Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky T. Ž., zastoupené Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2024 č. j. 19 Co 385/2024-292 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. srpna 2024 č. j. 60 P 161/2021-210, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a Y. P. R. L. H. a nezl. S. L. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 3 ("obvodní soud") rozhodoval o návrhu otce na nařízení předběžného opatření v řízení vedeném k návrhu matky (stěžovatelky) i otce, jímž se oba domáhají změny rozsudku ze dne 2. 2. 2022 č. j. 60 P 161/2021-304 a svěření nezletilé do jejich výlučné péče.
2. Napadeným usnesením obvodní soud po kasačním zásahu Městského soudu v Praze ("městský soud") vyhověl návrhu otce a uložil stěžovatelce povinnost zdržet se vycestování s nezletilou mimo území České republiky bez písemného souhlasu otce opatřeného jeho notářsky ověřeným vlastnoručním podpisem.
3. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval městský soud, který rovněž napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu potvrdil. Městský soud navázal na závěry obvodního soudu a zdůraznil, že potřeba prozatímní úpravy poměrů nezletilé je odůvodněna vědomým nerespektováním vykonatelných rozhodnutí stěžovatelkou a obavou z jejího dalšího jednání v rozporu se soudními rozhodnutími, jakož i právem otce na výkon rodičovské odpovědnosti (srov. usnesení městského soudu, bod 12).
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka s těmito závěry nesouhlasí a dovolává se porušení svých základních práv zaručených čl. 14 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 4 a čl. 96 Ústavy České republiky ("Ústava").
5. Stěžovatelka má za to, že napadená rozhodnutí jsou projevem libovůle. Uvádí, že krátkodobé vycestování, např. na návštěvu příbuzných, je běžnou záležitostí, která nepodléhá striktnímu souhlasu druhého rodiče. Zdůrazňuje, že soudy rozhodly na základě otcem tvrzených, ovšem ničím nepodložených obav, z nichž dovodily možný úmysl stěžovatelky přestěhovat se s nezletilou na Slovensko. Namítá, že nejedná proti zájmům nezletilé. Stěžovatelka upozorňuje, že umožňuje styk nezletilé s otcem. Kontakt však považuje za problematický, neboť nezletilá otce odmítá. Uvádí, že styku s nezletilou se vyhýbá rovněž otec. Zákaz vycestování považuje za nepřiměřený s ohledem na dceřin zdravotní stav. Stěžovatelka napadá i samotný proces vydání napadených usnesení a zdůrazňuje, že neměla možnost se k otcem tvrzeným skutečnostem vyjádřit.
Splnění podmínek řízení
6. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
Vlastní posouzení
7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah napadených rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud zdůrazňuje, že k soudním rozhodnutím v rodinně právních věcech přistupuje velmi rezervovaně. Zároveň ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodování o návrhu na vydání (nařízení) předběžného opatření, a tedy i hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání, změnu či zrušení, je především věcí obecných soudů. Ústavní soud v tomto kontextu připomíná své obecné závěry týkající se způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení. Opakovaně se vyjádřil tak, že rozhodnutí o předběžných opatřeních věcně přezkoumává pouze výjimečně, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Proto je podrobuje ústavněprávnímu přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny).
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí prizmatem shora předestřených kritérií, přičemž dospěl k závěru, že obecné soudy při svém rozhodování uvedené ústavní požadavky vzaly do úvahy a konfrontovaly je s konkrétními skutkovými okolnostmi posuzovaného případu. Právní závěry, v nichž - jak již bylo uvedeno - shledaly předpoklady pro vyhovění návrhu otce nezletilé, s nimi dle názoru Ústavního soudu korespondují. Pouhá skutečnost, že se stěžovatelka s těmito závěry neztotožňuje, nemůže založit opodstatněnost její ústavní stížnosti. Z obsahu a z charakteru uplatněných námitek je totiž patrné, že stěžovatelka jimi brojí především právě proti samotnému, pro ni nepříznivému výsledku dosavadního průběhu řízení před obecnými soudy, přičemž ústavní stížnost pro ni představuje další z procesních prostředků, jak tento nepříznivý výsledek zvrátit ve svůj prospěch. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu však nelze zaměňovat s neexistujícím právem na úspěch v soudním řízení.
10. Pro Ústavní soud je podstatné, že napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, byla vydána příslušným soudem a nejsou svévolná ve smyslu čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2, odst. 3 a čl. 36 Listiny. Ze stěžovaných rozhodnutí je zcela patrné, jakými úvahami se obecné soudy řídily při posouzení otcova návrhu na vydání předběžného opatření. Postačí jen stručně zopakovat, že potřeba prozatímní úpravy poměrů nezletilé vyplynula z předchozího protiprávního jednání stěžovatelky, která odcestováním na Slovensko otci v rozporu s vykonatelnými soudními rozhodnutími dlouhodobě znemožnila jeho styk s nezletilou. Bránění ve styku navíc pokračovalo i po návratu ze Slovenska. Z napadených rozhodnutí dále vyplývá, že v řízení nebyla osvědčena stěžovatelčina tvrzení týkající se souhlasu otce s odcestováním na Slovensko, resp. nezbytnosti pobytu nezletilé na Slovensku dané jejím zdravotním stavem (srov. usnesení městského soudu, bod 12). Soudy vycházely ze skutečnosti, že stěžovatelka dlouhodobě nerespektuje soudní rozhodnutí (mj. zohlednily rovněž zmaření nařízeného výkon rozhodnutí odnětím nezletilé z péče stěžovatelky a její předání do péče otce - srov. usnesení obvodního soudu, bod 17), čímž brání ve styku nezletilé s otcem. Předběžné opatření proto nařídily s cílem předejít odcizení mezi nezletilou a otcem (srov. usnesení městského soudu, bod 13).
11. Tyto závěry obecných soudů nehodlá zdejší soud - rovněž s přihlédnutím ke shora naznačené zásadě minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, jež je navíc zvláště zvýrazněna u ústavního přezkumu rozhodnutí týkajících se předběžných opatření - přehodnocovat, neboť v nich nespatřuje cokoliv protiústavního.
Závěr
12. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu