Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Jana Boučka, advokáta, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2024 č. j. 8 To 88/2024-3600, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označené rozhodnutí. Tvrdí porušení svého ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu plyne následující. Tato věc se týká trestního řízení pro spáchání trestného činu podvodu (§ 209 trestního zákoníku), které se vedlo proti dvěma obviněným. Stěžovatel byl ustanoveným obhájcem jednoho z nich. Trestní soud oba obviněné zprostil z obžaloby, neboť skutek nebyl trestným činem. Následně se stěžovatel obrátil na Městský soud v Praze, aby mu jako ustanovenému obhájci přiznal odměnu a nahradil mu hotové výdaje (§ 151 odst. 2 trestního řádu). Stěžovatel vyčíslil svou odměnu a náhradu hotových výdajů na necelých 132 tis. Kč. Protože již dostal zálohu ve výši 60 tis. Kč, žádal o doplacení zbytku, tj. cca 71,7 tis. Kč. Městský soud přiznal stěžovateli 67,3 tis. Kč (usnesením ze dne 13. 8. 2024 č. j. 3 T 10/2021-3586, výrok I), požadavek ve výši cca 4,4 tis. Kč zamítl (výrok II).
3. Stěžovatel podal blanketní stížnost proti výroku II usnesení městského soudu, kterou zaslal městskému soudu dne 14. 8. 2024. Později dne 1. 9. 2024 svoji stížnost doplnil. Doplnění stížnosti pak městský soud přeposlal Vrchnímu soudu v Praze dne 9. 9. 2024. Vrchní soud stěžovatelovu stížnost zamítl dne 16. 9. 2024. Uvedl, že stěžovatel podal řádně a včas stížnost, kterou však blíže neodůvodnil. Přesto podle něj městský soud nepochybil. Přiznaná odměna i náhrada hotových výdajů odpovídá rozsahu poskytnutých úkonů právních služeb, výši hotových výdajů a právním předpisům.
4. Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že vrchní soud rozhodl o jeho stížnosti, aniž by se seznámil s jeho argumenty. Stěžovatel upozorňuje, že blanketní stížnost doplnil s dostatečným časovým předstihem. Na podporu svých argumentů cituje či odkazuje na nálezovou judikaturu Ústavního soudu.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokát, nemusí být zastoupen jiným advokátem [srov. stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná.
6. Ústavní soud úvodem předesílá, že zaujímá ve věcech nákladů trestního řízení velmi zdrženlivý postoj. I kdyby trestní soudy při rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů skutečně pochybily, nutně to neznamená, že pochybily neústavně. Jinak řečeno, aby Ústavní soud mohl vystoupit na ochranu základních práv jednotlivců, musí jít o pochybení, které již přesahuje práh neústavnosti. Tak tomu bude například v případě, že trestní soudy rozhodnou o nárocích advokátů svévolně (nedávno např. nález ze dne 17. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 158/24, body 15 až 17).
7. Stěžovatel nyní namítá, že vrchní soud nezohlednil jeho podání, kterým doplnil svoji blanketní stížnost. Ústavní soud proto musel zvážit několik otázek. Zaprvé, zda stěžovatel při podání blanketní stížnosti avizoval její doplnění [takto poprvé nález ze dne 4. 6. 1998 sp. zn. III. ÚS 308/97 (N 63/11 SbNU 119), v navazující judikatuře např. nálezy ze dne 9. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 630/23, bod 15, nebo ze dne 24. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1749/23, body 12 a 13]. Zadruhé, zda stěžovatelova argumentace v doplnění blanketní stížnosti mohla na výsledku nynější věci něco změnit [srov. nález ze dne 30. 6. 2015 sp. zn. I. ÚS 494/15 (N 126/77 SbNU 927), bod 13]. A konečně, zatřetí, zda nepřiznaná částka odměny a náhrady hotových výdajů je bagatelní.
8. Stěžovatel blanketní stížnost pojal velmi úsporně. Uvedl jen následující: "Tímto podávám stížnost do výroku č. II usnesení Městského soudu v Praze č.j. 3T 10/2021-3586". Stěžovatel nepředeslal trestním soudům, zda a do kdy zamýšlí doplnit své podání. V takovém případě ale nemůže od trestních soudů očekávat, že budou libovolně dlouho vyčkávat na doplnění blanketního podání. Je to právě stěžovatel, kdo si sám a aktivně musí vytvořit podmínky pro případné doplnění vlastní argumentace. Ačkoli stěžovatel nepostupoval důsledně, blanketní stížnost přece jen doplnil, a to s časovým předstihem. Vrchní soud rozhodl o jeho stížnosti až o zhruba 14 dní později. Ústavní soud dává stěžovateli za pravdu, že vrchní soud nepřesně uvádí, že stěžovatel svoji stížnost blíže neodůvodnil. Jde nicméně o zanedbatelné pochybení. Jak Ústavní soud výše uvedl, stěžovatel by musel vznést pádné argumenty, které by mohly výsledek nynější věci zvrátit. To však neučinil. Stěžovatelova argumentace totiž nebyla příliš propracovaná. V zásadě šlo o nesouhlas s náhradou cestovních výdajů v souvislosti s provedenými úkony trestního řízení (výslechy). 9. Tím se Ústavní soud dostává k poslednímu, klíčovému kritériu. Nynější věc se týká částky ve výši 4,4 tis. Kč. Již na první pohled jde o bagatelní částku. Stěžovatel nepředložil žádné argumenty, proč i přes bagatelní povahu si nynější věc zaslouží pozornost Ústavního soudu. Neuvedl, v čem spočívá ústavněprávně relevantní újma. Pokud je sporná částka nízká, míra dotčení základních práv je zpravidla zanedbatelná. Není proto důvod, aby Ústavní soud vystoupil na ochranu základních práv [takto nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89), bod 31].
10. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelova ústavně zaručeného práva. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu