Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Hellen Grätzerové, zastoupené Mgr. Lívií Strakovou, advokátkou, sídlem Mišákova 326/15, Olomouc - Nové Sady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2024 č. j. 29 NSČR 49/2024-B-227, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. července 2023 č. j. 4 VSOL 352/2023-B-194, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. prosince 2022 č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-B-162 ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 9. ledna 2023 č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-B-166, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 3. června 2020 č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-B-17 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. října 2019 č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-A-44, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva a svobody, zaručená čl. 10, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z insolvenčního rejstříku se podává, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-A-44 na základě insolvenčnímu návrhu obchodní korporace CLAIMS GROUP s. r. o. rozhodl o úpadku stěžovatelky. Toto rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 12. 2. 2020 č. j. 1 VSOL 30/2020-A-63.
3. Napadeným usnesením č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-B-17 krajský soud prohlásil na stěžovatelčin majetek konkurs. Toto rozhodnutí potvrdil vrchní soud usnesením ze dne 19. 11. 2020 č. j. 1 VSOL 412/2020-B-51 a proti němu podané dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 5. 2021 č. j. 29 NSČR 33/2021-B-83 odmítl.
4. V záhlaví uvedeným usnesením č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-B-162 krajský soud udělil insolvenčnímu správci souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku stěžovatelky obchodní korporaci CLAIMS GROUP s. r. o. (jako zajištěné věřitelce) ve výši 4 986 488,30 Kč (výrok I), uložil insolvenčnímu správci vydat výtěžek zpeněžení ve výši 4 985 385,83 Kč (výrok II), povolil insolvenčnímu správci čerpat zálohu na odměnu z výtěžku určeného k rozdělení mezi zajištěné věřitele ve výši 317 195,90 Kč vč. daně z přidané hodnoty (výrok III) a uložil insolvenčnímu správci podat o vydání tohoto výtěžku a o vyplacení zálohy zprávu (výrok IV).
5. K odvolání stěžovatelky vrchní soud napadeným usnesením usnesení krajského soudu ve výroku I změnil (jen) co do identifikace předmětu zajištění a co do výše vydávaného výtěžku, konkrétně na částku 4 986 438,30 (výrok I), odvolání proti výroků II, III a IV podle § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen "o. s. ř."), a § 91 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), odmítl (výrok II) a přiznal ustanovenému zástupci stěžovatelky odměnu za zastupování a hotové výdaje (výrok III). Proti tomuto usnesení brojila stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením jako nepřípustné podle § 237 a § 238 odst. 1 písm. e) a h) o. s. ř. (ve znění pozdějších předpisů) odmítl.
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
7. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
8. Podle § 72 odst. 4 téhož zákona, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
9. Podle § 72 odst. 5 téhož zákona, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
10. Podle § 75 odst. 1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).
11. Ústavní soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že napadené usnesení Nejvyššího soudu (jakožto rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 17. 6. 2024. Podala-li stěžovatelka ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí a rozhodnutím jemu předcházejícím k Ústavnímu soudu až dne 10. 2. 2025, učinila tak zjevně po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty.
12. Pro upřesnění Ústavní soud uvádí, že lhůta pro podání ústavní stížnosti proti výroku II až IV usnesení krajského soudu č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-B-162 začala běžet už doručením tohoto usnesení, neboť stěžovatelka ve vztahu k těmto rozhodnutím žádný procesní prostředek neměla k dispozici [§ 218 písm. c) o. s. ř., § 91 insolvenčního zákona]. Obdobně pak tato lhůta začala běžet doručením usnesení vrchního soudu č. j. 4 VSOL 352/2023-B-194, domáhá-li se stěžovatelka zrušení jeho výroku III, neboť proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (ve znění pozdějších přepisů)]. Vzhledem k tomu, že tato usnesení soudů nižších stupňů musela být stěžovatelce doručena dříve než napadené usnesení Nejvyššího soudu, nebylo třeba přesné datum doručení zjišťovat.
13. Napadá-li stěžovatelka rovněž výrok II usnesení vrchního soudu č. j. 4 VSOL 352/2023-B-194, toto rozhodnutí stěžovatelka mohla napadnout žalobou pro zmatečnost (§ 229 odst. 4 o. s. ř.), a neučinila-li tak, je v této části ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
14. Podle téhož ustanovení je nepřípustná ústavní stížnost rovněž v části, v níž se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení krajského soudu č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-A-44, neboť usnesení vrchního soudu č. j. 1 VSOL 30/2020-A-63, jímž bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatelky, stěžovatelka nenapadla dovoláním.
15. Opožděnou je ústavní stížnost i v části, kde se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení krajského soudu č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-B-17, neboť usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 NSČR 33/2021-B-83, kterým bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání proti usnesení vrchního soudu č. j. 1 VSOL 412/2020-B-51, bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno 3. 6. 2021.
16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2025
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj