Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele J. F., proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 16. ledna 2026 č. j. 1 KZN 461/2025-15 a proti jinému zásahu Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Chrudimi, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Chrudimi, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel ústavní stížností napadl v záhlaví uvedené vyrozumění státního zastupitelství a též i celkový postup státních zastupitelství při vyřizování jeho podnětu. Stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, Ústavní soud proto dne 27. 1. 2026 vyzval stěžovatele, aby tuto vadu odstranil a nechal se zastoupit advokátem, který by ústavní stížnost rovněž sepsal a podal. Taktéž stěžovatele upozornil, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nedovoluje, aby Ústavní soud stěžovateli našel a ustanovil advokáta. Konečně stěžovatele upozornil, že pokud si nemůže zajistit poskytování právních služeb sám, může mu Česká advokátní komora na základě včasné žádosti a po splnění podmínek pro přiznání práva na poskytnutí právní služby ustanovit advokáta. K nápravě vad Ústavní soud stanovil lhůtu 30 dnů od doručení této výzvy (výzva doručena dne 30. 1. 2026), s možností dalšího prodloužení lhůty, a poučil stěžovatele, že v případě neodstranění vad Ústavní soud ústavní stížnost odmítne.
2. Na tuto výzvu reagoval stěžovatel přípisem ze dne 30. 1. 2026, ve kterém uvedl, že odmítá povinné zastoupení advokátem, protože je diskriminační. Je osoba se zdravotním postižením a povinnost zastoupení advokátem vylučuje jeho možnost se právně bránit. Ústavní soud by měl posoudit ústavní stížnost věcně a nečinit z nedostatku zastoupení advokátem absolutní překážku.
3. Ústavní soud stěžovatele srozumitelně poučil, kým musí být zastoupen, jakým způsobem je možné požádat o právní zastoupení a jaké právní následky jsou spojeny s neodstraněním vad. Ani po marném uplynutí lhůty stěžovatel vady podání nenapravil. Ústavní soud však nemůže stěžovateli zajistit advokáta sám, neboť stojí mimo organizaci obecných soudů, čímž je také dána jen omezená použitelnost procesních norem platných pro obecné soudy. Povinnost povinného zastoupení advokátem před Ústavním soudem plyne ze zákona o Ústavním soudu, kterým je sám Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy), argumenty stěžovatele v tomto směru proto nejsou namístě. Možnost žádat Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta neomezuje stěžovatele na jeho právech tak, že by se přístup k Ústavnímu soudu stal jen iluzorní, ostatně Ústavní soud stěžovateli nabídl i možnost prodloužení původně stanovené lhůty, nebude-li stěžovateli dostačovat (této možnosti ale stěžovatel nevyužil).
4. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2026
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj