IV. ÚS 2573/25

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená zejména čl. 2, čl. 4, čl. 81, čl. 90, čl. 94, čl. 95, čl. 96 Ústavy, dále čl. 2, čl. 4, čl. 11, čl. 36 až 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6, čl. 13 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Stěžovatelka spojila svou ústavní stížnost s návrhem na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením v exekuční věci o vydání seznamu předplatitelů časopisu TURISTA nevyloučil soudního exekutora JUDr. J. L., Exekutorský úřad Cheb, z vedení exekuce proti stěžovatelce jako povinné (výrok I), nevyloučil ani znalkyni H. M. z podání posudku v daném exekučním řízení (výrok II), zrušil příkaz k úhradě nákladů exekuce a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu postupu (výrok III). Okresní soud konstatoval, že exekutor není ve věci stěžovatelky podjatý a stěžovatelčina námitka podjatosti je navíc opožděná. Podle okresního soudu není podjatá ani znalkyně H. M. a má dostatečnou odbornost k vypracování znaleckého posudku. Okresní soud považoval za relevantní námitku stěžovatelky týkající se způsobu aplikace výnosové metody ocenění, zejména zjištění, zda byla metoda diskontovaných peněžních toků aplikována správně, proto zrušil příkaz k úhradě nákladů a vrátil věc soudnímu exekutorovi, aby v dalším řízení znalkyni vyzval k doplnění a objasnění posudku a teprve poté znovu rozhodl o nákladech exekuce.

3. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné odvolání stěžovatelky proti usnesení soudního exekutora JUDr. J. L. ze dne 2. 1. 2025 o ustanovení znalce, neboť podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a exekučního řádu není proti usnesení soudního exekutora, kterým se upravuje způsob vedení řízení, možné podat odvolání.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka napadá postup soudního exekutora a znalkyně v exekučním řízení vedeném k vymožení povinnosti vydat seznam předplatitelů časopisu TURISTA. Namítá překročení pravomoci soudního exekutora. Zdůrazňuje, že exekuční titul definuje, co má být vydáno, konkrétně písemný seznam předplatitelů obsahující pouze jméno, příjmení a adresu, a soudní exekutor ustanovil znalkyni k ocenění databáze předplatitelů, což je podle stěžovatelky věc odlišná. Okresní soud ani krajský soud se tímto zásadním rozdílem řádně nezabývaly. Stěžovatelka na podporu tohoto tvrzení odkazuje na znalecký posudek znalce Ing. Jana Zdražila, který soudy ignorovaly, a opřely se o posudek znalkyně H. M., která nemá potřebnou odbornost. Již proti usnesení soudního exekutora o ustanovení znalkyně vznesla námitky a požadovala jeho zrušení a namítala též podjatost soudního exekutora. Podjatost exekutora dovozovala z toho, že vůči němu je uplatňován regresní nárok státu za předchozí pochybení v témže exekučním řízení, za což stěžovatelce byla přiznána náhrada nemajetkové újmy. Okresní soud se s těmito námitkami vypořádal nedostatečně a nezákonně a chybně vyhodnotil i lhůtu pro uplatnění námitky podjatosti. Zdůrazňuje, že soudní exekutor měl sám sebe jako podjatého vyloučit, což neučinil. Tím porušil její právo na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce. Znalecký posudek znalkyně H. M. byl vypracován před tím, než se stěžovatelka mohla seznámit s obsahem exekučního spisu a než se mohla vyjádřit k ustanovení znalkyně, což představuje závažné porušení procesních předpisů a práva na spravedlivý proces. Krajský soud pochybil tím, že se odmítl zabývat překročením pravomoci soudního exekutora spočívajícím ve vedení řízení o ocenění věci, která není předmětem exekučního řízení. Soudní exekutor stěžovatelce od listopadu 2023 neumožňuje přístup do exekučního spisu a odmítá jí zaslat specifikované listiny. Exekuční řízení je výsledkem šikanózního výkonu práva oprávněným, který měl přístup k celé databázi předplatitelů časopisu již od září 2016. Stěžovatelka konečně poukazuje na průtahy v řízení s tím, že exekutor přitom zadržuje její finanční prostředky v částce přesahující 300 000 Kč, přestože hodnota vymáhané věci bude nulová nebo nepatrná. Takový postup je nezákonný.

5. Návrh na zrušení exekučního řádu stěžovatelka odůvodnila tím, že podle jejího názoru celá konstrukce exekučního řádu je v rozporu s ústavním pořádkem, když o právech osob rozhoduje nikoliv nezávislý soud, ale soukromá osoba, která je finančně zainteresována na výsledku řízení. Exekuční řád neobsahuje účinný opravný prostředek proti překročení pravomoci soudního exekutora a soudy mají velmi omezené možnosti, jak do postupu exekutora zasáhnout.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost obsahuje množství námitek, které se obecně týkají exekučního řízení vedeného proti stěžovatelce. Předmětem přezkumu na základě podané ústavní stížnosti však mohou být pouze napadená rozhodnutí, resp. jejich jednotlivé napadené výroky. Ústavní soud se tedy může zabývat toliko napadenými výroky okresního soudu o nevyloučení znalkyně a soudního exekutora a usnesením krajského soudu odmítajícím odvolání stěžovatelky proti usnesení soudního exekutora o ustanovení znalkyně a o zadání znaleckého úkonu. Z toho zároveň plynou pro Ústavní soud procesní omezení jeho přezkumu.

7. Ústavní stížnost totiž podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen tehdy, neexistují-li jiné prostředky ochrany práva, resp. kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost lze proto zpravidla podat až po pravomocném rozhodnutí o věci samé, tedy proti konečným a pravomocným meritorním rozhodnutím, nikoli proti dílčím procesním rozhodnutím, i když jsou sama o sobě pravomocná, a přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá (srov. např. usnesení ze dne 22. 11. 2022 sp. zn. II. ÚS 3013/22).

8. Usnesení, kterým okresní soud nevyloučil znalkyni H. M., je rozhodnutím ryze procesní povahy, proti němuž není přípustný opravný prostředek. Takové rozhodnutí je totiž posléze, přímo či nepřímo reflektováno v konečném meritorním rozhodnutí, proti němuž již opravné prostředky zásadně připuštěny jsou i v exekuční fázi řízení. Uvedené se týká i rozhodnutí okresního soudu o nevyloučení soudního exekutora. Jen pro úplnost Ústavní soud odkazuje na své stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (57/2023 Sb.), podle něhož nelze samostatně ústavní stížností napadat rozhodnutí o nevyloučení soudce pro podjatost - ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, je nepřípustná. Na základě stejných východisek pak Ústavní soud odmítá jako nepřípustné i ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí soudu o ustanovení znalce a zadání znaleckého úkolu (srov. např. usnesení ze dne 20. 12. 2024 sp. zn. I. ÚS 3249/24).

9. Ústavní soud nepřehlédl námitku stěžovatelky, že v exekučním řízení dochází k průtahům. Předmětem přezkumu Ústavním soudem nemohou být v dané věci průtahy v řízení před obecnými soudy, nýbrž výlučně to, zda napadenými rozhodnutími byla či nebyla porušena základní práva či svobody stěžovatelky. K obraně proti průtahům v běžícím řízení slouží stěžovatelce jiné prostředky ochrany, včetně návrhu na zásah Ústavního soudu podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu, které ovšem nesouvisejí s přezkumem ústavnosti napadených rozhodnutí. Stěžovatelka jejich využití v ústavní stížnosti nezmiňuje a vydání nálezu podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu se nedomáhá.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení exekučního řádu Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh akcesorický, který sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2025

Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Ústavní soud vede řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky proti shora uvedeným rozhodnutím. Podle rozvrhu práce věc připadla IV. senátu ve složení L. D. Bányaiová, Josef Fiala (soudce zpravodaj) a Zdeněk Kühn.

2. Soudce Josef Fiala dne 8. 9. 2025 předložil předsedovi III. senátu návrh na jeho vyloučení z projednání a rozhodování věci, v němž uvedl, že napadená rozhodnutí byla vydána v exekuční věci, jejímiž účastníky jsou spolek Klub českých turistů a stěžovatelka. Je dlouholetým členem a funkcionářem Klubu českých turistů a podílel se na přípravě smlouvy vedoucí ke vzniku právního vztahu mezi účastníky. Z tohoto právního vztahu vznikl posléze spor, v němž byl vydán exekuční titul, na jehož základě bylo zahájeno exekuční řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Rovněž je několik let v pravidelném kontaktu s jednatelem stěžovatelky I. V. P. při zajišťování propagace konkrétní turistické akce - DP Měřínská padesátka - a reklamy na této akci. S ohledem na tyto skutečnosti má za to, že důvodem pro jeho vyloučení je jeho poměr k účastníkům řízení a k věci.

3. O návrhu na vyloučení soudců IV. senátu Ústavního soudu rozhoduje podle § 9 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2025 (Org. 01/25) III. senát Ústavního soudu

4. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je soudce vyloučen, lze-li se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je soudce také vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce nutno posuzovat ze subjektivního i z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní hledisko o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

5. S ohledem na poměr soudce Josefa Fialy k účastníkům řízení ve shora uvedené věci nelze při posuzování z vnějšího (objektivního) pohledu nezávislého pozorovatele plně vyloučit pochybnosti o nepodjatosti soudce, a proto III. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že je naplněn důvod podle § 36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Josefa Fialy z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2573/25. Nového soudce zpravodaje určí předseda Ústavního soudu v soudu v souladu s § 9 odst. 3 Rozvrhu práce.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 17. září 2025

Milan Hulmák v. r. předseda senátu