Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Pravoslava Vernera, zastoupeného JUDr. Zuzanou Smítkovou Ph.D., advokátkou, se sídlem Těšnov 1, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2024, č. j. 30 Cdo 2124/2024-391, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2024, č. j. 72 Co 243/2023-312 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. dubna 2023, č. j. 25 C 26/2014-258, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a 1) České republiky - Ministerstva financí a 2) obchodní společnosti NA Engineering, s. r. o., se sídlem Na Anežce 109, Horoušany, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4 a čl. 90 Ústavy, čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 4 odst. 2, čl. 4 odst. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1, 36 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), čl. 1 Dodatku k Úmluvě a čl. 16, čl. 17 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl napadeným usnesením návrh na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 25 C 26/2014. Obvodní soud neshledal důvod pro obnovu řízení, neboť stěžovatelem předložené důkazy nemohly změnit závěry soudu učiněné v původním řízení.
3. Městský soud zamítavé rozhodnutí potvrdil jako věcně správné.
4. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné.
5. V původním řízení se stěžovatel domáhal po vedlejším účastníkovi 1) zaplacení částky ve výši 19 481 EUR z titulu náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu v celním řízení. Stěžovateli tím měl být znemožněn vývoz konkrétního typu motoru do Běloruska a zmařen již uzavřený obchod. Žaloba stěžovatele však byla zamítnuta, neboť ve věci nešlo o nezákonný úřední postup celního úřadu, ani o nezákonné rozhodnutí.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel rekapituluje průběh původního řízení o náhradě škody i své argumenty v původním řízení uplatňované a trvá na tom, že ze strany celního úřadu došlo k nesprávnému úřednímu postupu.
7. Tvrdí, že důvodem pro návrh na obnovu řízení bylo zjištění nových skutečností a získání nových důkazů, které bez své viny nemohl použít v původním řízení a které svědčí o tom, že znemožnění vývozu zboží ze strany celního úřadu bylo nedůvodné a jednalo se tak o nesprávný úřední postup. Nové důkazy svědčí o tom, že ve stejnou dobu, kdy byl stěžovateli znemožněn vývoz zboží, byl umožněn vývoz "druhově obdobného zboží" jinému českému subjektu, a to vůči shodnému dovozci. Stěžovatel hodlal svá tvrzení dokázat 1) exportními dokumenty, které prokazují vývoz obdobného zboží jinou společností (PBS Velká Bíteš, a. s.); 2) článkem z portálu www.ceskenoviny.cz, z něhož vyplývá, že Česká republika neuplatňovala až do roku 2019 restriktivní omezení na vývozy sankcionovaného zboží dle obchodních smluv uzavřených před datem účinnosti omezujícího opatření; 3) informacemi zveřejněnými na internetových stránkách www.investigateeurope.eu, které prokazují, jak státy EU přistupovaly k aplikacím sankčních režimů, a že vývoz měl být s ohledem na datum podpisu obchodní smlouvy povolen; a 4) "nálezem (usnesením - pozn. ÚS) Ústavního soudu III. ÚS 3229/21", který považuje stěžovatel za "nestandardní a překvapivý" a nereagující na všechny námitky stěžovatele.
8. Soudy v řízení o obnově zcela rezignovaly na garanci jeho práva na přístup k soudu a na řádné zjištění skutkového stavu věci. Nevypořádaly se s jeho argumenty a jejich rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a překvapivá.
9. Předseda senátu městského soudu byl podjatý. O věci stěžovatele rozhodoval třikrát, dvakrát jako předseda senátu odvolací instance v původním řízení a potřetí jako předseda senátu v řízení o povolení obnovy řízení, a to vždy v neprospěch stěžovatele. Soudce dával najevo svůj negativní postoj k věci a stěžovateli, i neochotu jakkoliv přehodnotit svůj postoj a závěry.
10. Stěžovatel dále namítá, že v předchozím řízení došlo k nezákonné skartaci části spisu (příloh).
11. Soudy odmítly rovněž provedení důkazů navržených stěžovatelem během jednání.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Výklad jiných než ústavních předpisů jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
14. Soudy se s argumentací stěžovatele (opětovně rozsáhle rekapitulované v ústavní stížnosti) vypořádaly dostatečně. Obvodní soud zdůvodnil (srov. body 14 - 16), že nově tvrzené skutečnosti, resp. důkazy předložené stěžovatelem (výše shrnuté v argumentaci stěžovatele pod body 1 - 3) představují pouze rozvedení argumentace uplatněné již v původním řízení, spočívající v tom, že vývoz zboží měl být stěžovateli povolen. To však nemůže zpochybnit závěr soudu vyslovený v původním řízení, že celní orgán postupoval správně, celní řízení zastavil, neboť stěžovatel vzal žádost zpět a celní úřad tak z důvodů na straně stěžovatele neměl možnost vývozní povolení vydat a bez ohledu na nová tvrzení stěžovatele nemohl stěžovateli škodu způsobit.
15. Argumentace stěžovatele usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. III. ÚS 3229/21, nemůže být způsobilým argumentem pro obnovu řízení. I s tím se obvodní soud vypořádal. Uvedeným usnesením Ústavní soud odmítnul ústavní stížnost stěžovatele proti rozhodnutím obecných soudů v původním řízení, přičemž obnova řízení nemůže být nástrojem pro případnou "revizi" závěrů Ústavního soudu.
16. Skutečnost, že se městský soud s argumentací obvodního soudu ztotožnil a pro stručnost na ni odkázal (bod 11), nepředstavuje ústavní vadu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť důvody zamítavého rozhodnutí jsou z tohoto postupu zřejmé.
17. Částí námitek stěžovatele týkající se původního řízení se Ústavní soud nyní již nemohl zabývat (např. tvrzená nezákonná skartace části spisu), neboť se netýkají nyní posuzovaného řízení. Byly předmětem ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím vydaným v původním řízení. Nyní podaná ústavní stížnost se týká pouze rozhodnutí vydaných v řízení o povolení obnovy řízení, nikoli rozhodnutí původních, a pro přezkum je otevřena pouze otázka, zda se soudy při povolení obnovy nedopustily ústavně relevantních pochybení. K tomuto závěru však Ústavní soud nedospěl.
18. Námitka opomenutých důkazů je zjevně neopodstatněná. Obvodní soud jasně vyložil, proč stěžovatelem nově tvrzené skutečnosti nemohou být důvodem pro obnovu řízení, resp. že předložené důkazy nemohou změnit skutkové závěry původního nalézacího řízení.
19. Námitka podjatosti předsedy senátu je nepřípustná (srov. např. např. usnesení ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. II. ÚS 1715/23). K nápravě tvrzené procesní vady spočívající v tom, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce, slouží žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Případnou ústavní stížnost lze směřovat (po vyčerpání všech procesních prostředků) vůči rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost. Nad rámec uvedeného však Ústavní soud dodává, že stěžovatelem tvrzené obecné okolnosti samy o sobě podjatost soudce založit nemohou.
20. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí nepřisvědčil stěžovateli, že by napadená rozhodnutí porušila jeho ústavně zaručená práva.
21. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu