Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mackem, advokátem, sídlem Bezručova 395, Zlaté Hory, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 2 To 214/2025-494 ze dne 13. listopadu 2025 a rozsudku Okresního soudu v Jeseníku č. j. 7 T 132/2023-450 ze dne 7. května 2025, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Jeseníku, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního státního zastupitelství v Jeseníku, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu dne 22. října 2025 domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 8 odst. 1 a čl. 36 až 40 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců za současného vyslovení dohledu; stěžovateli byly také uloženy dvě přiměřené povinnosti a dvě přiměřená omezení.
3. Stěžovatel podal proti rozsudku okresního soudu odvolání, na základě kterého Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci napadeným rozsudkem zrušil jednu uloženou přiměřenou povinnost (spočívající v tom, aby stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem řádně spolupracoval s příslušným úřadem práce za účelem nalezení zaměstnání) a jedno uložené přiměřené omezení (spočívající v tom, aby stěžovatel v případě, že ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem zaměstnání nalezne a naváže pracovní poměr, pracovní poměr bezdůvodně nerozvazoval); jinak zůstal rozsudek okresního soudu nezměněn.
4. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nerespektovaly zásadu materiální pravdy, zásadu volného hodnocení důkazů a zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající princip in dubio pro reo. Tvrdí, že konopná sušina, kterou dalším osobám poskytl ke kouření, obsahovala legální látku HHC (hexahydrokanabinol), nikoli nelegální THC, a že v řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by bez důvodných pochybností objektivizoval chemickou podstatu této sušiny.
5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
6. Stěžovatel napadá rozsudek okresního soudu jako celek, avšak krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil v části týkající se uložení jedné (výše specifikované) přiměřené povinnosti a jednoho (výše specifikovaného) přiměřeného omezení. K rozhodování o zrušené části rozsudku okresního soudu není Ústavní soud příslušný (není povolán rušit, co již bylo zrušeno).
7. Ve zbytku je ústavní stížnost nepřípustná. Podstatou ústavní stížnosti je totiž její subsidiarita. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
8. Na posuzovanou věc lze vztáhnout závěry stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. března 2014, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání, tedy nepodá-li dovolání, má-li takovou možnost.
9. O takovou situaci se zde jedná. Stěžovatel měl možnost dovolání podat, o této možnosti byl v napadeném rozsudku krajského soudu řádně poučen. Z ústavní stížnosti neplyne, že by této možnosti využil a dovolání podal. Ani z aplikace infoSoud (dostupné na https://infosoud.justice.cz) nevyplývá, že by ve věci bylo podáno dovolání. Ústavnímu soudu nepodání dovolání potvrdil k telefonickému dotazu i okresní soud.
10. Nevyužitím tohoto mimořádného opravného prostředku stěžovatel nesplnil podmínku vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z ničeho se ani nejeví, že by zde byly dány okolnosti pro výjimku z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
11. Soudkyně zpravodajka z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítla dílem jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a ve zbylém rozsahu jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 5. března 2026
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka