Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., t. č. Věznice Valdice, zastoupeného JUDr. Ivanou Čadkovou, advokátkou, sídlem Modřínová 2, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2024 sp. zn. 5 To 165/2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel navrhuje zrušit v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích doplnění a příloh se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 11. 6. 2024 č. j. 2 Nt 2310/2024-78 bylo rozhodnuto, že podle § 353 odst. 2 trestního řádu a § 99 odst. 6 trestního zákoníku se stěžovateli ukončuje výkon ochranného léčení sexuologického, ambulantní formou, které mu bylo uloženo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2006 sp. zn. 1 T 21/2006, který nabyl právní moci téhož dne. Ochranné léčení bylo uloženo ústavní formou a dne 26. 1. 2017 změněno na ochranné léčení formou ambulantní. Ukončení ochranného léčení bylo odůvodněno tím, že jeho účelu nelze dosáhnout, když stěžovatel vykonává dlouholetý nepodmíněný trest odnětí svobody.
3. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení obvodního soudu jako nedůvodná.
4. Stěžovatel nerozporuje ukončení ochranného léčení, cítil však potřebu podat ústavní stížnost z důvodu dřívějších pochybení v jeho trestních věcech, přičemž se domnívá, že se k nim napadené rozhodnutí mělo vyjádřit. Po mnoho let byly k posouzení jeho osoby užívány znalecké posudky, které byly tendenční a jejich závěry nesprávné. Soudy se také dopouštěly průtahů. Ochranné léčení mělo být dle stěžovatele ukončeno již dříve.
5. Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Úkolem Ústavního soudu je ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu (čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Naproti tomu není úlohou Ústavního soudu zabývat se takovými rozhodnutími či jinými zásahy orgánů veřejné moci, která nejsou s to porušit ústavně zaručená práva stěžovatele. Jestliže navrhovatelem požadovaný výrok by měl nejvýše akademickou povahu, je zásah Ústavního soudu již a priori vyloučen (obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2014 sp. zn. I. ÚS 772/14).
7. V dané věci napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí stěžovateli nic neukládají, naopak stěžovateli byl výkon ochranného léčení ukončen. Hypotetické zrušení těchto rozhodnutí by dokonce vedlo absurdně k tomu, že stěžovatel by měl opětovně vykonávat ochranné léčení. Ústavní stížnost tedy nebyla podána na ochranu před nějakým zásadním trvajícím zásahem do práv stěžovatele, nýbrž se snaží iniciovat rozhodování Ústavního soudu pohybující se toliko v akademické rovině. K tomu však institut ústavní stížnosti neslouží.
8. Pokud se stěžovatel domnívá, že byl poškozen nějakým postupem orgánů veřejné moci předcházejícím rozhodování o ukončení ochranného léčení, lze dodat, že Ústavní soud není oprávněn posuzovat respektování ústavně zaručených práv stěžovatele nad rámec přezkumu napadených rozhodnutí, neboť při posuzování ústavních stížností je vázán návrhem stěžovatele v souladu se zásadou ultra petitum partium iudex condemnare non potest, a proto se může věnovat jen takovým námitkám, které mají vztah k navrhovanému petitu.
9. Vzhledem k tomu soudce zpravodaj ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2025 Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj