Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem, sídlem U Stanice 11/4, Praha 6 - Liboc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2024 č. j. 28 Cdo 2262/2024-150 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2024 č. j. 27 Co 57/2024-106, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Jana Šestáka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí uvedených v záhlaví. Tvrdí, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí následující skutečnosti.
3. Stěžovatelka podala proti vedlejšímu účastníkovi žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 069 250 Kč. Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 30. 5. 2022 řízení o této žalobě přerušil. V odůvodnění uvedl, že řízení přerušil podle § 110 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a to vzhledem k tomu, že to shodně navrhla stěžovatelka i vedlejší účastník. Dále upozornil, že nebude-li do jednoho roku podán návrh na pokračování v řízení, bude řízení zastaveno podle § 111 odst. 4 občanského soudního řádu.
4. Protože žádný z účastníků návrh na pokračování v řízení nepodal, okresní soud usnesením ze dne 22. 6. 2023 řízení zastavil. Toto rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením. Podle krajského soudu stěžovatelka i vedlejší účastník shodně navrhli přerušení řízení podle § 110 občanského soudního řádu. I když se stěžovatelka zmínila v podání okresnímu soudu též o možnosti přerušit řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu do skončení jiného soudního řízení, bylo z rozhodnutí okresního soudu o přerušení řízení zřejmé, že o přerušení řízení bylo rozhodnuto na shodný návrh účastníků podle § 110 občanského soudního řádu. Protože v roční lhůtě nebyl podán návrh na pokračování v řízení, byly splněny podmínky pro jeho zastavení.
5. Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením dovolání stěžovatelky jako nepřípustné podle § 237 občanského soudního řádu. Vyložil, že rozhodnutí krajského soudu nijak nekoliduje s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nejprve popisuje soudní spory vedené s vedlejším účastníkem. Dále namítá, že usnesení okresního soudu o přerušení řízení ve výrokové části neuvádí, zda k přerušení došlo podle § 110 nebo § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu. Stěžovatelka přitom navrhovala v řízení před okresním soudem přerušení podle obou těchto ustanovení. Stěžovatelka zdůrazňuje, že konkrétní ustanovení mělo být uvedeno ve výrokové části, jinak není zřejmé, o kterém návrhu na přerušení bylo rozhodnuto. Především je závazný toliko výrok soudního rozhodnutí, který ale neobsahoval odkaz na § 110 občanského soudního řádu. Toto pochybení okresního soudu nelze klást k tíži stěžovatelce a vytýkat jí, že v roční lhůtě nepodala návrh na pokračování v řízení. Zastavení řízení bylo pro stěžovatelku překvapivé, napadená rozhodnutí nejsou dostatečně odůvodněna a upřela jí právo na soudní ochranu.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiný zákonný procesní prostředek k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Při rozhodování o ústavních stížnostech podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je jeho úkolem přezkoumat toliko ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.
9. Na závěru napadených rozhodnutí, že řízení bylo přerušeno podle § 110 občanského soudního řádu a že stěžovatelka měla podat návrh na pokračování v řízení do jednoho roku, chtěla-li zabránit jeho zastavení, není nic neústavního. Otázka, zda musí být ustanovení, podle něhož je řízení přerušováno, uvedeno ve výroku rozhodnutí, nebo jen v odůvodnění, je věcí výkladu podústavního práva. Zvláště v okolnostech posuzované věci postrádá tato otázka ústavněprávní rozměr.
10. Okresní soud v odůvodnění rozhodnutí o přerušení řízení ze dne 30. 5. 2022 jednoznačně uvádí, že se řízení přerušuje na shodný návrh účastníků podle § 110 občanského soudního řádu, a upozorňuje, že nepodá-li žádný z účastníků návrh na pokračování v řízení do jednoho roku, bude řízení zastaveno. Stěžovatelka tedy měla možnost zjistit, podle jakého ustanovení bylo řízení přerušeno a jak má postupovat, pokud bude chtít v řízení pokračovat. Domnívala-li se stěžovatelka, že rozhodnutí o přerušení je nezákonné či že řízení mělo být přerušeno podle jiného ustanovení, mohla se bránit odvoláním, čehož nevyužila. Stejně tak jí nic nebránilo podat návrh na pokračování v řízení v roční lhůtě, čímž by rovněž předešla zastavení řízení (obdobně viz usnesení ze dne 8. 10. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1552/19, bod 14, dostupné z https://nalus.usoud.cz). Za těchto okolností tedy zastavení řízení nevybočilo z ústavních mezí.
11. Ústavní soud z výše uvedených důvodů neshledal, že by napadená rozhodnutí porušila základní práva stěžovatelky. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2025
Josef Fiala v. r. předseda senátu