Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Soni Braškové, zastoupené JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou, sídlem Tyršova č. 1902, Benešov u Prahy, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 23 Cdo 3277/2023-256, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 2023 č. j. 22 Co 111/2023-209 a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 20. března 2023 č. j. 4 C 174/2022-175, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, a 1) Ing. Petra Veselého a 2) Pavla Veselého, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 18. 3. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil ústavní stížností napadené usnesení Okresního soudu v Benešově, kterým bylo zastaveno řízení co do části požadovaného určení, že se žalobkyně (stěžovatelka) nestala vlastníkem nemovitostí blíže určených v kupní smlouvě ze dne 16. 5. 1996. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud tak, že se odmítá. Důvodem pro odmítnutí dovolání pak byla skutečnost, že stěžovatelka sice vznesla námitky stran tvrzeného nesprávného právního posouzení věci, ovšem nevymezila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání je přitom podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Nejvyšší soud tak uzavřel, že v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
III. Vzhledem k tomu, že dovolací soud odmítl dovolání stěžovatelky pro nezpůsobilé vymezení splnění předpokladů jeho přípustnosti v rozporu s požadavky plynoucími z § 241a odst. 2 o. s. ř., je v prvé řadě nutno posoudit přípustnost ústavní stížnosti ve vztahu k jednotlivým napadeným rozhodnutím. Otázky týkající se posuzování vymezení předpokladů přípustnosti dovolání Ústavní soud podrobně zodpověděl ve stanovisku pléna ze dne 28. listopadu 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (460/2017 Sb.). Z tohoto stanoviska a ustanovení § 75 zákona o Ústavním soudu, které je založeno na zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, plyne, že je-li dovolání stěžovatele důvodně (tj. po právu) odmítnuto dovolacím soudem pro vady spočívající v nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání, jde o případ, kdy stěžovatel řádně opravné prostředky nevyčerpal. A jelikož dovolání stěžovatele v souzené věci dovolací soud odmítl jako vadné důvodně (jak bude vyloženo níže), je ústavní stížnost přípustná pouze proti usnesení dovolacího soudu. V části směřující proti napadeným usnesením nižších soudů je ústavní stížnost nepřípustná; námitky vznesené vůči těmto rozhodnutím tak Ústavní soud dále nezkoumal a soustředil se pouze na námitky proti napadenému usnesení dovolacího soudu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem a dovolací soud není obecnou třetí instancí pro přezkum rozhodnutí odvolacích soudů. Dovolací přezkum má vedle ochrany individuálních práv především systémový význam, kterým je sjednocování a dotváření judikatury, a proto jsou na obsah dovolání zákonem kladeny poměrně vysoké obsahové a formální požadavky (srov. body 27 až 39 odůvodnění výše citovaného stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Neobsahuje-li dovolání specifikaci toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jak vyžaduje § 241a odst. 2 o. s. ř., není jeho odmítnutí pro vady porušením ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny. V případech odmítnutí vadného dovolání je pak Ústavní soud povinen omezit svou pravomoc na zjištění, zda dovolací soud neústavně nevybočil z mezí daných mu zákonem a zda jeho rozhodnutí není založeno pouze na svévoli, popř. nevykazuje znaky přehnaného formalismu. Ústavní soud si vyžádal předmětné dovolání, zkonfrontoval jeho obsah s odůvodněním napadeného usnesení dovolacího soudu, a shodně s dovolacím soudem došel k závěru, že stěžovatelka požadavky stanovené o. s. ř. na vylíčení splnění předpokladů přípustnosti dovolání nenaplnila, přičemž v ústavní stížnosti samotné stěžovatelka proti nevymezení přípustnosti dovolání ani nebrojila. Dovolacímu soudu tak nelze vytknout, že dovolání stěžovatelky odmítl. Ústavní soud uzavírá, že řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání je základní argumentační povinností dovolatele vůči dovolacímu soudu, kterou lze chápat jako určitou podmínku "postupu do další fáze" projednání dovolání ze strany dovolacího soudu (tj. posuzování dovolání co do jeho případné přípustnosti). Tuto podmínku stěžovatelka v nyní posuzované věci nenaplnila. Dovolací soud tudíž při odmítnutí dovolání nepostupoval svévolně či přehnaně formalisticky. Z výše vyložených důvodů tak Ústavní soud odmítl předmětnou ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023 č. j. 23 Cdo 3277/2023-256 jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2023 č. j. 22 Co 111/2023-209 a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 20. 3. 2023 č. j. 4 C 174/2022-175 ji odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu