437, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a státní příspěvkové organizace Fakultní Thomayerova nemocnice, sídlem Vídeňská 800/5, Praha 4 - Krč, a obchodní společnosti Allianz pojišťovna, a. s., sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, o vyloučení soudkyně Veroniky Křesťanové z projednání a rozhodování věci, takto:
Výrok
Soudkyně Veronika Křesťanová není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 3425/25.
Odůvodnění
1. Soudkyně III. senátu Ústavního soudu Veronika Křesťanová předložila předsedovi II. senátu žádost o rozhodnutí, zda je vyloučena z projednání a rozhodování věci sp. zn. III. ÚS 3425/25 z důvodu podle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Soudkyně Veronika Křesťanová uvedla, že jako soudkyně odvolacího senátu Městského soudu v Praze rozhodovala v nyní posuzované věci usnesením ze dne 22. 9. 2022 č. j. 22 Co 177/2022-255. Šlo o přezkum procesního rozhodnutí o výši znalečného. Soudkyně se necítí být podjatá, ovšem žádá II. senát, aby zvážil její vyloučení z projednání a rozhodování věci.
2. O návrhu na vyloučení soudců III. senátu Ústavního soudu rozhoduje podle § 9 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2025 (Org. 01/25) II. senát Ústavního soudu.
3. Podle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. 4. V nynější věci napadá stěžovatelka ústavní stížností rozhodnutí soudů o nárocích na odškodnění za nesprávné poskytování zdravotních služeb. Soudkyně Veronika Křesťanová v této věci jako tehdejší předsedkyně odvolacího senátu městského soudu rozhodovala o odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí o výši znalečného. Ústavní soud shledal, že takové rozhodování o dílčí procesní otázce i s ohledem na obsah ústavní stížnosti nelze považovat za důvod k vyloučení soudkyně Veroniky Křesťanové.
5. Smyslem pravidla podle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je zajistit, aby nevznikaly objektivní pochybnosti o nestrannosti soudce Ústavního soudu vzhledem k jeho předchozímu působení ve věci, jež je následně před Ústavním soudem projednávána, například jako advokáta, soudce, státního zástupce a podobně. Neznamená to ovšem, že takový důvod k vyloučení bude pokaždé, rozhodoval-li nynější ústavní soudce dříve jako soudce obecného soudu v každé sebeméně související věci (viz např. usnesení ze dne 19. 3. 2025 sp. zn. II. ÚS 581/25 či přiměřeně usnesení ze dne 31. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 911/22). Takový závěr je třeba činit i v kontextu toho, že rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (usnesení ze dne 11. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2311/25).
6. Tomuto přístupu odpovídá také pojetí zastávané Nejvyšším správním soudem v kontextu obsahově obdobné právní úpravy soudního řízení správního. Platí, že soudce vyloučený podle § 8 odst. 1 věty druhé soudního řádu správního je ten, který procesně působil v předchozím soudním řízení v takovém kvalitativním a kvantitativním rozsahu, kdy již získal o věci vědomost té povahy, jež vyvolává ve svých důsledcích pochybnost o soudcově nestrannosti. Pojem předchozího soudního řízení je nutno v daném případě vyložit materiálně, tedy s ohledem na konkrétní a přímou souvztažnost a věcnou souvislost předmětných řízení (usnesení ze dne 2. 9. 2004 č. j. Nao 13/2004-54 či ze dne 8. 10. 2018 č. j. Nao 226/2018-19). Ústavní soud z těchto závěrů přiměřeně vychází.
7. Soudkyně Veronika Křesťanová se podílela na rozhodování v řízení souvisejícím s posuzovanou věcí stěžovatelky, ovšem nezúčastnila se na rozhodování či projednání věci samé. Soudkyně Veronika Křesťanová rozhodovala o dílčí procesní otázce, která se nijak nedotýká v ústavní stížnosti namítané problematiky zadostiučinění za nesprávné poskytování zdravotních služeb. Stěžovatelka sice mimo jiné tvrdí, že jí byla nesprávně uložena povinnost platit náklady řízení za znalecký posudek, ovšem tato námitka se již netýká výše znalečného. Lze tedy uzavřít, že soudkyně Veronika Křesťanová se nepodílela na projednávání či rozhodování ve věci samé nebo souvisejících otázek, na základě nichž by získala o věci vědomost té povahy, jež by mohla vyvolat ve svých důsledcích pochybnost o její nestrannosti.
8. V nynější věci proto není dána konkrétní a přímá souvztažnost či věcná souvislost řízení, které je předmětem nynější ústavní stížnosti, a dřívějšího působení soudkyně Veroniky Křesťanové, která by zavdávala pochybnost o nestrannosti této soudkyně. Proto II. senát Ústavního soudu rozhodl, že se soudkyně Veronika Křesťanová z projednání a rozhodování této věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 3425/25 nevylučuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu