Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. L., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 5 Tdo 280/2025-I-9599 ze dne 22. října 2025, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 5 To 18/2023-8589 ze dne 18. října 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 2 T 7/2020-8118 ze dne 29. srpna 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:
Výrok
Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 2 T 7/2020-8118 ze dne 29. srpna 2022 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 5 To 18/2023-8589 ze dne 18. října 2023, a to v částech týkajících se stěžovatele, se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 454/26.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl stěžovatel (spolu s dvěma spoluobžalovanými) uznán vinným ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 trestního zákoníku (ve znění účinném do 30. listopadu 2019) a zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) trestního zákoníku. Stěžovateli byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, peněžitý trest ve výši 3 750 000 Kč (250 denních sazeb po 15 000 Kč) a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, jakož i ve výkonu obdobné činnosti na podkladě plné moci na dobu deseti let. Byla mu uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně se spoluobžalovanými České republice - Ministerstvu financí 229 696 050 Kč s příslušenstvím; poškozená Česká republika - Ministerstvo průmyslu a obchodu byla odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem k odvolání stěžovatele i obou spoluobžalovaných rozsudek městského soudu zrušil ve vztahu ke stěžovateli (a jednomu ze spoluobžalovaných) pouze ve výroku o trestu a nově stěžovateli uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, peněžitý trest ve výši 1 875 000Kč (125 denních sazeb po 15 000 Kč) a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, jakož i ve výkonu obdobné činnosti na podkladě plné moci na dobu deseti let. Ve vztahu k dalšímu ze spoluobžalovaných byl změněn rozsudek městského soudu tak, že i Česká republika - Ministerstvo financí byla odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal rozsudek městského soudu nedotčen.
3. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele i obou spoluobžalovaných. Předtím usnesením sp. zn. 5 Tdo 280/2025 ze dne 3. dubna 2025 rozhodl o odkladu a přerušení výkonu napadeného rozsudku městského soudu ve spojení s napadeným rozsudkem vrchního soudu ohledně stěžovatele (jakož i spoluobžalovaných), neboť k tomu předsedkyně senátu Nejvyššího soudu shledala důvody (bod 4 zmíněného usnesení).
4. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 odst. 1 písm. a), čl. 6 odst. 1, 2 a odst. 3 písm. b), c) a d), čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě a čl. 6, čl. 15 odst. 1, čl. 16, čl. 17 odst. 1, čl. 47 odst. 1, 2, čl. 48 odst. 1, 2 a čl. 49 odst. 1 a 3 Charty základních práv Evropské unie.
5. Stěžovatel zároveň navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku městského soudu a napadeného rozsudku vrchního soudu do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Uvádí, že by výkon rozhodnutí způsobil zcela zásadní zásah do jeho práva na osobní svobodu, práva vlastnit majetek a práva na svobodnou volbu podnikání. Tvrdí, že žije spořádaným občanským a rodinným životem. Poukazuje na své dosavadní úspěchy v podnikání a dalších oblastech, na zhoršení zdravotního stavu v důsledku vedeného trestního stíhání a na celkovou skutkovou a právní složitost projednávané věci. Připomíná, že Nejvyšší soud odložil a přerušil výkon rozsudku městského soudu a rozsudku vrchního soudu. Má za to, že uložené tresty nemohou obstát v testu proporcionality.
6. Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Pojem "vykonatelnost" obsažený v citovaném ustanovení přitom je třeba vnímat v širším smyslu jako sistaci napadených rozhodnutí, která z formálního hlediska zůstanou i nadále pravomocná, ex tunc se však pozastavují ty jejich účinky, které pozastavit lze (usnesení sp. zn. III. ÚS 752/19 ze dne 28. listopadu 2019, bod 8).
7. Ústavní soud shledal, že podmínky § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pro odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku městského soudu ve spojení s napadeným rozsudkem vrchního soudu jsou splněny. Vzal v potaz, shodně jako Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. dubna 2025, složitost posuzované věci a přihlédl přitom k tomu, že stěžovateli byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a povinnost nahradit (společně a nerozdílně se spoluobžalovaným) škodu ve výši přesahující 229 mil. Kč. Výkon napadených rozhodnutí by byl v případě vyhovění ústavní stížnosti spojen s mimořádně intenzivním zásahem do života stěžovatele a jeho ústavně zaručených práv a svobod a znamenal by pro něj nepoměrně vyšší újmu, nežli je dočasné odložení trestu a povinnosti k náhradě škody. Včasný výkon trestu je sice důležitým veřejným zájmem, ale jeho nepříliš dlouhý odklad takový zájem nenarušuje, stejně tak odklad vykonatelnosti rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu státu. Ústavní stížnost Ústavní soud projedná a rozhodne bez zbytečného odkladu.
8. Ústavní soud, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti, tak přistoupil k odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí městského a vrchního soudu, v důsledku čehož stěžovatel nebude nyní povinen vykonávat uložené tresty a nebude možno na něm vymáhat uloženou povinnost nahradit způsobenou škodu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 25. února 2026
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu