Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky) o ústavní stížnosti stěžovatele N. S., zastoupeného Mgr. Tomášem Davidem, advokátem, sídlem Na Perštýně 362/2, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2025, č. j. 20 Co 299/2025-250, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. dubna 2025, č. j. 43 C 93/2023-203, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Generali Česká pojišťovna a.s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. V projednávané věci soudy rozhodovaly o žalobě vedlejší účastnice proti stěžovateli o zaplacení částky 1 848 422 Kč s příslušenstvím. Při jednání Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud"), na kterém byl vyhlášen rozsudek, požádal stěžovatel o přiznání osvobození od placení soudních poplatků. Obvodní soud mu v záhlaví uvedeným usnesením osvobození nepřiznal. Stěžovatel podle obvodního soudu řádně nedoložil své majetkové poměry, ač je zastoupen advokátem. I v předchozím trestním řízení uváděl nepravdivé informace o svých majetkových poměrech. Úkolem soudu není po relevantních informacích pátrat.
3. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením tak, že usnesení obvodního soudu potvrdil. Stěžovatel nedoložil důvody, pro které ve výkonu trestu nepracuje. Jiné relevantní informace soudu nesdělil. Samotný pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody není pro posouzení jeho nemajetnosti relevantní.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že se jako nemajetný nacházel v mnohaletém výkonu trestu odnětí svobody. Přesto mu soudy nepřiznaly nárok na osvobození od soudních poplatků. Z toho je zřejmé, že dostatečně nezvážily všechny okolnosti daného případu a stěžovatelovy majetkové poměry. Takový postup může vést k zamezení přístupu ke spravedlnosti a je podle stěžovatele svévolný.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud považuje za nutné nejprve připomenout, že problematika soudních poplatků není zpravidla předmětem ústavní ochrany, neboť samotný výrok o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, zpravidla nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv či svobod (např. nález sp. zn. I. ÚS 444/18, bod 18).
8. Ústavní soud zastává názor, že posouzení těchto otázek v zásadě spadá do výhradní rozhodovací sféry obecných soudů. Porušení základních práv účastníka řízení tu připadá v úvahu jen tehdy, jedná-li se ze strany obecných soudů o projev libovůle a napadené rozhodnutí je v evidentním rozporu s principy spravedlnosti (srov. k tomu např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000, nález sp. zn. IV. ÚS 2856/08, usnesení sp. zn. III. ÚS 788/09). O žádný z uvedených případů se však v projednávané věci nejedná.
9. Obě napadená rozhodnutí se opírají o závěr, že stěžovatel nedoložil své tíživé majetkové poměry. Stěžovatel se nijak konkrétně vůči tomuto důvodu pro nepřiznání osvobození od soudního poplatku v ústavní stížnosti nevymezuje a jeho stručná argumentace je pouze obecná. Vadu nebo nesprávnost závěrů obecných soudů nedokládá ani v ústavní stížnosti. K tomu je třeba dodat, že požadavek na řádné doložení majetkových poměrů je při žádosti o osvobození od soudních poplatků požadavkem legitimním (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1461/24). Osvobození od placení soudních poplatků nenáleží každému, kdo aktuálně nemá možnost si obstarat standardní příjmy (např. kvůli výkonu trestu odnětí svobody).
10. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu