IV. ÚS 1908/25

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 34, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 4, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 a 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 1 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 1 odst. 2 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 17 Listiny základních práv Evropské Unie a čl. 7 Ústavy.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu rozhodnutím ze dne 15. 11. 2023 (dále jen "prvostupňové rozhodnutí") stěžovatelku shledal vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), a uložil jí pokutu ve výši 35 000 Kč a úhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Stěžovatelka se přestupku dopustila tím, že v rozporu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu neposkytla součinnost potřebnou pro výkon kontroly zahájené dne 9. 8. 2023, neboť nesplnila výzvu k doložení dokladů vztahujících se k předmětu kontroly. Státní úřad inspekce práce rozhodnutím ze dne 27. 2. 2024 zamítl odvolání stěžovatelky a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl, přičemž aproboval závěry správních orgánů o tom, že předloženým vysvětlením ze dne 25. 8. 2023 nesplnila povinnost součinnosti. V rozporu s § 16 správního řádu stěžovatelka předložila podání ve vietnamském jazyce bez úředně ověřeného překladu, přestože v oznámení o zahájení kontroly byla poučena o nutnosti předložit písemnosti v českém jazyce, případně s úředně ověřeným překladem podle § 16 odst. 2 správního řádu. Povinnost stěžovatelka nesplnila ani ve lhůtě poskytnuté jí k odstranění vad. K namítané neaplikaci § 22a zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, krajský soud konstatoval, že přestupkové řízení bylo zahájeno v souvislosti s porušením povinnosti podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, nikoliv podle § 9 zákona o inspekci práce. Sankce v celkové výši 35 000 Kč plní funkci represivní i preventivní, není nepřiměřená, přičemž správní orgány za stěžovatelkou spáchaný přestupek mohly stanovit pokutu až do výše 500 000 Kč. Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost stěžovatelky napadeným rozsudkem zamítl, přičemž aproboval závěry krajského soudu.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka při kontrole součinnost účinně poskytla. Na jejím základě byl zjištěn pachatel přestupku (stavební podnikatel) a byla mu uložena pokuta. Správní orgány i soudy však rozhodly, že součinnost neposkytla a potrestaly ji. Skutečnost, že správní orgány stěžovatelce uložily pokutu za neposkytnutí součinnosti, považuje stěžovatelka za šikanu. Poukazuje na to, že ve spise je založený neověřený překlad jí poskytnuté listiny ve vietnamském jazyce vyhotovený inspektorem pomocí překladače Google. Stěžovatelka trvá na tom, že podle zásady speciality se na její případ měla aplikovat úprava obsažená v § 22a zákona o inspekci práce, nikoliv § 10 odst. 2 kontrolního řádu.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Stěžovatelka podává ústavní stížnost ve věci, ve které ji správní orgány potrestaly pokutou ve výši 35 000 Kč a uložily jí povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Jde tedy již svou povahou o věc bagatelní, která zpravidla ústavní intenzity nedosahuje.

7. Právní hranice bagatelnosti nemusí být vždy z hlediska přezkumu Ústavním soudem určující. Posuzovanou věc by Ústavní soud meritorně přezkoumal, pokud by šlo o natolik intenzivní zásah, že by způsobil ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva, nebo by šlo o případ, v němž posouzení otázky ústavněprávní relevance může mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů. Ústavní soud žádnou z výše uvedených situací, odůvodňující jeho kasační zásah, neshledal. Na skutečnosti, které by svědčily o zvláštním významu a kvalitativním přesahu dané věci a dávaly jí ústavní rozměr, nepoukazuje ani sama stěžovatelka.

8. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky, proto z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2025

Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Ústavní soud vede řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky proti shora uvedeným rozhodnutím. Podle rozvrhu práce věc připadla IV. senátu ve složení L. D. Bányaiová, Zdeněk Kühn a Josef Fiala (soudce zpravodaj). Dne 2. 7. 2025 předložil soudce zpravodaj předsedovi III. senátu návrh na jeho vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. IV. ÚS 1908/25. V návrhu přitom blíže popsal dlouholetý úzký osobní vztah, který jej váže k právnímu zástupci stěžovatelky.

2. O návrhu na vyloučení soudců IV. senátu Ústavního soudu rozhoduje podle § 9 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2025 (Org. 01/25) III. senát Ústavního soudu.

3. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je soudce vyloučen, lze-li se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je soudce také vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce nutno posuzovat ze subjektivního i z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní hledisko o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

4. Ústavní soud již dříve dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnosti uvedené soudcem Josefem Fialou, může vznikat objektivní pochybnost o jeho nepodjatosti (usnesení ze dne 24. 8. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2033/22 a ze dne 30. 8. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2120/22). V nyní posuzované věci nedošlo k žádné podstatné změně okolností. Ústavní soud proto setrval na závěru, že z vnějšího (objektivního) pohledu nezávislého pozorovatele nelze plně vyloučit pochybnosti o nepodjatosti soudce a podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyloučil soudce Josefa Fialu z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1908/25.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2025

Milan Hulmák v. r. předseda senátu