III. ÚS 3507/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí

1. Obecné soudy již dříve vedly opatrovnická řízení týkající se nezletilého stěžovatele (nyní ve věku 15,5), který byl vyhodnocen jako dítě vážně ohrožené vyhroceným rodičovským konfliktem (usnesení sp. zn. I. ÚS 1741/22). V projednávané věci se obecné soudy zabývají snížením výživného pro stěžovatele. V tomto řízení jmenoval obvodní soud stěžovateli opatrovníkem Městskou část Praha 10. Stěžovatel s tímto nesouhlasil a podal proti usnesení obvodního soudu odvolání, v němž namítal, že opatrovník je v daném řízení pasivní a nehájí dostatečně jeho zájmy. Stěžovatel si přál být zastoupen Mgr. Jaromírem Henyšem, kterému rovněž udělil plnou moc pro podání odvolání proti usnesení obvodního soudu.

2. Napadeným usnesením městský soud řízení o odvolání stěžovatele zastavil. Vyhodnotil, že stěžovatel nedosahuje takového stupně rozumové a volní vyspělosti, aby byl schopen porozumět institutu zmocnění advokáta pro účely daného řízení. Jím uzavřená smlouva o poskytování právních služeb je neplatná, tudíž jeho odvolání nesplňuje podmínku řízení, kterou zároveň nelze odstranit, a řízení je nutné zastavit.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel podává proti v záhlaví označenému usnesení ústavní stížnost pro porušení jeho základních práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.

4. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, že ke zplnomocnění advokáta není dostatečně rozumově a volně vyspělý. Od září 2024 nastoupil na střední školu, se soudními řízeními má zkušenost již od roku 2020. V projednávané věci chce prokázat pravdivost svých tvrzení. Obecné soudy i kolizní opatrovník neberou názory a sdělení stěžovatele vážně, stěžovatel k nim nemá důvěru a nemá jinou možnost, než se nechat v řízení zastoupit advokátem. Zvolený advokát mu poskytuje služby bezúplatně, nejsou proto ohroženy jeho ekonomické zájmy. Městský soud argumentaci stěžovatele nezohlednil a jeho zastoupení advokátem nedůvodně odmítl, čímž způsobil, že stěžovatel nemá jakoukoliv možnost v řízení efektivně hájit svá práva. Závěru, že stěžovatel ve věku 15,5 let je způsobilý uzavřít smlouvu o právním zastoupení odpovídá i rozhodovací praxe Ústavního soudu, jakož i skutečnost, že v trestním řízení toto právo nezletilých stanoví přímo zákon. V řízení o ochraně proti domácímu násilí by mohl nezletilý za půl roku jednat sám bez jakéhokoliv zástupce.

5. I pokud by byl správný závěr městského soudu, že stěžovatel neměl pro sjednání zastoupení dostatečnou procesní způsobilost, měl městský soud stěžovateli ustanovit pro odvolací řízení opatrovníka, který by dále hájil jeho zájmy. Opatrovník jmenovaný obvodním soudem byl se stěžovatelem ve střetu zájmu. Městský soud dále pominul eventuální návrh stěžovatele, aby mu namísto jmenované městské části byl jmenován opatrovníkem jím zvolený advokát.

6. Stěžovatel je přesvědčen, že jím podaná stížnost podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť otázka řešená v ústavní stížnosti se týká mnoha nezletilých v obdobném postavení. Zároveň je dle stěžovatele naplněn důvod pro přednostní projednání jeho stížnosti, neboť hrozí, že nebude moci hájit své zájmy v již nařízeném jednání obvodního soudu dne 29. 1. 2025, jakož i v období mu předcházejícímu.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Oprávněností stěžovatele stížnost podat, tím, zda jej může v tomto řízení zastupovat stejný advokát, jako zastupuje jeho otce v řízení před obecnými soudy, včasností stížnosti a příslušností Ústavního soudu k jejímu posouzení, se Ústavní soud nezabýval, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelem podaná stížnost je nepřípustná.

8. Přestože s některými námitkami uvedenými v ústavní stížnosti by bylo možno souhlasit, Ústavní soud nemohl přistoupit k jejich věcnému posouzení, neboť stěžovatel zatím ve věci nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva. Proti rozhodnutí městského soudu, kterým zastavil odvolací řízení, je přípustná žaloba pro zmatečnost (§ 229 odst. 4 o. s. ř.). Jestliže stěžovatel vyjadřuje vyspělost a vůli podat proti napadenému rozhodnutí odvolání, musí tento předpoklad platit i pro řízení o žalobě pro zmatečnost. Z ústavní stížnosti ani jejích příloh nevyplývá, že by stěžovatel možnosti podat žalobu pro zmatečnost využil a vyčerpal tedy všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ustálená judikatura Ústavního soudu však využitím tohoto mimořádného prostředku podmiňuje přípustnost ústavní stížnosti (viz např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. III. ÚS 3111/14 či sp. zn. III. ÚS 524/21).

9. Ústavní soud si uvědomuje, že před posouzením důvodnosti žaloby pro zmatečnost bude obecný soud znovu zkoumat procesní podmínky pro podání žaloby nezletilým stěžovatelem. Je však nutné, aby soud rozhodl zákonem předepsaným postupem. Nebude-li stěžovatel se závěry obecných soudů vyjádřených v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost souhlasit, může je následně napadnout ústavní stížností.

10. V projednávané věci nejsou splněny podmínky pro výjimku stanovenou v § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Tuto výjimku je třeba vykládat restriktivně (nález sp. zn. II. ÚS 193/94) a její naplnění Ústavní soud shledává zejména tehdy, pokud je dán silný a významný veřejný zájem na tom, aby se Ústavní soud k určité právní otázce vyjádřil a zamezil tak ve velkém množství případů jejímu nesprávnému nebo rozdílnému řešení ze strany orgánů veřejné moci, jakož i případnému s tím spojenému porušení základních práv a svobod dotčených osob (nálezy sp. zn. I. ÚS 89/94, sp. zn. III. ÚS 4071/17). V dané věci sice stěžovatel tvrdí, že otázkou řešenou městským soudem, tj. procesní způsobilostí nezletilých, se zabývá více obecných soudů, nijak ovšem dále nekonkretizuje nesprávnost a rozdílnost praxe obecných soudů. Za této situace Ústavní soud vychází z toho, že se jedná o posouzení stěžovatelova postavení v daném řízení, které jistě zasahuje do jeho ústavně zaručených práv, nicméně nepřesahuje individuální význam této věci. Žádosti o přednostní projednání Ústavní soud fakticky vyhověl.

11. Aniž by Ústavní soud předjímal rozhodnutí obecných soudů o žalobě pro zmatečnost, zdůrazňuje, že s nezletilým je třeba jednat jako se subjektem řízení, nikoliv jako s jeho objektem (nálezy sp. zn. II. ÚS 1945/08, bod 17, sp. zn. II. ÚS 2866/17, bod 44). S tím souvisí jeho právo být v tomto řízení slyšen a projevit své stanovisko, jež je vyjádřeno v čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, čl. 3 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí, § 867 občanského zákoníku a § 100 odst. 3 občanského soudního řádu, a jež mu umožňuje, byť jen do určité míry, vyrovnat nerovné postavení ve vztahu k rodičům, případně koliznímu opatrovníkovi (například nález sp. zn. III. ÚS 3007/09). V rovině podústavního práva je při zjišťování rozumové a emocionální vyspělosti nezletilého dítěte třeba mimo jiné vycházet z ustanovení § 867 odst. 2 o. z., podle něhož platí právní fikce, že o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit (viz nález sp. zn. IV. ÚS 3900/14). Pokud tedy stěžovatel uplatňuje ve věku více než 15 let práva účastníka řízení (jehož nejlepší zájem je korektivem celého řízení), jsou obecné soudy povinny na jeho projev vůle nahlížet v souladu s výše uvedenými závěry, z čehož vyplývá jejich povinnost pokusit se příslušnými nástroji nejprve odstranit případné nedostatky podání či řízení a až v případě jejich přetrvání z nich vyvozovat procesní důsledky.

12. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že stěžovatel může i přes svůj nesouhlas se způsobem svého zastoupení zaslat obecným soudům svá vyjádření, tj. jím podepsaná, která musejí obecné soudy vzít v potaz (nález sp. zn. I. ÚS 1041/14). Nehrozí tedy, že by v důsledku vyčkání na výsledek řízení v žalobě pro zmatečnost byl nezletilý zbaven svých práv účastnit se řízení. Tato práva mu náleží bez ohledu na jeho zastoupení advokátem (čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte).

Závěr

13. S ohledem na uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2025

Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka