III. ÚS 3712/25

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k domovní prohlídce vydaného Okresním soudem Brno-venkov (dále jen "okresní soud") s tím, že jím byla porušena jeho ústavní práva vyplývající z čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví popsaným postupem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje (dále jen "policie Jihomoravského kraje"), a postupem Policie České republiky, Národní protidrogové centrály SKPV, Expozitury Brno (dále jen "národní protidrogová centrála") došlo k porušení totožných ústavních práv. Proto stěžovatel Ústavnímu soudu rovněž navrhl, aby uvedeným orgánům zakázal dále zasahovat do stěžovatelových ústavních práv.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že dne 16. 10. 2025 byl stěžovatel při jízdě automobilem zastaven hlídkou policie Jihomoravského kraje a odmítl se podrobit testu na přítomnost návykových látek. Hlídka policie při jednání s ním pojala podezření, zda nepřeváží omamné látky, proto se rozhodla provést prohlídku vozidla. Při ní nalezla ve vozidle léky na předpis a větší obnos finanční hotovosti. Stěžovatel byl zadržen a národní protidrogová centrála provedla bez příkazu soudu prohlídku jeho vozidla, jakožto tzv. jiných prostor podle § 83a trestního řádu, při které bylo ve vozidle nalezeno velké množství omamných látek (5,606 kg metamfetaminu, 2,814 kg tablet s podezřením na obsah pseudoefedrinu). Prohlídka byla pro podezření ze spáchání drogové kriminality provedena jako úkon, který nesnese odkladu, neboť hrozilo zničení nebo ztráta důkazního materiálu, vzhledem k povaze hledaných látek. Následující den národní protidrogová centrála zahájila trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákoníku.

3. Dne 20. 5. 2025 vydal okresní soud příkaz k prohlídce jiných prostor podle § 83a odst. 1 a 2 trestního řádu, jímž jednak nařídil další prohlídku vozidla a dále vydal dodatečný souhlas s vykonáním výše popsané prohlídky. Dříve provedená prohlídka byla podle okresního soudu zákonná. Při běžné dopravní kontrole pojali policisté podezření z převážení omamných látek a prohlídku nebylo možné odložit na později. Důvodnost původního podezření se provedením prohlídky potvrdila.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že orgány činné v trestním řízení postupovaly vůči stěžovateli rozporně se závěry judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. K tomu stěžovatel uvádí, že z policejního úředního záznamu nevyplývá, na základě jakého zákonného oprávnění a při pojetí jakého konkrétního podezření byla provedena první prohlídka vozu. Již to samo činí podle stěžovatele prohlídku nezákonnou a nepřezkoumatelnou, jak uvedl Ústavní soud např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 298/05. V úředním záznamu není popsán ani žádný podezřelý skutkový stav, který by měl provedení prohlídky odůvodnit. Za dostatečné stěžovatel nepovažuje, že měl v minulosti uložen zákaz řízení motorových vozidel a odmítl se podrobit testu na přítomnost návykových látek. Oprávněnost prohlídky nelze dovozovat ani z následného nálezu omamných látek. Byla-li prvotní prohlídka nezákonná, nelze k jejím výsledkům vůbec přihlížet. I kdyby však existovaly důvody k provedení prohlídky, nebyla podle stěžovatele splněna podmínka její neodkladnosti. Považoval-li policejní orgán prvotní nález za důvod provedení další prohlídky, mohl stěžovatele podle § 76 odst. 1 trestního řádu zadržet, případně vyzvat k vydání věci (vozidla) nebo vozidlo odejmout a zapečetit. Tímto postupem by se předešlo případné manipulaci s důkazy nebo hledanou věcí (nehrozilo ani zničení v důsledku zkažení látek). Ostatně stěžovatel byl po prvotní prohlídce zadržen a nic tedy nebránilo tomu provést prohlídku až poté řádným postupem. I zde podle stěžovatele platí, že výsledek prohlídky neospravedlňuje její neodkladnost. Orgány činné v trestním řízení navíc podle stěžovatele zaměňují pojem "neodkladnosti" úkonu podle § 160 odst. 4 trestního řádu a úkonu "jež nesnese odkladu", ačkoliv jde o jiné kategorie. Dále se stěžovatel vymezuje vůči tomu, že by prohlídka mohla být ospravedlněna aplikací § 42 odst. 3 zákona o Policii České republiky. Policie je totiž i při takovém zmocnění povinna konat v souladu s trestním řádem, jinak nelze výsledky jejích úkonů užít v trestním řízení jako důkaz. Opačný závěr by vedl k masivnímu obcházení zásady legality trestního řízení.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností a do jehož právní sféry mířil napadený postup orgánů činných v trestním řízení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

7. Podstatou stěžovatelovy argumentace je námitka neoprávněnosti prvotní prohlídky příslušníky policie Jihomoravského kraje, z níž pak stěžovatel odvozuje nezákonnost následné prohlídky národní protidrogovou centrálou, jakož i vydání napadeného příkazu okresního soudu. S předestřenou argumentací se Ústavní soud neztotožnil a naopak přisvědčil argumentaci obsažené v protokolu o provedení prohlídky a odůvodnění napadeného příkazu.

8. Podle zjištěných skutečností byl stěžovatel náhodně zastaven dopravní hlídkou policie, načež se jako řidič, kterému byl v minulosti již uložen trest zákazu řízení motorových vozidel, odmítl podrobit zkoušce na přítomnost omamných a psychotropních látek. Již to samo o sobě podle Ústavního soudu mohlo zásadně vzbudit podezření z nezákonného jednání a s ohledem na kontext dané situace (zastavené motorové vozidlo s podezřelým řidičem uprostřed provozu) "aktivovat" aplikaci § 42 zákona o Policii České republiky. Toto ustanovení, stručně řečeno, opravňuje policistu provést prohlídku vozidla, avšak za jiným účelem, než jaký plní prohlídka podle trestního řádu. Stěžovateli lze přisvědčit, že provedení takové prohlídky musí být souladné s trestním řádem, podle Ústavního soudu však stěžovatel zaměňuje účel a vztah obou předpisů. Uvedené ustanovení představuje podle Ústavního soudu zvláštní právní úpravu (lex specialis) dávající policistovi zvláštní oprávnění k prohlídce zastaveného (a tedy silničního provozu se účastnícího vozidla), přičemž účelem takové prohlídky je zejména ochrana veřejného pořádku a bezpečnosti druhých. Oproti tomu účelem prohlídky podle § 83a trestního řádu je zajištění věci nebo osoby důležité pro trestní řízení (§ 82 odst. 1 a 2 trestního řádu).

9. Hlídka policie Jihomoravského kraje tak byla s ohledem na podezřelé okolnosti stěžovatelova chování a jeho minulost oprávněna provést prohlídku za účelem zjištění, zda stěžovatel jako účastník provozu neřídí vozidlo pod vlivem návykové či psychotropní látky. Výsledek této prohlídky takové podezření potvrdil, pročež hlídka vzhledem k nalezeným tabletám a většímu obnosu finanční hotovosti oprávněně povolala na místo policejní orgán činný v trestním řízení, který provedl důkladnou prohlídku ve smyslu § 83a trestního řádu. V postupu policie tak neshledal Ústavní soud žádné ústavně relevantní vady. Ačkoliv i motorová vozidla spadají pod pojem soukromého prostoru (viz např. nález ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1221/16), a to v silničním provozu, kritéria pro posouzení oprávněnosti zásahu do tohoto prostoru se odvíjejí od konkrétních okolností. To ostatně vyjádřil zákonodárce výše uvedeným ustanovením zákona o Policii České republiky. Je zřejmé, že totožný postup by policie neměla uplatnit kupř. u automobilu stojícího v zavřené garáži. Původní prohlídku vozidla, s nímž by stěžovatel bez zásahu hlídky policie pokračoval v jízdě, hodnotí proto Ústavní soud jako ústavně konformní.

10. Jde-li o následnou prohlídku, pak ani v jejím provedení neshledal Ústavní soud žádné vady. Materiální podmínky pro její provedení byly splněny výše popsanými skutkovými okolnostmi. Za důležitou záruku zákonnosti postupu policie je nutné považovat následný souhlas nezávislého soudu, který má bránit před případy šikanózního či jinak nezákonného jednání. Namítá-li stěžovatel, že policejní orgány mohly využít mírnějších prostředků a v mezidobí si opatřit příkaz k provedení prohlídky, pak Ústavní soud se s takovým názorem neztotožnil. Naopak je nutné přisvědčit okresnímu soudu, že vzhledem ke skutkovým okolnostem (odstavené auto s podezřelým řidičem a nálezem podezřelých předmětů) bylo na místě provést prohlídku okamžitě. Ústavní soud se neztotožňuje s názorem, že by zadržení stěžovatele (a to velmi pravděpodobně na nižší desítky hodin) a hlídání odstaveného auta bylo postupem méně zasahujícím stěžovatelova ústavní práva. Jak uvádí i komentářová literatura, "oproti předchozímu souhlasu státního zástupce podle právní úpravy účinné před novelou č. 459/2011 Sb. (...), kde přicházelo v úvahu i telefonické vydání takového souhlasu, jsou tedy podmínky dosažení vydání příkazu soudce policejním orgánem (zpravidla prostřednictvím státního zástupce, který je výlučně oprávněn k podání návrhu v přípravném řízení) o něco složitější, a k tomu je při výkladu této úpravy nutné přihlédnout". Národní protidrogová centrála proto při provedení prohlídky postupovala ústavně konformně. Jde-li o zákonnost použití nalezených věcí jako důkazů v trestním řízení, bude tato otázka předmětem dalšího posuzování orgánů činných v trestním řízení a jakýkoliv závěr Ústavního soudu by byl v tomto směru předčasný.

11. Žádné relevantní pochybení neshledal Ústavní soud ani při vydávání následného souhlasu v napadeném příkazu okresního soudu. Na jeho obsáhlé a přesvědčivé odůvodnění lze beze zbytku odkázat.

12. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2026

Jan Svatoň v. r. předseda senátu