Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky L. B., zastoupené Mgr. Lenkou Vachovou, advokátkou, sídlem Plav 126, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. srpna 2023 č. j. 5 Co 968/2023-2797, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a 1) D. N., 2) nezletilého D. N. a 3) nezletilého J. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (matka) domáhá zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví, kterým byl zamítnut její návrh na nařízení předběžného opatření upravujícího, do které základní školy budou docházet nezletilí vedlejší účastníci (synové). Tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno její právo na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na ochranu rodičovství, rodiny a zvláštní ochranu dětí podle čl. 32 odst. 1 Listiny, na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a že byl porušen i čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelka současně požádala o odložení vykonatelnosti napadeného usnesení a o přednostní projednání věci.
2. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti, jejího doplnění a příloh, jakož i ze spisu sp. zn. III. ÚS 409/23, vedeného ve věci předchozí ústavní stížnosti stěžovatelky, následující skutečnosti.
3. Mezi stěžovatelkou a prvním vedlejším účastníkem (otec) panují neshody ohledně péče o jejich dva syny, druhého a třetího vedlejšího účastníka. Neshody se týkají i otázky, zda se mají nezletilí vzdělávat jen na základní škole v X, nebo střídavě i na základní škole v Y (obě základní školy jsou blíže identifikovány v napadeném rozhodnutí).
4. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") původně rozsudkem ze dne 21. 8. 2019 schválil dohodu rodičů o nerovnoměrné střídavé péči. Podle ní byli nezletilí v péči otce v každém lichém týdnu od úterý od 17:30 hodin do neděle do 17:30 hodin, jinak byli v péči matky (zvlášť byla upravena péče a styk o prázdninách). Dále okresní soud rozhodl, že druhý vedlejší účastník bude vykonávat školní docházku v základní škole v X. Třetí vedlejší účastník tehdy ještě povinnou školní docházku nevykonával a nebylo o ní tedy rozhodováno.
5. Otec se návrhem ze dne 7. 3. 2022 domáhal změny uspořádání poměrů nezletilých, konkrétně toho, aby byli nezletilí svěřeni do rovnoměrné střídavé péče a aby vedle základní školy v X střídavě docházeli i do základní školy v Y. Za tím účelem se domáhal nahrazení souhlasu matky s nástupem obou nezletilých do této školy. Okresní soud jeho návrh zamítl. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 15. 12. 2022 jeho rozhodnutí změnil a návrhu vyhověl, a to včetně nahrazení souhlasu matky s nástupem obou nezletilých do základní školy v Y.
6. Na základě přihlášky, kterou podepsala i matka, byli poté nezletilí přijati do základní školy v Y a začali do ní od 1. 2. 2023 docházet.
7. Matka se proti rozsudku krajského soudu ovšem bránila ústavní stížností ze dne 9. 2. 2023, kterou spojila s návrhem na odklad vykonatelnosti. Ústavní soud vykonatelnost napadeného rozsudku odložil (usnesení ze dne 28. 3. 2023 sp. zn. III. ÚS 409/23). Následně napadený rozsudek zrušil (nález ze dne 30. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 409/23), neboť dospěl k závěru, že krajský soud se nedostatečně zabýval nejlepším zájmem dětí. Řízení o návrhu otce tedy pokračovalo u krajského soudu.
8. Matka dne 28. 7. 2023 navrhla nařízení předběžného opatření, podle něhož by oba nezletilí vykonávali povinnou školní docházku v základní škole v X. Uvedla mimo jiné, že souhlas s nástupem do základní školy v Y udělila pouze v návaznosti na zrušený rozsudek krajského soudu a že tento souhlas již odvolala.
9. Okresní soud usnesením ze dne 3. 8. 2023 jejímu návrhu vyhověl. Nařídil předběžné opatření, podle něhož mají oba nezletilí vykonávat povinnou školní docházku v základní škole v X, a to až do pravomocného ukončení řízení o návrhu otce na změnu uspořádání poměrů nezletilých. V odůvodnění okresní soud vyložil, že nezletilí se v druhém pololetí školního roku 2022/2023 vzdělávali i na základní škole v Y. Od okamžiku, kdy Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku krajského soudu, tam docházeli toliko v lichých týdnech od středy do pátku, kdy je má dle předchozího pravomocného rozhodnutí v péči otec (bod 4 výše). Okresnímu soudu se přes opakované pokusy nepodařilo v krátké lhůtě pro rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření zajistit pohovor s nezletilými. Proto vyšel ze zpráv školního psychologa a třídních učitelů obou nezletilých na základní škole v X. Podle nich představuje střídání škol pro nezletilé zbytečnou zátěž a nezletilí si to nepřejí. Okresní soud dospěl k závěru, že je v zájmu nezletilých zajistit jim stabilní prostředí a to, aby do meritorního rozhodnutí docházeli jen do základní školy v X.
10. Krajský soud napadeným usnesením k odvolání otce změnil rozhodnutí okresního soudu a návrh matky na vydání předběžného opatření zamítl. Podle krajského soudu nelze předběžným opatřením deklarovat určité právo účastníků řízení. Není ani možné určit, kde má probíhat vzdělávání nezletilých po dobu trvání předběžného opatření, a nepřípustně tak předjímat rozhodnutí ve věci samé. Dále krajský soud uvedl, že nezletilí mají v danou chvíli zajištěno vzdělávání v obou základních školách a k posouzení, do které mají nadále docházet, je nebytné vést dokazování v řízení ve věci samé.
11. Krajský soud dále rozsudkem ze dne 10. 11. 2023 rozhodl ve věci návrhu otce na změnu uspořádání poměrů k nezletilým ze dne 7. 3. 2022 (bod 5 výše), a to tak, že potvrdil rozsudek okresního soudu, jímž byl návrh otce zamítnut. Uvedl, že není v zájmu nezletilých změnit dosavadní formu asymetrické střídavé péče na symetrickou, spojenou s týdenním střídáním dvou základních škol.
Argumentace stěžovatelky
12. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že vzhledem ke zrušení rozsudku krajského soudu ze dne 15. 12. 2022 nálezem sp. zn. III. ÚS 409/23 (bod 7 výše) se měla nejen péče o nezletilé, ale i jejich školní docházka vrátit do režimu platného před vydáním uvedeného rozsudku. Oba nezletilí tedy měli docházet jen do základní školy v X. Namísto toho pokračovala i jejich docházka do základní školy v Y. Nastolení tohoto režimu se matka neúspěšně domáhala návrhem na výkon rozhodnutí a návrhem na nařízení předběžného opatření. Podle stěžovatelky tedy není závazný nález dosud respektován. Stěžovatelka souhlas s nástupem nezletilých do základní školy v Y podepsala jen kvůli již zrušenému rozsudku krajského soudu a později ho odvolala.
13. Dále stěžovatelka namítla, že krajský soud nerespektoval participační práva nezletilých. Ani se nepokusil zjistit jejich stanovisko k věci a ignoroval podklady, z nichž plyne, že si nezletilí nepřejí docházet do Y základní školy. Stejně tak krajský soud nezjišťoval ani stanovisko kolizního opatrovníka.
14. Podle stěžovatelky krajský soud přehlédl, že k docházce nezletilých do Y školy již chybí její souhlas. Neobstojí ani závěr, že by předběžným opatřením nepřípustně předjímal rozhodnutí ve věci samé, neboť stěžovatelka se fakticky domáhala toliko respektování nálezu sp. zn. III. ÚS 409/23.
15. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že i když krajský soud dne 10. 11. 2023 potvrdil zamítavý rozsudek okresního soudu, nezletilí i nadále docházejí do základní školy v Y po dobu tří dnů v lichých týdnech, kdy jsou v péči otce. Podle stěžovatelky je tento stav v rozporu s nálezem sp. zn. III. ÚS 409/23, navazujícím rozsudkem krajského soudu a se zájmy nezletilých. Závěrem stěžovatelka uvádí, že nezletilí jsou opakovaně zatěžováni pohovory, poté, co byli dne 19. 10. 2023 vyslechnuti krajským soudem, byl jejich názor dne 8. 1. 2024 zjišťován kolizním opatrovníkem.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
16. Ústavní stížnost podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je zastoupena advokátkou v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiný zákonný procesní prostředek k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario; k přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutím, jimiž byl zamítnut návrh na nařízení předběžného opatření, viz např. nález ze dne 6. 9. 2022 sp. zn. IV. ÚS 849/22, bod 20; všechna odkazovaná rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
17. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Při rozhodování o ústavních stížnostech podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je jeho úkolem přezkoumat toliko ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.
18. K přezkumu rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních přistupuje Ústavní soud zdrženlivě, neboť jde toliko o rozhodnutí dočasná, která nepředjímají výsledek řízení ve věci samé. Ústavní soud je proto podrobuje zpravidla jen tzv. omezenému testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole či libovůle; případně zda nedošlo k "flagrantnímu porušení" zásad spravedlivého procesu [nález ze dne 23. 8. 2021 sp. zn. II. ÚS 1440/21 (N 142/107 SbNU 174), body 22-23; nález ze dne 1. 11. 2023 sp. zn. II. ÚS 2225/23, bod 20]. Takto závažné pochybení Ústavní soud v dané věci nezjistil.
19. Předně není důvodná námitka, že napadené rozhodnutí nerespektuje závazný právní názor vyslovený v nálezu sp. zn. III. ÚS 409/23. Ústavní soud tímto nálezem uložil krajskému soudu, aby znovu zhodnotil režimem symetrické střídavé péče a docházky nezletilých do dvou základních škol z hlediska nejlepšího zájmu nezletilých, výslovně ale uvedl, že tím výsledek dalšího řízení nepředjímá (bod 48). Z nálezu tedy neplyne, že nutně měla být ukončena docházka nezletilých do základní školy v Y, která byla zahájena ještě před podáním první ústavní stížnosti stěžovatelkou (bod 6 výše).
20. Krajský soud se v napadeném usnesení mýlil v úvaze, že předběžným opatřením nelze upravit, do které školy mají nezletilí zatímně docházet. Judikatura Ústavního soudu takové předběžné opatření připouští [srov. nález ze dne 9. 1. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3749/17 (N 3/88 SbNU 55), bod 27]. Vadou ústavněprávní intenzity ovšem není zatížena související úvaha krajského soudu, jejíž podstatou je, že nezletilí již vedle základní školy v X střídavě docházeli i do základní školy v Y celé jedno pololetí a že tento stav by neměl být měněn předběžným opatřením, ale až na základě rozhodnutí ve věci samé.
21. Ústavní soud pokládá za nutné zdůraznit, že předběžné opatření není nástrojem způsobilým zajistit, že se nezletilí budou trvale účastnit toliko výuky na základní škole v X. Předběžné opatření mohlo tento režim výuky závazně nařídit toliko do pravomocného skončení řízení o návrhu otce ze dne 7. 3. 2022. O tomto návrhu přitom bylo rozhodnuto již 10. 11. 2023 (tedy v podstatě měsíc po podání posuzované ústavní stížnosti). I kdyby tedy bylo předběžné opatření k návrhu matky nařízeno, vzhledem ke skončení řízení o věci samé by ze zákona zaniklo (§ 77 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Stěžovatelka se může domáhat výkonu dosavadních rozhodnutí o poměrech dětí - není na Ústavním soudu, aby předjímal, zda jde o vykonatelná rozhodnutí upravující, kde mají nezletilí vykonávat školní docházku. Pokud takové vykonatelné rozhodnutí neexistuje, musí podat návrh, aby o vzdělávání dětí rozhodl soud jako o záležitosti pro nezletilé dítě významné, na které se rodiče nemohou dohodnout [§ 877 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 466 písm. j) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních].
22. Stěžovatelce lze přisvědčit, že podle judikatury Ústavního soudu je třeba zásadně zjišťovat názor nezletilých i v řízení o nařízení předběžného opatření (nález ze dne 15. 8. 2022 sp. zn. II. ÚS 1626/22, bod 49; nález ze dne 1. 11. 2023 sp. zn. II. ÚS 2225/23, bod 21). V posuzovaném případě ovšem to, že nedošlo k pohovoru s nezletilými, není pochybením dosahujícím ústavněprávního rozměru. V kontextu posuzované věci obstojí závěr krajského soudu, který upřednostnil zjištění názoru nezletilých ve věci samé. Navíc, jak již bylo vyloženo, nebylo navržené předběžné opatření způsobilé zajistit naplnění tvrzeného přání nezletilých trvale docházet jen do základní školy v X.
23. Ústavní soud z výše uvedených důvodů neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo zatíženo vadou dosahující ústavněprávní intenzity. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
24. Ústavní soud neshledal důvod k přednostnímu projednání věci (§ 39 zákona o Ústavním soudu) ani k odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Vzhledem ke skončení řízení ve věci samé krátce po podání ústavní stížnosti by okresním soudem nařízené předběžné opatření v každém případě zaniklo (bod 21 výše); přednostní projednání ústavní stížnosti či odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí tedy postrádalo smysl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2025
Josef Fiala v. r. předseda senátu