Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Mgr. Aleny Vavříkové, sídlem Velehradská 507, Kroměříž, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 27. listopadu 2024, č. j. 58 Co 272/2024-534, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a 1) S. O., 2) M. O., 3) nezletilého M. O., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Okresní soud v Kroměříži přiznal stěžovatelce coby ustanovené advokátce první vedlejší účastnice v řízení o úpravu výživného pro nezletilého náhradu nákladů spojených s výkonem funkce zástupce ve výši 52 428,88 Kč. Při výpočtu odměny stěžovatelky vycházel z tarifní hodnoty ve výši 150 000 Kč (pětinásobek hodnoty požadovaného ročního zvýšení výživného; § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 / dále jen "starý advokátní tarif").
2. Usnesení okresního soudu napadla stěžovatelka odvoláním, neboť nesouhlasila s tím, že jí okresní soud nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za úkon nahlížení do spisu. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně s její námitkou souhlasil a přiznal jí odměnu a náhradu hotových výdajů i za úkon nahlížení do spisu. Zároveň ale přezkoumal výši tarifní hodnoty pro výpočet odměny stěžovatelky, jak ji určil okresní soud. Dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že předmětem řízení bylo výživné pro nezletilé dítě, má se tarifní hodnota určit podle § 9 odst. 2 starého advokátní tarifu. Správně proto činí pouze 5 000 Kč. V důsledku toho stěžovatelce nenáleží odměna ve výši 49 700 Kč, ale pouze ve výši 8 000 Kč. Krajský soud proto usnesení okresního soudu změnil tak, že stěžovatelce přiznal náhradu nákladů ve výši 11 029 Kč.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka podává proti usnesení krajského soudu ústavní stížnost, neboť podle ní porušuje její základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
4. Namítá, že odvolání podala pouze ona a výhradně z důvodu nesprávného posouzení účelnosti úkonu nahlížení do spisu. Výši odměny za jeden úkon právní služby nezpochybňovala. Krajský soud nebyl oprávněn tuto výši přezkoumávat a usnesení okresního soudu změnit v neprospěch stěžovatelky, neboť se uplatní zásada zákazu změny k horšímu. K tomu stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1238/23.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je advokátka, proto nemusí být zastoupena jiným advokátem [stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15]. Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je tedy přípustná.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Stěžovatelka napadá usnesení krajského soudu, který namísto jí požadované náhrady nákladů ve výši 59 829 Kč stěžovatelce přiznal náhradu pouze ve výši 11 029 Kč. Spornou je peněžní částka ve výši 48 800 Kč, tedy částka považovaná judikaturou Ústavního soudu za bagatelní (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13, body 29 až 33).
7. Tato skutečnost je pro hodnocení možné protiústavnosti napadeného rozhodnutí ve spojení s tím, že je napadáno rozhodnutí o nákladech řízení, zásadní. Ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc mimořádné okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, ve kterých sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, body 11 a 34).
8. Je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu ústavněprávní rozměr (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20, bod 25; sp. zn. III. ÚS 1866/23, bod 12).
9. V dané věci důvody pro mimořádný zásah Ústavního soudu v bagatelní věci dány nejsou. Sama stěžovatelka se bagatelností sporu a nutností zásahu Ústavního soudu do rozhodování obecných soudů o nákladech řízení nezabývá a neuvádí žádnou zvláštní okolnost, která by jejímu případu dodávala potřebný ústavněprávní rozměr. Žádnou takovou okolnost přitom neshledal ani Ústavní soud.
10. Rozhodnutí krajského soudu je v souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, podle kterého změní-li odvolací soud výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení v neprospěch odvolatele, neporušuje tím za současné právní úpravy jeho ústavně zaručená práva. Nález sp. zn. I. ÚS 1238/23 odkazovaný stěžovatelkou byl zmíněným stanoviskem překonán (viz bod 33 stanoviska).
Závěr
11. S ohledem na uvedené, Ústavní soud neshledal, že by krajský soud v dané věci porušil ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní stížnost proto odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2025 Milan Hulmák v. r. předseda senátu