IV. ÚS 2109/25

Odůvodnění

Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (k formulaci petitu srov. dále). Tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práva a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatel byl v trestní věci vedené Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 2 T 134/2022 z důvodu nutné obhajoby dne 11. 4. 2024 ustanoven obhájcem vedlejšího účastníka.

3. Podáním ze dne 6. 11. 2024 stěžovatel požádal o zrušení svého ustanovení z důvodu ztráty vzájemné důvěry mezi advokátem a klientem. Okresní soud opatřením ze dne 10. 1. 2025 č. j. 2 T 134/2022-1364 této žádosti nevyhověl. Uvedl, že důležitými důvody pro zproštění ustanoveného obhájce ve smyslu § 40 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), budou zejména důvody uvedené v § 19 a 20 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen "zákon o advokacii"), které je ovšem potřeba s ohledem na smysl nutné obhajoby vykládat restriktivně s tím, že pouhé neposkytnutí součinnosti, o něž jde v nyní posuzované věci, nelze za takový důležitý důvod považovat. Okresní soud zdůraznil, že je mu znám kritický postoj vedlejšího účastníka a vyjádřil přesvědčení, že by vedlejší účastník vznášel výtky vůči kterémukoliv soudem ustanovenému obhájci, což by v konečném důsledku ohrozilo účel trestního řízení. Okresní soud dále zhodnotil, že stěžovatel coby advokát je profesionálem, který by měl být schopen kritiku přijmout a vyvrátit ji.

4. Stěžovatel požádal o zproštění obhajoby znovu dne 16. 5. 2025. Na jeho podání okresní soud reagoval ústavní stížností napadeným přípisem následujícího znění:

"Vážený pane magistře,

k Vaší opětovné žádosti o zrušení ustanovení obhájce ze dne 16. 5. 2025 soud sděluje, že ve své žádosti neuvádíte žádné nové okolnosti, které by nebyly soudu známy již při rozhodnutí o Vaší první žádosti o zrušení ustanovení obhájce, o které soud rozhodl opatřením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10. 1. 2025, č. j. 2 T 134/2022-1364, na jehož odůvodnění soud plně odkazuje. Toto rozhodnutí považujte za definitivní rozhodnutí soudu. Soud na Vás apeluje, abyste čas, který věnujete opětovným žádostem o zproštění obhajoby, věnoval napříště přípravě na hlavní líčení, které se bude konat 27. 5. 2025, a opětovné žádosti stejného obsahu soudu nezasílal, neboť soud na takové žádosti bude nahlížet již jako na zřejmé obstruktivní podání. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že obžalovaný na Vás podal podnět k ČAK, když soud je i nadále přesvědčen o tom, že obžalovaný, který je osobou velmi kritickou nejen k advokátům, ale i úředním osobám, by nebyl spokojen s žádným advokátem, který by mu byl soudem ustanoven, a podával by obdobné žádosti opakovaně."

5. Stěžovatel proti tomuto přípisu brojil návrhem ze dne 21. 5. 2025, jímž se domáhal určení lhůty k tomu, aby o jeho žádosti ze dne 16. 5. 2025 bylo rozhodnuto formou opatření. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") tento návrh usnesením ze dne 2. 6. 2025 č. j. 61 UL 9/2025-6 zamítl s odůvodněním, že specifické (sui generis) řízení o určení lhůty nemůže sloužit k vynucování procesních úkonů, které soud provést nechce.

6. Jak dále vyplývá z ústavní stížnosti, okresní soud opatřením ze dne 20. 5. 2025 sp. zn. 2 T 134/2022 nevyhověl obdobné žádosti vedlejšího účastníka o zproštění právního zastupování stěžovatelem, neboť ji shledal nedůvodnou.

Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel napadá shora citovaný přípis, přičemž jej považuje za jiný zásah orgánu veřejné moci. Ústavní soud žádá, aby vyslovil jeho neústavnost a okresnímu soudu zakázal v tomto zásahu nadále pokračovat a přikázal mu, aby o podání stěžovatele s názvem žádost o zrušení ustanovení obhájce ze dne 16. 5. 2025 řádně rozhodl s dostatečným odůvodněním a v souladu se zákonem.

8. Stěžovatel namítá, že ve svém podání uvedl objektivní okolnosti, pro které nelze pokračovat v účinné obhajobě vedlejšího účastníka. Uvádí, že trvá-li okresní soud nadále na ustanovené obhajobě, znemožňuje mu svobodný výkon povolání. Zdůrazňuje, že důvěra mezi obhájcem a klientem je nezbytným předpokladem efektivní obhajoby. Stěžovatel současně navrhuje vydání předběžného opatření podle § 80 zákona o Ústavním soudu, jímž by byla okresnímu soudu nařízena povinnost zdržet se do vykonatelnosti nálezu meritorního projednání trestní věci vedené u něj pod sp. zn. 2 T 134/2022. Dále navrhuje, aby bylo České advokátní komoře přiznáno postavení vedlejší účastnice řízení podle § 76 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Tento posledně uvedený návrh Česká advokátní komora podpořila obdobnou žádostí ze dne 15. 9. 2025 odůvodněnou právním zájmem na výsledku řízení před Ústavním soudem, jehož předmětem je výklad a aplikace dílčích ustanovení trestního řádu majících bezprostřední vliv na výkon advokacie.

9. V doplnění návrhu stěžovatel poukázal na aktuální okolnosti dokreslující podobu vzájemného vztahu s klientem, vedlejším účastníkem, z nichž dovozuje, že jsou zde dány, resp. že přetrvávají závažné důvody pro zproštění výkonu funkce advokáta.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí (srov. dále). Stěžovatel je advokátem, proto nemusí být zastoupen jiným advokátem (srov. stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv, resp. obrátil se přímo na Ústavní soud, neboť mu právní řád neposkytuje žádný opravný prostředek (srov. § 40 trestního řádu). Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

11. S ohledem na formulaci petitu Ústavní soud uvádí, že přípis, jenž stěžovatel označuje za jiný zásah orgánu veřejné moci, je nutné považovat za rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (srov. obdobně usnesení ze dne 7. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 3883/19, bod 4). Z judikatury Ústavního soudu totiž vyplývá, že rozhodnutí je aktem orgánu veřejné moci (bez ohledu na to, jak je označen a jakou má obsahovou strukturu) způsobilým zasáhnout do právní sféry stěžovatele. Současně platí, že ústavní stížnost brojící proti jinému zásahu orgánu veřejné moci přichází v úvahu pouze tehdy, nelze-li protiústavnost napravit jiným způsobem, například návrhem na kasaci rozhodnutí orgánu veřejné moci (srov. usnesení ze dne 8. 4. 2013 sp. zn. I. ÚS 3835/11). V případě stěžovatele platí, že ochranu jeho případně porušených základních práv by bylo možné zajistit právě zrušením uvedeného přípisu, proto jej Ústavní soud pojímá coby rozhodnutí okresního soudu.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Z čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce, což se ovšem v nyní posuzované věci nestalo.

13. Ústavní soud k námitkám stěžovatele předně uvádí, že z výkonu profese advokáta, jež má nezastupitelný význam pro zachovávání garancí právního státu, vyplývají nejen práva, ale rovněž povinnosti. Tím spíše je tomu tak u advokátů ustanovených. Ustanovený advokát má jiné postavení než advokát smluvní např. v tom, že není oprávněn ukončit zastupování výpovědí; může pouze soud požádat, aby jej ustanovení zástupcem zprostil. Ani tato žádost však neznamená, že jí soud musí automaticky vyhovět. Soud je v takovém případě povinen zkoumat, zda jsou zde dány důvody zproštění podle § 19 a 20 zákona o advokacii. Takové důvody okresní soud v případě stěžovatele neshledal, což mu ústavně konformním způsobem vysvětlil. Skutečnost, že se tak stalo pouhým odkazem na předchozí rozhodnutí, sama o sobě protiústavnost napadeného rozhodnutí nezakládá, neboť důvody, proč okresní soud stěžovateli nevyhověl, jsou seznatelné právě z tohoto předchozího rozhodnutí. Ústavní soud navíc nepřehlédl, že tyto závěry korespondují s odůvodněním opatření okresního soudu ze dne 20. 5. 2025, jímž tento soud nevyhověl obdobné žádosti vedlejšího účastníka o zproštění právního zastupování stěžovatelem.

14. U zastupování v případech nutné obhajoby, jež je obviněným zaručena Listinou, je role advokáta jako aktivního ochránce principů právního státu zásadní. Ústavní soud připomíná, že již dříve aproboval závěry obecných soudů vymezující účel zákonné úpravy zproštění obhajoby, bránící zneužívání institutu ustanoveného zástupce, který si nemůže vybírat kauzy, jimž se chce věnovat (srov. usnesení ze dne 19. 9. 2023 sp. zn. I. ÚS 2117/23). V těchto případech nelze přehlédnout, že soud advokáta ustanovuje a vybírá ze seznamu, do nějž se advokát, a tedy i stěžovatel, zapisuje ze svého svobodného rozhodnutí, které pramení z jeho profesního zaměření. Tímto rozhodnutím na sebe advokát bere riziko poskytování právních služeb i v případech, které mu obecně vzato "nekonvenují", což musí - při absenci důvodů pro zproštění podle § 19 a 20 zákona o advokacii - jako profesionál akceptovat.

15. Ústavní soud doplňuje, že napadá-li stěžovatel (nepřímo) samotnou formu, jíž okresní soud o jeho žádosti rozhodl, nutno konstatovat, že § 40 trestního řádu tuto formu blíže neupravuje (srov. usnesení krajského soudu, bod 19). Navíc platí, že i kdyby snad bylo možné ze zákonné úpravy dovodit, že předseda senátu, případně soudce má o zproštění obhajoby rozhodovat usnesením, Ústavní soud nemá s ohledem na shora uvedené důvody za to, že by v tomto konkrétním případě došlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele. Jinými slovy řečeno, v případě, že by Ústavní soud přistoupil ke kasaci napadeného přípisu okresního soudu, nelze očekávat, že by případné rozhodnutí formou usnesení vedlo ke změně v právním postavení stěžovatele (srov. obdobně usnesení ze dne 9. 6. 2020 sp. zn. I. ÚS 1255/20).

16. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

17. Ústavní soud současně odmítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření podle § 80 zákona o Ústavním soudu. Vydání předběžného opatření v řízení o ústavní stížnosti se lze domáhat pouze tehdy, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí. Jak bylo vysvětleno výše, ačkoliv stěžovatel označuje napadený přípis za jiný zásah, je nutno na něj fakticky nahlížet jako na rozhodnutí. Návrh podle § 76 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na přiznání postavení vedlejší účastnice řízení České advokátní komoře sdílí osud ústavní stížnosti (srov. usnesení ze dne 4. 9. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1844/24). Lze doplnit, že odmítnutím ústavní stížnosti odpadá i hypotetický právní zájem České advokátní komory na výsledku řízení (srov. přiměřeně usnesení ze dne 19. 2. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 27/24, bod 38).

18. Ústavní soud závěrem uvádí, že ve věci došlo ke změně ve složení senátu, protože původní člen senátu, J. F., byl z důvodu příbuzenského vztahu ke stěžovateli z projednání a rozhodování věci vyloučen (srov. usnesení ze dne 17. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2109/25). Na jeho místo v souladu s rozvrhem práce nastoupil soudce Josef Baxa.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. října 2025

Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Ústavní soud vede řízení o ústavní stížnosti stěžovatele proti shora uvedenému zásahu orgánu veřejné moci. Podle rozvrhu práce věc připadla IV. senátu ve složení Lucie Dolanská Bányaiová (soudkyně zpravodajka), Josef Fiala a Zdeněk Kühn.

2. Soudce Josef Fiala dne 3. 9. 2025 předložil předsedovi III. senátu návrh na jeho vyloučení z projednání věci, v němž uvedl, že má za to, že důvodem pro jeho vyloučení z projednání a rozhodování věci je jeho poměr ke stěžovateli. Stěžovatel je jeho vzdáleným příbuzným, během roku se potkávají na různých společenských akcích. Svěřil se mu o záměru podat ústavní stížnost, když má podporu České advokátní komory, o problémech s klientem a potížích se soudkyní Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.

3. O návrhu na vyloučení soudců IV. senátu Ústavního soudu rozhoduje podle § 9 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2025 (Org. 01/25) III. senát Ústavního soudu.

4. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je soudce vyloučen, lze-li se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je soudce také vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce nutno posuzovat ze subjektivního i z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní hledisko o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

5. Ústavní soud důvody pro vyloučení soudce Josefa Fialy z projednání a rozhodování shledal. V dané věci Ústavní zohlednil, že přímo stěžovatel je vzdálený příbuzný soudce. Z vyjádření nevyplývá, v jakém stupni ani o jak intenzivní příbuzenský vztah se jedná, kromě zmínky o setkání několikrát v roce. Ústavní soud přitom v minulosti neshledal důvody pro vyloučení soudkyně nalézacího soudu - neteře bývalé manželky ústavního soudce (usnesení ze dne 29. 9. 2022 sp. zn. II. ÚS 973/22, bod 12). Obdobně k tomu pouhé vzdálené příbuzenství bez dalšího zkoumání by zde proto důvodem nebylo. Podstatné však je, že z vyjádření soudce vyplývá, že tímto stěžovatelem byl informován nejen o záměru podat ústavní stížnost, ale i o dalších okolnostech daného sporu relevantních pro rozhodnutí, které nutně z obsahu soudního spisu nevyplývají a nejsou ani veřejně dostupné (srov. usnesení ze dne 30. 4. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 2/25, bod 6). S ohledem na tyto okolnosti věci lze mít proto podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu z objektivního hlediska důvodnou pochybnost, že by pro svůj vztah ke stěžovateli a věci soudce podjatý mohl být [viz nález ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94 (N 127/6 SbNU 429)].

6. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro postup podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, rozhodl, že soudce Josef Fiala je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2109/25.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 17. září 2025

Milan Hulmák v. r. předseda senátu