Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Rocklands Wall s. r. o., sídlem Výstavní 2968/108, Ostrava, zastoupené Mgr. Barbarou Štenclovou, advokátkou, sídlem Masarykova třída 1325, Orlová, proti části výroku I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2025 č. j. 57 Co 247/2025-304, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a 1. E. H. a 2. obchodní společnosti Direct pojišťovna, a. s., sídlem Nové sady 996/25, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. V řízení před obecnými soudy vedl první vedlejší účastník (žalobce) spor se stěžovatelkou o zaplacení částky 1 019 750 Kč s příslušenstvím z důvodu utrpění těžkého úrazu v trampolínovém parku stěžovatelky.
3. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 6. 2025 č. j. 162 C 18/2023-251 žalobu zamítl (výrok I) a uložil prvnímu vedlejšímu účastníkovi povinnost uhradit náklady řízení stěžovatelce a druhé vedlejší účastnici (výrok II a III). Postupoval přitom podle zásady úspěchu ve věci. První vedlejší účastník se proti výroku o náhradě nákladů řízení odvolal.
4. Krajský soud v Ostravě poté napadeným výrokem I (resp. jeho částí) změnil nákladové výroky II a III okresního soudu tak, že výši přiznaných nákladů za použití § 150 o. s. ř. snížil vždy na polovinu částek přiznaných okresním soudem. Vedlejší účastník tak byl povinen stěžovatelce uhradit 95 204 Kč.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka považuje usnesení krajského soudu za překvapivé, protože nebyla poučena o možnosti použití § 150 o. s. ř. Byla soudem vyzvána pouze k vyjádření se k blanketnímu odvolání prvního vedlejšího účastníka. Krajský soud nedostatečně odůvodnil použití moderačního práva. Ze všech těchto důvodů došlo k porušení práva na spravedlivý proces.
6. Namítá také porušení práva vlastnit majetek, protože konečná moderace nákladů řízení se jí citelně dotkla. Při vedení civilního řízení po dobu několika let stěžovatelka vynaložila velké úsilí a částka přiznaná krajským soudem neodpovídá realitě nákladů stěžovatelkou vynaložených.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. K problematice náhrady nákladů řízení se dlouhodobě staví Ústavní soud zdrženlivě a soudní rozhodnutí o nákladech řízení podrobuje pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález ze dne 12. 6. 2025 sp. zn. I. ÚS 2/25). Ačkoli i rozhodnutí o nákladech řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, samotný spor o nákladech řízení zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody (srov. např. nález ze dne 28. 8. 2024 sp. zn. I. ÚS 2216/23, bod 16). Rozhodnutí o nákladech řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi až v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení. K tomu dochází kupříkladu v důsledku svévolné interpretace nebo aplikace příslušných ustanoveních zákona, extrémního rozporu s principy spravedlnosti (srov. např. nález ze dne 13. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 411/15, bod 18).
8. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že posouzení podmínek použití § 150 o. s. ř. v konkrétní věci je výlučnou záležitostí obecného soudu. Ústavnímu soudu proto zásadně nepřísluší hodnotit, zda jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro použití daného ustanovení (srov. usnesení ze dne 19. 1. 2006 sp. zn. I. ÚS 389/05). Jde o nezávislé diskreční oprávnění obecných soudů a na obecném soudu je, aby uvážil, které z ustanovení občanského soudního řádu upravujících přiznání nákladů řízení je nejvhodněji použitelným.
9. Ústavní soud současně dodává, že úvaha obecného soudu, zda v té které věci jde o tak výjimečný případ, že jsou důvody pro aplikaci uvedeného zákonného ustanovení naplněny, musí být v soudním rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodněna. V postupu, který by nebyl odpovídajícím způsobem vysvětlen, lze spatřovat prvky libovůle a nahodilosti (srov. např. nález ze dne 17. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 727/2000 nebo nález ze dne 11. 7. 2006 sp. zn. IV. ÚS 323/05). V nálezu ze dne 6. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 3237/17 Ústavní soud konstatoval, že zamýšlí-li obecný soud použití moderačního práva podle § 150 o. s. ř., musí vytvořit účastníkům řízení procesní prostor k tomu, aby mohli účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat.
10. Krajský soud v nyní posuzované věci požadavkům, které se s aplikací § 150 o. s. ř. pojí, dostál. Stěžovatelku sice vyzval k vyjádření se k blanketnímu odvolání prvního vedlejšího účastníka, jeho odvolání však směřovalo právě do nákladového výroku a již v tomto odvolání první vedlejší účastník požadoval moderaci nákladů řízení. Stěžovatelka se ostatně k požadované moderaci nákladů řízení vyjadřovala (srov. bod 3 usnesení krajského soudu). Mohla tedy s dostatečnou jistotou předpokládat, že krajský soud bude postup podle § 150 o. s. ř. zvažovat (šlo o předmět odvolacího řízení) a mohla vůči němu vznést relevantní argumentaci. Ústavní soud tedy nemůže přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že by rozhodnutí krajského soudu bylo překvapivé.
11. Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že se vyjadřovala pouze k blanketnímu odvolání a nemohla tak zcela předvídat argumentaci uvedenou v doplnění odvolání. Ústavní soud si proto vyžádal ze spisového materiálu text doplnění odvolání prvního vedlejšího účastníka ze dne 29. 10. 2025. Toto doplnění neobsahuje žádná zásadní nová tvrzení, která by účastníkům řízení nemohla být známá z předcházejícího řízení, resp. z obsahu spisu, a na nichž by zároveň krajský soud založil použití § 150 o. s. ř.
12. Krajský soud se důvody pro moderaci nákladů řízení z pohledu ústavní konformity jeho rozhodnutí zabýval dostatečně a snažil se najít spravedlivou rovnováhu mezi mimořádným použitím moderačního práva a potřebu odstranit hrozící nepřiměřenou tvrdost nákladového rozhodnutí (srov. body 14 až 17 usnesení krajského soudu). Dostatečně zdůvodnil, proč přiznanou náhradu nákladů řízení snížil. Pokud krajský soud zohlednil, že nešlo o žalobu šikanózní, zjevně bezúspěšnou či svévolnou, že výsledek řízení mohl záviset na znaleckém zkoumání, jakož i to, že stěžovatelka je obchodní korporací aktivně provozující podnikatelskou činnost, jde o závěry, které soud mohl dovodit z obsahu spisového materiálu. V závěrech soudu tak nelze spatřovat jakékoli prvky překvapivosti. Soud neargumentuje novými skutkovými okolnostmi předloženými vedlejším účastníkem až v odvolacím řízení. Samotné naplnění důvodů zvláštního zřetele hodných pro použití moderačního práva nepřísluší Ústavnímu soudu hodnotit, nejde-li o závěr nezdůvodněný či o projev libovůle. To v nyní posuzované věci Ústavní soud neshledal.
13. K námitce stěžovatelky, že krajský soud nenařídil jednání ve věci, a tím jí zamezil se vyjádřit, Ústavní soud opakuje, že moderace nákladů řízení byla samotným předmětem odvolacího řízení, stěžovatelka měla možnost se k postupu podle § 150 o. s. ř. vyjádřit písemně, což učinila. Z pohledu kontradiktornosti řízení bylo ústavním požadavkům učiněno zadost.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu