Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti L. M., zastoupeného JUDr. Martinem Hanke, advokátem, se sídlem Rumjancevova 696/3, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2024, č. j. 8 Tdo 550/2024-3280, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 16. ledna 2024, č. j. 55 To 390/2023-3161, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 11. září 2023, č. j. 5 T 142/2021-3119, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Okresního státního zastupitelství v Liberci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Liberci uznal stěžovatele vinným ze spáchání pokračujícího pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 a 4 trestního zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu, ve spolupachatelství; ze spáchání pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 a 4 trestního zákoníku ve stádiu pokusu, ve spolupachatelství; ze spáchání pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c) a odst. 4 trestního zákoníku ve spolupachatelství. Toho se podle okresního soudu stěžovatel dopustil, stručně řečeno, tím, že spolu s některými dalšími spolupachateli zinscenoval nehodové děje, při kterých mělo dojít k poškození vozidel a nemovitosti, a které následně on či spolupachatelé nahlásili pojišťovnám se záměrem získat pojistné plnění. Za to okresní soud stěžovatele odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 17 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let a uložil stěžovateli podle svých sil ve zkušební době nahradit trestným činem způsobenou škodu. Vůči poškozeným mu uložil nahradit společně a nerozdílně s dalšími odsouzenými škodu ve výši 1 000 751 Kč.
2. Odvolání stěžovatele a spoluobviněného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadeným usnesením zamítl. Se skutkovým i právním hodnocením okresního soudu se ztotožnil a odkázal na jeho vyčerpávající odůvodnění rozsudku. Konkrétně ke skutkovým námitkám stěžovatele odkázal na závěry okresního soudu, podle kterých nebylo technicky možné, aby se dopravní nehody odehrály tak, jak je popisovali spolupachatelé v žádostech o pojistné plnění. Znalci činící tyto závěry vycházeli z relevantních podkladů a znalce z oboru stavebnictví nebylo zapotřebí, neboť pro posouzení věci bylo podstatné posoudit nehodové děje zapříčiněné vozidlem. Obhajoba stěžovatele, že některým fingovaným nehodám nebyl přítomen a při řešení události s pojišťovnou vycházel toliko z informací od třetích osob, je vyvrácena osobní provázaností osob zúčastněných na nehodách, z nichž někteří prohlásili vinu či se ke stíhanému jednání doznali, a jejichž činnost je propojena shodným způsobem provedení. Výhrady neshledal krajský soud ani ve vztahu k uloženému trestu. Okresní soud podle něj přihlédl ke všem zákonným kritériím a uložil přiměřený trest.
3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné napadeným usnesením odmítl. Stejně jako krajský soud se plně ztotožnil s odůvodněním rozsudku okresního soudu, jehož nosné argumenty zopakoval. V řízení provedené důkazy tvoří logickou a nenarušovanou soustavu a ve svém celku spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti skutků, jež jsou stěžovateli kladeny za vinu.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Současně žádá, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
5. Namítá, že obecné soudy porušily princip presumpce neviny a z něj plynoucí zásadu in dubio pro reo. Jimi zjištěný skutkový stav je neúplný, nemá oporu v provedeném dokazování a je založen na procesně nepoužitelných důkazech. Vinu stěžovatele dovodily obecné soudy pouze na základě nepřímých důkazů. Jejich rozhodnutí nejsou přezkoumatelná. Protože krajský soud nedodal nad rámec argumentace okresního soudu nic nového, je stěžovatel nucen opětovně polemizovat se závěry okresního soudu. Znovu proto zdůrazňuje, že u některých skutků nebyl vůbec přítomen a veškeré informace o události má pouze z fotodokumentace a sdělení přímých účastníků nehod. Na základě těchto skutečností a z pouhého vlastnictví stěžovatele k věcem není možné dovodit, že by se stěžovatel podílel na pojistném podvodu. Znalecký posudek Ing. Haringa není použitelným důkazem, neboť se v něm znalec, který není znalcem v oboru stavebnictví, vyjadřoval mimo jiné k poškození stavby a k možnostem způsobení takového poškození. Stěžovatel navrhoval vyhotovení znaleckého posudku znalcem z oboru stavebních konstrukcí, což ale obecné soudy odmítly. Nehody pod body 4) a 7) rozsudku okresního soudu se skutečně staly tak, jak byly popsány při řešení pojistných událostí. Není pravdou, jak tvrdí obecné soudy, že by se dopravní nehody vymykaly svou četností.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, které uplatnil již před okresním i krajským soudem a soudy se s nimi vypořádaly. Ve vztahu k nehodám, u nichž stěžovatel nebyl přítomen, uvedl okresní soud přesvědčivou argumentaci, že s ohledem na propojenost osob zúčastněných do četných pojistných podvodů (rodina stěžovatele), z nichž některé osoby se ke svému podílu na podvodech doznaly, je účast stěžovatele i na těchto podvodech nezpochybnitelná (body 21, 24 a 30 rozsudku okresního soudu). Bez významu není též obdobný modus operandi jako při jiných nehodách (bod 10 usnesení krajského soudu). Dále okresní soud stěžovateli vysvětlil, že ve věci nebyl nutný znalecký posudek znalce z oboru stavebnictví, neboť podstata skutku není založena na výši škody na nemovitosti. Znalec z oboru dopravy byl k posouzení nehody, při níž vozidlo mělo narazit do pevné překážky, kompetentní (bod 30 rozsudku okresního soudu). Dostatečně podložen je i závěr okresního soudu, že se nehody neodehrály tak, jak je popisoval stěžovatel a jeho spolupachatelé při jednání s pojišťovnami (bod 22 rozsudku okresního soudu).
7. Ústavní soud neshledal na uvedených závěrech obecných soudů nic excesivního, svévolného či jinak zasahujícího do ústavně zaručených práv stěžovatele. Obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, který odůvodňuje závěr o vině stěžovatele za projednávané skutky. Stejně jako obecné soudy proto ani Ústavní soud nepřisvědčil opakující se polemice stěžovatele, která se navíc zakládá především na nesouhlasu se skutkovým stavem, vůči jehož přezkumu se Ústavní soud staví zdrženlivě.
Závěr
8. S ohledem na uvedené, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Stejný osud jako ústavní stížnost sdílí též návrh na odklad vykonatelnosti, o kterém Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu