III. ÚS 510/25

Odůvodnění

1. Rozsudkem č. j. 19 C 66/2022-298 ze dne 19. října 2023 Obvodní soud pro Prahu 2 vyhověl žalobě vedlejší účastnice a určil, že je jediným vlastníkem pozemku parcelní číslo X - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 569 m2, jehož součástí je budova č. p. X2 (Nové Město, bytový dům), zapsaného pro obec Praha, katastrální území Nové Město, na listu vlastnictví č. X3 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

2. Rozsudkem č. j. 68 Co 117/2024-344 ze dne 22. května 2024 Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky rozsudek obvodního soudu ve výroku I o věci samé potvrdil, nákladový výrok II změnil tak, že vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

3. Stěžovatelka proti rozsudku městského soudu podala dovolání, kterým rozsudek napadla v části výroku I o potvrzení rozsudku obvodního soudu ve výroku I o věci samé. S dovoláním spojila návrh na odklad právní moci rozsudku městského soudu v dovolání napadené části, který odůvodnila tím, že jí hrozí závažná újma na jejích právech.

4. Usnesením č. j. 33 Cdo 2131/2024-377 ze dne 28. srpna 2024 Nejvyšší soud odložil právní moc výroku I rozsudku městského soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek obvodního soudu ve výroku I o věci samé, do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném stěžovatelkou ve věci vedené pod sp. zn. 33 Cdo 2131/2024.

5. Rozsudkem č. j. 33 Cdo 2131/2024-388 ze dne 29. října 2024 Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II).

6. Rozsudek Nejvyššího soudu napadla stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu, kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její práva podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

7. Stěžovatelka zároveň navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Připomněla, že již Nejvyšší soud přiznal podanému dovolání odkladný účinek, a zdůraznila, že důvody uvedené v usnesení Nejvyšším soudem přetrvávají. Zmínila a doložila, že v současné době navíc již u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrálního pracoviště Praha, probíhá pod č. j. V-8618/2025 řízení o vkladu vlastnického práva vedlejší účastnice k pozemku s bytovým domem identifikovaném výše pod bodem 1. V případě, že bude vkladové řízení dokončeno, aniž by byl odložen účinek rozsudku Nejvyššího soudu, bude podle stěžovatelky reálně ohrožena možnost, že by se stěžovatelka domohla vlastnického práva k nemovitosti, protože vedlejší účastnice nebude nijak omezena v nakládání s ní. Tomu lze zabránit odložením vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu, neboť tím se obnoví účinek odložené právní moci rozsudku městského soudu. Podle stěžovatelky odkladem vykonatelnosti nebude dotčen žádný důležitý veřejný zájem a realizace výsledku soudního řízení by pro stěžovatelku naopak znamenala nepoměrně větší újmu než pro vedlejší účastnici, pro kterou odložení vykonatelnosti v případě neúspěchu stěžovatelky bude znamenat jen pozdější zápis jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí.

8. Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Pojem "vykonatelnost" obsažený v citovaném ustanovení přitom je třeba vnímat v širším smyslu jako sistaci napadených rozhodnutí, která z formálního hlediska zůstanou i nadále pravomocná, ex tunc se však pozastavují ty jejich účinky, které pozastavit lze (usnesení sp. zn. III. ÚS 752/19 ze dne 28. listopadu 2019, bod 8).

9. Ústavní soud shledal, že podmínky § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pro odložení vykonatelnosti výroku I rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2131/2024-388 ze dne 29. října 2024 jsou splněny. Shodně jako Nejvyšší soud v usnesení uvedeném výše pod bodem 4 vzal v potaz, že pravomocné soudní rozhodnutí je vkladovou listinou ve smyslu katastrálního zákona. Stav zápisu v katastru nemovitostí, který by po povolení vkladu umožnil vedlejší účastnicí s nemovitostí volně nakládat, by se závažným způsobem mohl dotknout poměrů stěžovatelky. Právní vztahy týkající se nemovitosti by měly i vzhledem k principu materiální publicity zápisů provedených v katastru nemovitostí do doby vykonatelnosti rozhodnutí o ústavní stížnosti v této věci zůstat z pohledu stavu zápisu v katastru nemovitostí nezměněny.

10. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádá (minimálně) spis obvodního soudu. Není tak možno o ústavní stížnosti rozhodnout bezodkladně do doby, než skončí dvacetidenní ochranná lhůta, během níž katastrální úřad nesmí provést vklad.

11. Ústavní soud proto, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti, přistoupil k odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu v rozsahu výroku I o zamítnutí dovolání stěžovatelky. Tím se obnoví účinky usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2131/2024-377 ze dne 28. srpna 2024 o odkladu právní moci výroku I rozsudku městského soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek obvodního soudu ve výroku I o věci samé.

12. Ohledně nákladového výroku II rozsudku Nejvyššího soudu Ústavní soud důvody pro odklad vykonatelnosti neshledal a ani stěžovatelka žádné neuvedla. Proto v tomto rozsahu Ústavní soud návrh na odklad vykonatelnosti zamítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 26. února 2025

Jan Svatoň v. r. předseda senátu