IV. ÚS 2306/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na informace podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Magistrát hlavního města Prahy (dále jen "magistrát") rozhodnutím ze den 14. 11. 2022 č. j. MPMH 2045700/2022 částečně odmítl stěžovatelce poskytnout informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "informační zákon"), a to ohledně jména, příjmení, data narození a adresy místa trvalého pobytu fyzické osoby oprávněné jednat jménem společnosti Člověk v tísni, o. p. s. (dále jen "Člověk v tísni"), ve věci sbírek SOS Milostivé léto a Přímá pomoc obětem mimořádných událostí. Dále stěžovatelce odepřel poskytnutí dokladů o hrubém výtěžku sbírky a nákladech spojených s jejím konáním. Stěžovatelka rozhodnutí magistrátu napadla odvoláním, které vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 28. 12. 2022 č. j. MV-220838-2/VS-2022 zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil.

3. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí vedlejšího účastníka žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"), který ji zamítl napadeným rozsudkem. Námitku, že vedlejší účastník měl upřednostnit její právo na informace před právem na ochranu osobních údajů osoby oprávněné jednat za Člověka v tísni ve věci veřejné sbírky, neshledal důvodnou. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) bod 2. zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejných sbírkách"), na které stěžovatelka odkázala, se vztahuje na oznámení veřejné sbírky magistrátu, nikoli na údaje, které zveřejňuje vedlejší účastník v centrální evidenci sbírek. Zákon o veřejných sbírkách nepočítá s uveřejňováním informací týkajících se osoby oprávněné jednat jménem právnické osoby ve věci veřejné sbírky. Osobní údaje lze poskytnout pouze se souhlasem subjektu údajů, ledaže lze uplatnit některou ze zákonných výjimek. V dané věci však není žádná zákonná výjimka dána. Magistrát se proto před vydáním rozhodnutí správně obrátil na Člověka v tísni a požádal ho o udělení souhlasu s poskytnutím údajů o osobě oprávněné jednat jeho jménem ve věci veřejné sbírky. Člověk v tísni vyjádřil nesouhlas a v takovém případě nemohl magistrát osobní údaje stěžovatelce poskytnout. Ze zákona o veřejných sbírkách nevyplývá, že osoba oprávněná jednat ve věci sbírky jménem právnické osoby musí strpět uvádění svých osobních údajů. Veřejnost sbírky znamená, že je pořádána pro veřejně prospěšný účel, nikoliv, že osoba jednající za pořadatele sbírky je veřejně činnou osobou či vykonává výkon veřejné správy. Magistrát proto nepochybil, pokud upřednostnil právo na ochranu osobních údajů před právem na informace. Městský soud neshledal důvodnou ani námitku nesprávného neposkytnutí dokumentů o hrubém výtěžku a nákladech sbírky. Údaje, které stěžovatelka požadovala, se magistrát dozvěděl při své kontrolní činnosti. Na věc proto bylo třeba aplikovat § 11 odst. 3 informačního zákona a § 20 odst. 3 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Městský soud souhlasil s vedlejším účastníkem, že ze žádosti o poskytnutí informací nevyplývá veřejný zájem. Magistrát proto postupoval správně, pokud se obrátil s žádostí o souhlas na Člověka v tísni, a nikoliv na nadřízenou osobu, jak požadovala stěžovatelka. Městský soud na závěr neshledal důvodnou ani námitku nezákonného postupu magistrátu ve věci veřejné sbírky, protože se nevztahovala k přezkoumávanému rozhodnutí.

4. Stěžovatelka napadla rozsudek městského soudu kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl, neboť aproboval závěry městského soudu.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka považuje za nesprávné, že správní soudy, ale i vedlejší účastník řízení, ve svých rozhodnutích snížili význam osoby oprávněné jednat ve věci sbírky. Podle ní není osoba oprávněná jednat ve věci sbírky jménem právnické osoby v pozici soukromé osoby, naopak je v pozici profesionála a musí strpět uvádění svých osobních údajů. Každá taková osoba dobrovolně přijímá funkci se všemi důsledky, tj. svoji profesní aktivitou sama vstupuje do veřejného prostoru, a musí se ztotožnit s možností zveřejnění jejích údajů v souvislosti s výkonem profese. Stěžovatelka má za to, že zveřejněním požadovaných údajů nemůže osobě oprávněné jednat ve věci veřejné sbírky vzniknout žádná újma. Zveřejnění údajů zvýší důvěru veřejnosti v jednání organizátora veřejné sbírky a může příznivě ovlivnit její celkový výsledek. Osoba oprávněná jednat ve věci veřejné sbírky je veřejnou osobou sui generis a údaje o ní by měly být poskytovány na základě práva na informace. Stěžovatelka má také za to, že kontrola veřejné sbírky je ve veřejném zájmu, zpracování osobních údajů osoby oprávněné jednat ve věci sbírky je nezbytné pro plnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu a také při výkonu veřejné moci, a proto veřejný zájem na kontrole sbírky převažuje nad zájmem na ochraně osobních údajů.

6. Podle názoru stěžovatelky k naplnění účelu předmětné žádosti o informace - vyžádání dokladů o výtěžku a nákladech sbírky SOS Milostivé léto - bylo vhodnější, aby povinný subjekt požádal o zproštění povinnosti mlčenlivosti nadřízenou osobu, nikoli kontrolovanou osobu. Člověk v tísni není, pokud jde o veřejnou sbírku, v pozici soukromé osoby, kde je potřeba chránit její práva jako např. obchodní tajemství, smluvní dokumentaci, cenovou politiku, osobní údaje zaměstnanců. Nesprávná úvaha pak vedla soudy k závěru, že v tomto konkrétním případě je třeba upřednostnit povinnost zachovávat mlčenlivost před právem na informace.

7. Stěžovatelka žádala vedlejšího účastníka, aby přezkoumal, zda je v souladu se zákonem o veřejných sbírkách postup společnosti Člověk v tísni, když sbírka SOS Milostivé léto není samostatnou veřejnou sbírkou, je součástí jiné veřejné sbírky, nemá samostatné osvědčení, nemá stanovenou dobu konání, nemá určený speciální účel, nelze ji samostatně vyúčtovat. Závěr kontrolního orgánu, že jde o mediální kampaň, považuje stěžovatelka za snahu zhojit nezákonný postup veřejné sbírky.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byly vydány napadené rozsudky. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním nahrazovat rozhodování soudů. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. K tomu Ústavní soud dodává, že není primárně povolán k interpretaci právních předpisů z oblasti veřejného práva, nýbrž je v řízení o ústavní stížnosti ex constitutione určen k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí, s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení, být oprávněn výklad podústavního práva posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě extrémně vybočila z požadavků obsažených v hlavě páté Listiny. Jelikož Ústavní soud nevystupuje v tomto řízení jako "vrcholný" správní soud, nepřísluší mu postup a rozhodnutí povinných subjektů podle informačního zákona přezkoumávat z pohledu dodržení běžné zákonnosti a v hloubce a rozsahu, jak to činí Nejvyšší správní soud a tedy fungovat jako další soudní instance. Ústavní soud tak danou věc v řízení o ústavní stížnosti posuzuje optikou ochrany stěžovatelčiných ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

10. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost nepřináší žádné nové argumenty a de facto představuje toliko pokračující polemiku se závěry městského soudu, potažmo Nejvyššího správního soudu. Ústavní soud přezkoumal napadené rozsudky a nenalezl v nich vady, které by nepřípustně postihly tvrzené ústavně zaručené základní právo stěžovatelky. Oba správní soudy rozhodovaly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a v Ústavě, jejich rozhodnutí nelze označit za svévolná. Jak Nejvyšší správní soud, tak i městský soud, rozhodovaly nestranně, s námitkami stěžovatelky se řádně vypořádaly, při rozhodování přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotily přiléhavě a v souladu s ustanoveními informačního zákona a zákona o veřejných sbírkách. Závěr, že je v dané věci třeba upřednostnit právo na ochranu osobních údajů osoby oprávněné jednat jménem Člověka v tísni ve věci veřejné sbírky před právem stěžovatelky na informace, je řádně a logicky odůvodněný. Nejinak je tomu u závěru, že nebyl shledán převažující veřejný zájem nad zájmem na poskytnutí údajů, které se magistrát dozvěděl při své kontrolní činnosti (hrubý výtěžek a náklady sbírky). Ústavní soud při přezkumu napadených rozhodnutí neshledal žádné vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí, podrobné právní závěry správních soudů jsou ústavně souladné, obsáhle a důkladně odůvodněny s odkazy na příslušnou právní úpravu a relevantní judikaturu, pročež nelze tyto právní závěry označit za neústavní.

11. S ohledem na výše uvedené nezbývá než uzavřít, že dotčené soudní řízení nevykazuje žádný ústavněprávní deficit a proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2025

Josef Fiala v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a městského soudu, které nepřisvědčily její argumentaci, podle níž má nárok na poskytnutí informací souvisejících s činností obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni.

2. Ústavní stížnost byla jako soudci zpravodaji přidělena Zdeňku Kühnovi. Ten krátce po podání ústavní stížnosti písemně prohlásil, že se cítí být v této věci podjatý (viz § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Případ se totiž týká poskytnutí informací o činnosti organizace Člověk v tísni, kde pracuje jeho manželka, která v daném řízení za tuto organizaci od jeho počátku fakticky vystupovala - a to jak před správními orgány, tak při přípravě vyjádření pro soudy.

3. Zdeňku Kühnovi byla ústavní stížnost přidělena jako soudci IV. senátu, a proto je k rozhodnutí o jeho vyloučení příslušný III. senát Ústavního soudu (viz § 38 odst. 1 věty druhé zákona o Ústavním soudu a § 1 a § 9 odst. 1 rozvrhu práce Ústavního soudu ve znění účinném ke dni vydání tohoto rozhodnutí).

4. Vyloučení soudce je výjimkou z ústavní zásady, podle níž nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci a podle níž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Ústavní soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci (1) "jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti" nebo (2) "jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu" (viz § 36 odst. 1 až 2 zákona o Ústavním soudu). V tomto případě připadá v úvahu první z těchto důvodů.

5. Na nestrannost soudce lze nahlížet ze subjektivního a objektivního hlediska. Subjektivní hledisko vypovídá o osobním přesvědčení soudce o své podjatosti v daném případě - tedy ve vztahu k předmětu řízení, jejich účastníkům či zástupcům. Objektivní hledisko vypovídá o tom, zda existují skutečnosti, které by mohly objektivně vzbudit oprávněnou pochybnost o nestrannosti soudce (blíže viz např. usnesení ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 19/22, bod 21; nález sp. zn. I. ÚS 1811/14, body 17 až 19). Rozhodování o vyloučení soudce se má přitom dít výhradně na základě objektivního hlediska (viz např. usnesení ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 14/22, bod 4; ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 19/22, bod 22; ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 28/13, bod 5).

6. Pokud je mezi soudcem a zástupcem (vedlejšího) účastníka rodinný vztah, Ústavní soud přistupuje při hodnocení soudcovy možné podjatosti přísně (viz např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 103/20 ze dne 30. 3. 2021, bod 14; ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 90/20, bod 9; usnesení sp. zn. II. ÚS 2127/14 ze dne 22. 10. 2014, bod 7). Ústavní soud proto již rozhodl o vyloučení soudce pouze na základě toho, že stěžovatele zastupoval jeho syn či tchán (viz např. usnesení ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. II. ÚS 557/22; ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1367/21) nebo že v řízení před obecnými soudy zastupovala vedlejšího účastníka jeho manželka (viz např. usnesení ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. II. ÚS 3233/23; ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 1146/21).

7. V posuzovaném případě však nelze uvažovat o vyloučení soudce kvůli jeho poměru k "účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům", ale s ohledem "na jeho poměr k věci" zprostředkovaný jeho manželkou (obdobně viz Nemeškalová Kosinová, A. Podjatost soudců v rozhodovací praxi vrcholných soudů ČR. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, strany 57 až 58). Soudcova manželka totiž žádného z (vedlejších) účastníků řízení o ústavní stížnosti nezastupuje. Účastníkem tohoto řízení je Nejvyšší správní soud a Městský soud v Praze a vedlejším účastníkem je Ministerstvo vnitra (viz § 76 zákona o Ústavním soudu). Organizace Člověk v tísni, za níž soudcova manželka v předchozích fázích řízení fakticky vystupovala a o jejíž informace v dané věci jde, v řízení před Ústavním soudem jako účastník či vedlejší účastník nefiguruje.

8. Ústavní soud již několikrát hodnotil podjatost některého ze svých soudců s ohledem na vztah k jeho rodinnému příslušníku, který v daném řízení nebyl (vedlejším) účastníkem řízení ani jejich zástupcem. Opakovaně přitom dospěl k závěru o nutnosti soudce z projednání a rozhodování věci vyloučit. Ústavní soud tak vyloučil svou soudkyni či soudce například v situacích, kdy: * v advokátní kanceláři stěžovatelova zástupce působil soudcův zeť (viz usnesení ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 8/21, bod 2) nebo dcera soudkyně (viz usnesení ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2800/07; ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. IV. ÚS 2254/08; ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. IV. ÚS 762/08), * na výsledku řízení by mohla mít kvůli své advokátní činnosti zájem matka soudkyně (viz usnesení ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. III. ÚS 39/24, body 13 až 14) či soudcova manželka (viz usnesení ze dne 31. 7. 2023, sp. zn. II. ÚS 1696/23, body 1 a 5), * stěžovatelka i soudcova dcera působí jako státní zástupkyně na stejném státním zastupitelství, a proto mezi nimi dochází přinejmenším ke služebnímu kontaktu (viz usnesení ze dne 20. 7. 2023 sp. zn. II. ÚS 1755/23), * soudcova dcera poskytovala vedlejší účastnici v řízení před obecnými soudy advokátní služby a soudce byl o právních aspektech případu informován (viz usnesení ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 398/10)

9. Třetí senát Ústavního soudu dospěl v souladu s dřívějšími rozhodnutími Ústavního soudu k závěru, že soudce Zdeněk Kühn v této věci nesplňuje požadavek objektivně se jevící nestrannosti. Ačkoli nelze usuzovat, že by měl soudce Zdeněk Kühn na výsledku řízení přímý právní, ekonomický, profesní či akademický zájem, jeho poměr k této věci, zprostředkovaný jeho manželkou, dosahuje intenzity, který by mohl vyvolat pochybnosti o jeho nepodjatosti. Manželství soudce s osobou, která v dřívějších fázích řízení fakticky vystupovala za právnickou osobu, které se daný spor týká, je totiž obecně natolik silným a blízkým vztahem, že může v nezávislém pozorovateli budit pochybnosti o nestranném rozhodování soudce v dané věci. Svou povahou i intenzitou je navíc tento vztah přinejmenším srovnatelný s těmi, v nichž Ústavní soud k vyloučení soudce již dříve přistoupil.

10. Z těchto důvodů třetí senát Ústavního soudu vyloučil soudce Zdeňka Kühna z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2306/24 (viz § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2024

Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu