Ústavní soud rozhodl dne 28. dubna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele J. T., zastoupeného JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem v Novém Boru, Gen. Svobody 788, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2008 č. j. 9 As 36/2007-59, Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2006 č. j. 8 Ca 179/2005-33 a rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 22. 2. 2005 č. j. 60/2005-110-SDNA/2, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že mu jako dopravci, který dopravu provozuje na základě živnostenského oprávnění, byla uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč a to za zjištěné nedodržení denní doby řízení vozidla, přičemž v době prováděné kontroly vozidlo neřídil sám, ale pověřený zaměstnanec. Nesouhlasí s tím, že odpovědnost za uvedené jednání stíhá jej jako dopravce a nikoliv řidiče, jehož odpovědnost za přestupek nebyla vůbec zkoumána. Poukázal na to, že učinil všechny potřebné a možné kroky k zajištění splnění povinností dle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě, zejména poučil řidiče o době řízení, odpočinku a bezpečnostních přestávek, jejich příslušná školení také prokázal. Na tyto jeho námitky nebyl vzat zřetel v průběhu řízení a to ani před Nejvyšším správním soudem, který se zabýval přezkumem rozhodnutí Městského soudu v Praze na základě podané kasační stížnosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. K ústavní stížnosti musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku uplatněném k ochraně práva. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu výše označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti rozhodnutí Městského soudu v Praze o zamítnutí jeho žaloby proti uložení pokuty ve výši 10.000,- Kč za porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě příslušným Ministerstvem dopravy - zásah do práv, kterých se stěžovatel s odvoláním na čl. 1 Listiny základních práv a svobod v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů a opodstatněně ji jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozsudku přiléhavým způsobem mj. vyložil v napadeném rozhodnutí aplikovaná ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) a § 35 odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě (ve znění platném v posuzovaném období), zabývající se odpovědností dopravce za dodržování příslušných ustanovení týkajících se doby řízení, jakož i znění čl. 6 a 8 Evropské dohody o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě - "AETR", stanovící dobu řízení a odpočinku pro řidiče (vyhláška č. 108/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Na toto vyčerpávající odůvodnění lze proto v dalším odkázat. Pro uvedené byl návrh napadající rozsudek Nejvyššího správního soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Návrh směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze a rozhodnutí Ministerstva dopravy je návrhem nepřípustným - v tomto rozsahu nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně tvrzených práv dává a který podáním kasační stížnosti byl jím také uplatněn [§ 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. e) zákona. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2008
Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu