Plný text
III. ÚS 677/02 Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka, ve věci M. K., zastoupeného JUDr. Č. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. července 2002 sp. zn. 6 A 137/99, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. července 2002 sp. zn. 6 A 137/99, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se rozhodnutím soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR o snížení příspěvku za službu, cítí dotčen na právech, zaručených mu čl. 2 odst. 2, čl. 28 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 2 odst. 3 a čl. 25 písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i čl. 6 odst. 1, čl. 14 a čl. 53 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na náplň činnosti, kterou vykonával jako příslušník Státní bezpečnosti a kterou považuje za službu své vlasti ve smyslu čl. 27 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, proto krácení výsluhového příspěvku za dobu této činnosti považuje za zásah orgánu veřejné moci do jeho základních práv. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. července 2002 sp. zn. 6 A 137/99 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal na základě žaloby proti Ministerstvu vnitra jeho rozhodnutí ze dne 1. listopadu 1999 č. j. EKO-17-76/10-99 a v odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými stěžovatelem v žalobě. Z obsáhlého odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že byly shromážděny, provedeny a hodnoceny důkazy nezbytné pro zjištění skutkového stavu, nedošlo k pochybení ani při výkladu či aplikaci příslušných ustanovení zák. č. 334/1991 Sb. a 33/1995 Sb. Na toto odůvodnění lze v dalším proto zcela odkázat. S ohledem na výše uvedené byl návrh dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2003