Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vasila Kokiše, zastoupeného JUDr. Jiřím Joklem, advokátem, sídlem Londýnská 608/52, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2025 č. j. 24 Cdo 2070/2025-80, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2025 č. j. 62 Co 129/2025-44 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. dubna 2025 č. j. 14 C 34/2025-31, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a MVDr. Martina Pangráce a RNDr. Vítězslavu Vydrovi, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Počátkem nyní řešené věci je úmrtí paní Mgr. Hermíny Fialové v roce 2017. Ta po sobě zanechala závěť, podle které jsou jejími dědici vedlejší účastníci. S tím stěžovatel nesouhlasil, měl za to, že závěť není pravá a dědicem by měl být on na základě zákonné posloupnosti jakožto osoba žijící se zůstavitelkou ve společné domácnosti již od roku 2003. V průběhu dědického řízení tak v roce 2019 podal žalobu na určení dědického práva a na určení neplatnosti závěti. S uplatňováním těchto nároků ale nebyl úspěšný, nejprve u Obvodního soudu pro Prahu 9, který jeho žalobu zamítl, posléze ani u odvolacího a dovolacího soudu a nakonec ani u Ústavního soudu, který jeho ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (usnesení ze dne 17. 8. 2021 sp. zn. III. ÚS 1684/21).
2. V únoru 2025 stěžovatel snahy o prosazení svého dědického práva obnovil. Žalobou oprávněného dědice podanou k témuž obvodnímu soudu se domáhal určení, že je vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem pozůstalosti. Řízení o této žalobě obvodní soud napadeným usnesením zastavil pro překážku věci rozhodnuté. Dědic, který byl v dědickém řízení odkázán k podání žaloby a ve sporu nebyl úspěšný, se nemůže svého dědického práva domáhat znovu žalobou oprávněného dědice, ledaže by jeho právo vyplývalo z jiných skutečností, než pro které byl odkázán na žalobu v dědickém řízení. Stěžovatel se přitom opět domáhá svého dědického práva z pozice spolužijící osoby, tedy z totožných skutečností jako v řízení o určení dědického práva v roce 2019. Neuvádí žádné nové skutečnosti, které by mohly původní rozhodnutí změnit.
3. Městský soud se se závěry obvodního soudu ztotožnil, a proto jeho usnesení potvrdil. Dovolání Nejvyšší soud odmítl. Zaprvé proto, že stěžovatel v dovolání neoznačil judikaturu, od které se měl městský soud odchýlit. Městský soud naopak vycházel z ustálené judikatury a správně dovodil, že je totožnost věci dána. Zadruhé se dovolací otázka, která podle stěžovatele dosud není judikaturou řešena, týká otázek skutkových a hodnocení důkazů, míjí tedy přípustný dovolací důvod. V předchozím řízení, jímž byla založena překážka věci rozhodnuté, nebyly shledány ani rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, ani libovůle. Stěžovatel neuvedl žádnou novou rozhodnou skutečnost, která by měla vliv na posouzení stěžovatelova dědického práva.
4. Stěžovatel považuje napadená rozhodnutí za formalistická. Závěr o překážce věci rozsouzené je čistě formální, soudy se nezabývaly tím, zda je skutečně dána totožnost předmětu řízení. Stěžovatel nemá k dispozici řízení, ve kterém by mohl být jeho nárok posouzen.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces v napadených rozhodnutích Ústavní soud nespatřuje. Obecné soudy stěžovateli srozumitelně vysvětlily, že v původním i nynějším řízení se domáhá svého dědického práva na základě totožných skutkových okolností, tedy z pozice osoby žijící ve společné domácnosti se zůstavitelkou. Stěžovatelem vznášený nárok tak byl věcně posouzen v původním řízení a přístup k soudu stěžovateli odepřen nebyl. Stěžovatel se v ústavní stížnosti omezuje pouze na povšechná a opakující se tvrzení, nijak nereaguje na konkrétní argumentaci obecných soudů.
7. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu