IV. ÚS 1033/25

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel byl ve výkonu trestu podroben odběru vzorku moči, v němž byla zjištěna přítomnost zakázané návykové látky. Vedlejší účastnice na základě toho dospěla k závěru, že stěžovatel porušil zákaz vyrábět, přechovávat nebo konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky stanovený zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutím ze dne 4. 4. 2023 vedlejší účastnice shledala stěžovatele vinným ze spáchání kázeňského přestupku a uložila mu kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů nepodmíněně. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou první zástupce ředitele vedlejší účastnice zamítl. Stěžovatel byl poučen o hrozbě infiltrace návykových látek do prostoru, v němž vykonává trest. Stěžovatel se i přesto podle svého tvrzení napil tekutiny v hrnku, kterou si sám nepřipravoval. Proto se dopustil kázeňského přestupku minimálně ve formě nevědomé nedbalosti.

3. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") zamítnul napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele proti rozhodnutí prvního zástupce ředitele vedlejší účastnice a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud přisvědčil vedlejší účastnici, že stěžovatel mohl a měl vědět, že jím konzumovaný čaj může obsahovat zakázanou látku, čímž se dopustil kázeňského přestupku z nevědomé nedbalosti. K námitkám ohledně uloženého kázeňského trestu krajský soud uvedl, že se proti němu nebránil v kázeňském řízení. Nejen proto, ale rovněž z důvodu nezbytnosti flexibilního rozhodování a udržení pořádku a bezpečnosti ve věznici i stručnější odůvodnění trestu obstojí.

4. Nejvyšší správní soud následně kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). I podle Nejvyššího správního soudu správní orgány dostatečně vysvětlily, že stěžovatel jednal v nevědomé nedbalosti, což v případě porušení zákazu konzumovat návykové látky postačuje. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s právními závěry krajského soudu rovněž co do odůvodnění uloženého trestu i jeho výše.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nesprávně posoudily jeho zavinění. Stěžovatel se bezmyšlenkovitě napil tekutiny ze svého hrnku, což přirovnává k určitému svalovému automatismu, nad kterým neměl kontrolu. Proto za něj nemůže být odpovědný.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, superrevizní instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Žádné takové vady přitom Ústavní soud v dané věci nezjistil.

8. Stěžovatelova argumentace postrádá ústavněprávní rozměr. Stěžovatel měl povinnost tvrdit námitky o neústavnosti napadených rozhodnutí a podložit je konkrétními argumenty [§ 34 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 1 občanského soudního řádu]. Nic takového neučinil. V řízení bylo prokázáno, že stěžovatel se napil z hrnku, který byl na místě, na němž jej nezanechal, a napil se z něj čaje, který si sám nepřipravil a při jeho přípravě nebyl. Pokud tak jednal, jednal s ohledem na další okolnosti a poučení, která se mu dostalo, přinejmenším nevědomě nedbale. Za těchto okolností, kdy jsou odsouzení varováni a nabádáni k obezřetnosti a upozorňováni na rizika konzumace potravin, jejichž obsah nemohou znát, nemá pití z hrnku být bezmyšlenkovitým automatismem a nelze je k němu přirovnávat. Ostatně s touto argumentací stěžovatele se dostatečně vypořádaly již obecné soudy (např. bod 41 rozsudku krajského soudu)

9. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2025

Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu