Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Kateřiny Uhlířové, zastoupené Mgr. Michalem Staňkem, advokátem, sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1 - Nové Město, proti výroku I rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. prosince 2025 č. j. 2 As 84/2025-48, a s ní spojeným návrhem na zrušení nařízení vlády č. 55/2025 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Soutok, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 - Vršovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka je vlastníkem pozemků (orné půdy), které byly zahrnuty do Chráněné krajinné oblasti Soutok (CHKO Soutok) vyhlášené dne 1. 7. 2025. Proti zařazení jejích pozemků do záměru na vyhlášení CHKO Soutok podala námitky podle § 40 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ministerstvo životního prostředí rozhodnutím ze dne 20. 5. 2024 těmto námitkám nevyhovělo. Proti rozhodnutí podala stěžovatelka rozklad, který ministr životního prostředí rozhodnutím ze dne 2. 10. 2024 zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2025 zamítl žalobu stěžovatelky a Nejvyšší správní soud následně napadeným rozsudkem zamítl i její kasační stížnost. Podle obou správních soudů vzhledem k roztříštěnosti vlastnických vztahů nebylo možné přednostně realizovat smluvní ochranu podle § 39 zákona o ochraně přírody a krajiny. Taková ochrana by byla účinná jen vůči vlastníkovi, nikoli třetím osobám. Navíc by byla neefektivní, neboť vedle již existujících maloplošných zvlášť chráněných území by oblast rozdělila do několika ochranných režimů spadajících pod různé státní orgány. Správní soudy dále nepřisvědčily námitce, že na pozemcích stěžovatelky chybí požadovaný smysl ochrany. Zařazení orné půdy do záměru má význam z hlediska ochrany krajinného rázu, provázanosti s vodním režimem a ochrany živočichů vyskytujících se v celé lokalitě. Námitky ohledně omezení vlastnických práv byly pouze obecného rázu.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že napadené nařízení je v rozporu se zásadou proporcionality. Území je již chráněno jako evropsky významná lokalita podle nařízení vlády č. 318/2013 Sb. Vláda postupovala nepředvídatelně a v přímém rozporu s tímto nařízením, neboť vyhlášení CHKO Soutok neodpovídá dříve schválené ochraně vymezené v Národním seznamu. Dosavadní rozsah ochrany území byl dostatečný a v případě potřeby jej bylo možné rozšířit buď vyhlášením maloplošných chráněných území, nebo zajištěním smluvní ochrany s vlastníky dotčených pozemků podle § 39 zákona o ochraně přírody a krajiny. Napadené nařízení nerovnoměrně zasahuje do výkonu vlastnického práva i práva podnikat. Nadto proces přijetí návrhu na vyhlášení CHKO Soutok byl direktivní a vedlejší účastník předložil návrh vládě, aniž by vyčkal na rozhodnutí soudů o žalobách podaných proti rozhodnutím o rozkladu, což je v rozporu se základními zásadami dobré správy.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nenamítá konkrétní pochybení Nejvyššího správního soudu, ani nezpochybňuje rozhodování správních soudů nebo správních orgánů v předcházejícím řízení. Ústavní stížnost tak neobsahuje žádnou konkrétní argumentaci týkající se zařazení jejích pozemků do oblasti CHKO Soutok, netvrdí žádný individuální zásah do svých práv. Nijak nespecifikuje ani tvrzené omezení vlastnického práva a práva podnikat. Její stížnost je koncipována pouze jako návrh na zrušení vládního nařízení. Přezkumem takového návrhu se Ústavní soud již zabýval v nálezu ze dne 22. 10. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 17/25, přičemž návrh skupiny poslanců zamítl. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nepodává odlišné námitky od těch, kterými se Ústavní soud již v tomto plenárním nálezu zabýval. Právní závěry v napadeném rozsudku jsou ústavně konformní, souladné se závěry plenárního nálezu a není třeba je jakkoli korigovat.
6. Ústavní stížnost je podána advokátem, který zastupuje před Ústavním soudem vlastníky pozemků zahrnutých do CHKO Soutok. Nelze přehlédnout, že texty ústavních stížností jsou totožné, liší se pouze identifikací stěžovatelů a napadeného rozsudku. V nyní posuzované věci tak nemá Ústavní soud důvod se od závěrů v předcházejících rozhodnutích jakkoli odchylovat, a proto odkazuje na závěry dřívějších usnesení, kterými ústavní stížnosti skutkově i právně totožné odmítl jako zjevně neopodstatněné (např. ze dne 4. 12. 2025 sp. zn. III. ÚS 2744/25, ze dne 27. 11. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2254/25 a další).
7. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu