Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele L. T., bez trvalého pobytu, zastoupeného JUDr. Alenou Malachovou, advokátkou, sídlem Na Zátorce 90/1, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2024 sp. zn. 7 To 186/2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. dubna 2024 č. j. 58 Nt 11001/2024-47, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 36 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a doplnění, a spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") vyplývá, že rozsudkem obvodního soudu ze dne 1. 8. 2023, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 19. 9. 2023, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále byla stěžovateli uložena povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč.
3. Obecné soudy prokázaly, že stěžovatel v období od 9. 2. 2022 do 30. 9. 2022 převážně z místa svého bydliště v různých denních i nočních hodinách zaslal anonymně z různých emailových adres vulgární a urážlivé emaily adresované na pracovní email poškozené, jakožto zaměstnankyni Úřadu práce ČR. E-maily byly reakcí na jeho opakované sankční vyřazení a nevyhovění stížnostem. Stěžovatel v nich poškozené vyhrožoval fyzickým násilím a zabitím, čímž v poškozené vyvolal reálnou obavu o její život a zdraví. Dále v období od 2. 8. 2022 do 9. 8. 2022 převážně z místa svého bydliště zasílal anonymní vulgární emaily adresované poškozenému, jakožto příslušníku Policie ČR, jenž v minulosti proti odsouzenému vedl trestní řízení, ve kterých odsouzený poškozenému vyhrožoval fyzickým násilím a usmrcením, což bylo způsobilé v poškozeném vyvolat reálnou obavu o jeho život a zdraví.
4. Stěžovatel podal k obvodnímu soudu návrh na obnovu řízení, přičemž jako nový důkaz označil znalecký posudek v oboru kybernetika ze dne 14. 2. 2024 (ev. č. 02/2024). Obvodní soud se seznámil se závěry nově předloženého znaleckého posudku a rozhodl, že tyto závěry nezpochybňují původní znalecký posudek, který byl v trestním řízení vypracován. Nově předložený znalecký posudek závěry původního posudku spíše doplňuje v tom smyslu, že vysvětluje skutečnosti týkající se textových řetězců, tj. jakým způsobem se textové řetězce mohou objevit v počítači v rámci obnovených dat a jakým způsobem je možné mapovat výskyt dat. Závěry původního posudku však nevyvrací. Obvodní soud napadeným usnesením návrh stěžovatele na obnovu řízení zamítl.
5. Stěžovatel podal proti rozhodnutí obvodního soudu stížnost k městskému soudu. Městský soud aproboval rozhodnutí obvodního soudu a stížnost napadeným usnesením zamítl.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že splnil podmínky pro obnovu řízení, neboť jím předložený posudek v oboru kybernetiky je nový v tom, že přináší několik dalších variant, jak mohlo ke vstupu dat do jeho zařízení dojít, čímž vyloučil jeho pachatelství činu, za který byl v původním řízení odsouzen.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
9. Obnova řízení podle § 277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, za situace, kdy tyto nedostatky vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Účelem tohoto prostředku je odstranění případného justičního omylu. Představuje tedy vyjádření zásady, že veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím [srov. nálezy ze dne 30. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 2445/08 (N 174/54 SbNU 193), ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2288/15 (N 168/78 SbNU 513), usnesení ze dne 5. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 1735/15 a stanovisko pléna ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS-st. 50/20 (č. 253/2020 Sb.)].
10. Obecně k obnově trestního řízení Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že jeho úlohou není přezkoumávání správnosti původního rozhodnutí napadeného návrhem na povolení obnovy řízení. Ani obecné soudy, tím méně Ústavní soud, nemohou v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení podle trestního řádu přezkoumávat napadené meritorní rozhodnutí [usnesení ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 178/03 (U 20/33 SbNU 417)], jakož ani posuzovat otázky viny či trestu [nález ze dne 24. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2517/08 (N 34/52 SbNU 343)].
11. Posouzení Ústavního soudu se tak může vztahovat pouze na to, zda existovaly důvody pro obnovu řízení, respektive zda soud rozhodující o této obnově rozhodl ústavně konformním způsobem, tedy zda návrh na povolení obnovy řádně projednal, adekvátně odůvodnil a zda jeho právní závěry nejsou excesem či libovůlí, přičemž zamítne-li takový návrh, stěžejní zejména je, zda dostatečně odůvodnil, proč předestřené nové skutečnosti neshledal takovými, které by povolení obnovy řízení opodstatňovaly [nálezy ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89), ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89) a usnesení ze dne 14. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 2850/12]. Napadená rozhodnutí v konfrontaci s uvedenými hledisky v nyní posuzované věci obstojí.
12. Obsah ústavní stížnosti stěžovatele představuje polemiku se závěry obecných soudů a stěžovatel vznesl tytéž námitky, které uplatnil i ve stížnosti proti usnesení obvodního soudu a se kterými se městský soud již náležitě a dostatečně přesvědčivě vypořádal.
13. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel nepředložil žádný důkaz mimořádného charakteru, který by sám o sobě či ve spojení s důkazy již dříve provedenými mohl, byť jen v určité míře pravděpodobnosti, zvrátit původní rozhodnutí ve věci. Z předloženého spisu vyplývá, že obecné soudy vyhověly důkaznímu návrhu stěžovatele a posoudily jeho novost a závažnost. Zvolily tedy postup, který plně odpovídá procesnímu rámci projednání návrhu na povolení obnovy řízení, přičemž nově navrhovaný důkazní materiál vyhodnotily jako nedostatečný pro vyhovění návrhu. Stěžovatel byl v předchozím řízení usvědčen komplexem vzájemně se doplňujících důkazů (výslechy svědků; znalecký posudek z oboru kybernetiky; analýza stylu, formy a obsahu zaslaných emailů, jejichž povaha odpovídala stěžovatelovu psychologickému profilu; kontakt s poškozenými), ne pouze původním znaleckým posudkem z oboru kybernetiky, s kterým stěžovatel polemizuje.
14. Ústavní soud zdůrazňuje, že skutečnost, že obecné soudy nehodnotily nově předložený důkaz v souladu se subjektivním přesvědčením stěžovatele o tom, jak měly rozhodnout, ještě neznamená, že došlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu. Obecné soudy se řádně vypořádaly s argumentací stěžovatele a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Na závěru obecných soudů o tom, že nový znalecký posudek předložený stěžovatelem není způsobilý vyvolat nové rozhodnutí o vině a trestu stěžovatele, z hlediska ústavněprávního plně obstojí a Ústavní soud zde nevidí důvodů pro svůj případný kasační zásah. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatele.
15. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu