IV. ÚS 210/26

Odůvodnění

Vymezení věci

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k domovní prohlídce. Dále požadují, aby Ústavní soud Celní správě České republiky, Generálnímu ředitelstvím cel, Odboru 36 pátrání Ostrava, Oddělení odhalování trestné činnosti (dále jen "policejní orgán") zakázal pokračovat v porušování jejich základních práv, aby jim byly vráceny všechny věci zajištěné při domovní prohlídce, aby byla uvolněna všechna elektronická data získaná při domovní prohlídce a aby jim byly vráceny zajištěné finanční prostředky na bankovních účtech. V této souvislosti tvrdí, že byla porušena jejich základní práva zaručená čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti i z jejich příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") nařídil napadeným příkazem domovní prohlídku ke specifikované bytové jednotce v souvislosti s šetřením podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Obvodní soud konstatoval, že návrh státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze na vydání příkazu je důvodný a jsou splněny podmínky podle § 82 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Soud uvedl, že doposud provedené šetření dokumentované ve vyšetřovacím spisovém materiálu prokázalo důvodné podezření, že stěžovatelé vlastní či ovládají skupinu přibližně 22 společností a jejich prostřednictvím se dopouští krácení daně z přidané hodnoty minimálně v řádech milionů korun. Obvodní soud dále konstatoval, že jsou důvody pro provedení dané prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu vzhledem k nebezpečí zničení či ztráty důkazů a že zásah do ústavně chráněných práv je v případě stěžovatelů přiměřený sledovanému cíli a v souladu se zásadou proporcionality.

Argumentace stěžovatelů

3. Stěžovatelé namítají, že příkaz neobsahuje řádné odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti nařízené prohlídky. Jde pouze o obecně vznesenou obavu ze zničení důkazů, přičemž spis byl veden již dva roky a nic nebránilo tomu, aby si policejní orgán vyžádal potřebné listiny běžnou cestou. Stěžovatelé se odvolávají na judikaturu Ústavního soudu - mj. na nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351), podle kterého musí být v případě domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu prokázáno, že skutečně jde o úkon, který nebylo možno provést až po případném zahájení trestního stíhání vůči dotčené osobě. Dále tvrdí, že i k nařízení prohlídky sídla stěžovatelky - obchodní společnosti došlo na základě příkazu k domovní prohlídce podle § 83 odst. 1 trestního řádu, přičemž prohlídku sídla obchodní společnosti je možno nařídit výhradně na základě příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a trestního řádu. Podle stěžovatelů jde o nezákonný postup a věci zajištěné v prostorách kanceláře obchodní společnosti byly zajištěny nezákonně. Domovní prohlídka byla provedena v rozporu s § 84 trestního řádu, neboť výslech stěžovatelů měl předcházet provedení prohlídky, nikoliv ji doprovázet či následovat. Navíc doba určená pro provedení prohlídky (od 19. 11. 2025 do 19. 12. 2025) představuje nepřípustně široké časové rozpětí, kterým soud vydal "bianco šek" na provedení prohlídky. Příkaz zároveň umožňuje provedení prohlídky nejen konkrétně určenému útvaru Celní správy České republiky, ale i "dalším složkám policejních orgánů".

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

1. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána k tomu oprávněnými stěžovateli a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.

2. Proti napadenému příkazu obvodního soudu je ústavní stížnost včasná a přípustná, neboť stěžovatelé neměli k dispozici jiný zákonný procesní prostředek k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

3. Vůči namítanému jinému zásahu orgánu veřejné moci však ústavní stížnost přípustná není. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je předchozí řádné vyčerpání veškerých dostupných zákonných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelů.

4. Ústavní soud v recentní judikatuře dává najevo, že stěžovatelé, kteří brojí ústavní stížností proti jinému zásahu orgánu veřejné moci v souvislosti s prováděním domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, před jejím podáním musí - zásadně - vyčerpat veškeré procesní prostředky, jež jsou jim k dispozici. To konkrétně znamená, že stěžovatelé byli povinni využít především ochranu podle § 157a trestního řádu, který umožňuje požádat státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu, a podle § 12 a § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství. V tomto směru je třeba rozlišit, zda konkrétní ústavní stížnost proti postupu orgánu činného v trestním řízení (jako jinému zásahu orgánu veřejné moci) namítá, že k zásahu do základních práv došlo toliko příkazem k prohlídce jako výsledku rozhodovací činnosti soudu, anebo mělo k tvrzenému zásahu do základních práv dojít také (protiprávním) postupem orgánů činných v trestním řízení při výkonu prohlídky jdoucím nad rámec samotného příkazu. Tuto druhou situaci tvrdí v ústavní stížnosti ve svém důsledku i stěžovatelé, pokud jde o námitky, že nebyli slyšeni před samotným provedením domovní prohlídky, ač to vyžaduje § 84 trestního řádu. Bylo tedy na nich, aby tyto procesní prostředky vyčerpali, což však neučinili, resp. žádná taková rozhodnutí ústavní stížností nenapadají (srov. k tomu např. usnesení ze dne 21. 5. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1277/25 nebo ze dne 5. 9. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2133/23).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Pochybení ústavněprávního rozměru přitom Ústavní soud v dané věci neshledal.

6. V prvé řadě se Ústavní soud neztotožňuje s námitkou stěžovatelů, že napadený příkaz k domovní prohlídce není dostatečně odůvodněn. V souladu se stěžovateli odkazovaným nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 je v napadeném příkazu vysvětleno, že ve věci stěžovatelů hrozí nebezpečí maření, zničení nebo ztráty důkazů. V tomto kontextu orgány činné v trestním řízení nepřehlédly, že část účetní dokumentace měla být stěžovatelům ukradena. Navíc v napadeném příkazu je podrobně popsána mimo jiné potřeba rozkrytí hospodaření všech zájmových a stěžovateli ovládaných obchodních společností. Jak plyne již z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/13, příkaz k domovní prohlídce není stižen ústavně neakceptovatelnou vadou ani tehdy, pokud konkrétní prohlídka sice byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, byť tato okolnost nebyla orgány činnými v trestním řízení v příkazu k prohlídce vůbec zmíněna. Postačí, aby uvedená neodkladnost nebo neopakovatelnost plynula ze spisového materiálu. V nyní posuzovaném případě přitom, jak státní zástupce, tak posléze obvodní soud v napadeném rozhodnutí s odkazem na právní úpravu a konkrétní okolnosti případu popsali, proč chtějí uvedenou prohlídku provést jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Provedení úkonu jako neodkladného a neopakovatelného přitom samo o sobě nebrání okolnost, že trestní řízení jako takové již podle stěžovatelů trvá 2 roky. Trestní řízení je proces, který není lineárně statický, ale důkazně (i jinak) se vyvíjí a podle toho musí orgány činné v trestním řízení na situaci reagovat.

7. Neobstojí ani námitka stěžovatelů, že prohlídka sídla stěžovatelky - obchodní společnosti byla provedena na základě příkazu k domovní prohlídce. Jak obvodní soud uvedl, charakter prostor užívaných touto stěžovatelkou nebyl v daném případě zcela objasněn, a proto na návrh státního zástupce soud zvolil z hlediska nároků na ochranu práv dotčených osob náročnější a důslednější prostředek a vydal příkaz k domovní prohlídce. Zvoleným postupem nemohlo dojít k porušení práv stěžovatelů, postup nepředstavuje pochybení orgánů činných v trestním řízení, a nemůže tedy vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

8. Ústavní soud rovněž nehodnotí jako jakkoliv svévolné, pokud soud ve svém příkazu k domovní prohlídce stanovil orgánům činným v trestním řízení k provedení tohoto úkonu jeden měsíc - od 19. 11. 2025 do 19. 12. 2025, přičemž samotná prohlídka proběhla dne 26. 11. 2025. Tento časový horizont je podle Ústavního soudu přiměřený. Ústavněprávní dimenzi nemá ani argument stěžovatelů, že obvodní soud při koncepci příkazu k domovní prohlídce pochybil, pokud provedením prohlídky pověřil konkrétní orgán celní správy, ale zároveň dodal, že na prohlídce se mohou podílet i jiné složky policejního orgánu. Z listin přiložených k ústavní stížnosti nevyplývá, že by se nakonec samotné domovní prohlídky účastnila jiná složka než celní správa, přičemž ani stěžovatelé nikoho takového působícího mimo celní správu výslovně neoznačují. Navíc všichni - a to je podstatné - kteří se na provedení domovní prohlídky fyzicky podíleli, jsou v příslušném protokolu jmenováni a podepsáni. Nyní napadený příkaz k domovní prohlídce se tedy neprotiví ani nálezu ze dne 1. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239), v němž Ústavní soud mimo jiné zdůraznil, že nesmí vzniknout pochybnost, který orgán činný v trestním řízení konkrétní prohlídku provedl. K takové situaci však s ohledem na uvedené skutečnosti v nyní posuzovaném případě nedošlo.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], a protože nezjistil porušení základních práv stěžovatelů, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu