Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky BESTER GENERACION UK LIMITED, sídlem Suite 163, 2 Landsdowne Row, Mayfair, W1J 6HL London, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 08409842, zastoupené Mgr. Lukášem Nývltem, advokátem, sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1, proti části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. ledna 2023 č. j. 27 Co 154/2021-998, jíž byl potvrzen výrok III. rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. června 2021 č. j. 7 C 75/2020-925, a proti výroku III. téhož rozsudku krajského soudu, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a 1) PBS Group, a. s., sídlem Krakovská 583/9, Praha 1 - Nové Město, a 2) První brněnské strojírny Velká Bíteš, a. s., sídlem Vlkovská 279, Velká Bíteš, jako vedlejších účastnic, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 13. 3. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených částí rozsudku Krajského soudu v Brně.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou výrokem I. rozsudku ze dne 28. 6. 2021 č. j. 7 C 75/2020-925, zamítl žalobu vedlejší účastnice 1) na určení neexistence závazku vedlejší účastnice 2) poskytnout stěžovatelce jakékoliv plnění na základě smlouvy o poskytnutí záruky uzavřené mezi vedlejší účastnicí 2) a stěžovatelkou k zajištění závazku ze smlouvy mezi stěžovatelkou a PBS ENERGO, a. s. Výrokem III. okresní soud přiznal stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení ve výši 33 463,47 Kč. Stěžovatelka proti výroku III. podala odvolání, neboť dle jejího názoru byla chybně stanovena výše mimosmluvní odměny advokáta. Krajský soud v Brně prvoinstanční rozhodnutí potvrdil výrokem I. rozsudku ze dne 26. 1. 2023 č. j. 27 Co 154/2021-998. Výrokem III. krajský soud přiznal stěžovatelce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 792,90 Kč. Soudy vycházely z § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, podle něhož se částka 35 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné. Dle stěžovatelky se měl uplatnit § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle něhož se považuje za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Podle soudů však v řízení bylo posuzováno právo penězi neocenitelné, resp. hodnotu práva nelze bez obtíží stanovit, proto se stěžovatelčin výklad nemohl uplatnit. Stěžovatelka se proti tomuto rozhodnutí bránila ústavní stížností, kterou Ústavní soud odmítl jako předčasnou usnesením ze dne 19. 7. 2023 sp. zn. I. ÚS 1448/23, neboť v části týkající se věci samé bylo podáno dovolání, o němž v době rozhodnutí Ústavního soudu nebylo rozhodnuto. Dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 13. 2. 2024 č. j. 27 Cdo 2124/2023-1024.
Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozsudkem krajského soudu bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zásah spatřuje v nesprávném stanovení výše mimosmluvní odměny advokáta. Z toho důvodu se domáhá zrušení v záhlaví označených částí rozhodnutí krajského soudu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky.
V judikatuře Ústavního soudu se uplatňuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Tato zásada se o to více projevuje při rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy, které nelze stavět na roveň rozhodování ve věci samé. Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů, neboť se zde projevují aspekty nezávislého soudního rozhodování, a Ústavní soud proto není oprávněn v podrobnostech přezkoumávat jejich jednotlivá rozhodnutí. Ústavněprávního významu by náhrada nákladů řízení nabyla pouze v případě extrémního vybočení z obecných principů spravedlnosti, pokud by závěry obecných soudů byly svévolné nebo naplňovaly znaky přepjatého formalismu. Zásahy Ústavního soudu jsou v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení spíše výjimečné (např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 727/2000, nález ze dne 24. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 619/2000).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje námitky, které uplatnila již před obecnými soudy. Dle jejího názoru se mělo postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, neboť výše ručitelského závazku byla v době podání žaloby již známa, protože ji v předchozím řízení určil britský soud pro případ, že by stanovené částky nezaplatila společnost PBS ENERGO, a. s. S touto argumentací se však krajský soud přesvědčivě vypořádal (srov. odst. 24 a 25 napadeného rozsudku). Stěžovatelka se domáhá přehodnocení těchto závěrů, argumentuje však převážně v rovině podústavního práva. Jak však bylo vysvětleno výše, Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat napadená rozhodnutí z hlediska správnosti výkladu podústavního práva, nýbrž z hlediska ústavnosti. Z ústavněprávního hlediska učiněným závěrům nelze nic vytknout, neboť jsou srozumitelně odůvodněny a nevykazují známky svévole ani jiného kvalifikovaného excesu.
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu