IV. ÚS 284/26

Odůvodnění

1. Stěžovatelka je matkou nezletilého vedlejšího účastníka, kterému ještě není 15 let. Ve věci syna v současnosti probíhá řízení o péči a o nařízení ústavní výchovy. Okresní soud Brno-venkov nařídil usnesením ze dne 25. 6. 2025 předběžné opatření podle § 452 zákona o zvláštních řízeních soudních, kterým byl syn předán do péče diagnostického ústavu. Toto předběžné opatření následně okresní soud dvakrát prodloužil, a to poprvé usnesením ze dne 25. 9. 2025 a podruhé napadeným usnesením, kterým prodloužil předběžné opatření do 25. 3. 2026, nebo do pravomocného skončení řízení o péči a o nařízení ústavní výchovy, nastane-li dříve.

2. Okresní soud nejdříve zrekapituloval, že se syn ocitl ve stavu vážného ohrožení svého vývoje a zároveň představuje bezprostřední a reálné nebezpečí pro své okolí. Dlouhodobě vykazuje projevy rizikové chování, které eskaluje. Syn sdílel fotografie a videa s extrémně nevhodným obsahem (nacistická symbolika, obnažené pohlavní orgány a brutální a výrazně násilné scény). Užívá návykové látky. Kvůli sebepoškozování musel absolvovat léčebné pobyty v dětské psychiatrické nemocnici. Svěřil se školní psycholožce se silným nutkání někoho pobodat nožem, následná hospitalizace v krizovém centru a psychiatrické nemocnici potvrdila, že trpí intenzivními násilnými ideacemi s konkrétním obsahem, které chce uskutečnit (chtěl zaútočit na dvě osoby a na svou bývalou přítelkyni). Nelze vyloučit jeho bezprostřední nebezpečnost pro okolí, psycholog ho označil za "časovanou bombu" a doporučil ochrannou výchovu. Okresní soud proto umístil syna do diagnostického ústavu. Syn potřebuje odbornou péči v prostředí, které je schopno reagovat na jeho potřeby a rizika.

3. V současnosti syn stále potřebuje odbornou péči v diagnostickém ústavu. Probíhají sice dovolenky, v rámci kterých syn denně dochází do školy v diagnostickém ústavu (ve které vykazuje pozitivní hodnocení a pochvaly) a absolvuje psychologická sezení, stále ale vykazuje rizikové projevy. Vyjadřuje vzrušení z násilí, fascinaci noži a škrtil kamarádku, což znázorňuje trvalost jeho představ. O těchto pocitech dokáže hovořit, což je žádoucí pro další práci. Spolupracuje se sexuologickou ambulancí, je sledován psychologem a psychiatrem. Je úzkostlivým a traumatizovaným dítětem s narušeným emočním vývojem, jeho vnitřní svět zůstává výrazně odchýlen od normy, je proto důležitá spolupráce s psychiatrií a sexuologií. Důvody pro předběžné opatření tudíž stále trvají, pobyt v diagnostickém ústavu mu prospívá a je nutný, neboť u něj dlouhodobě přetrvávají vážná rizika. Další prodloužení předběžného opatření má být sice výjimečné, toto ale je mimořádný případ. Čeká se na výsledky znaleckého psychiatrického a psychologického zkoumání, které je potřebné pro rozhodnutí ve věci samé, pobyt v diagnostickém ústavu je nezbytný pro jeho řádný a stabilní vývoj.

4. K odvolání matky Krajský soud v Brně potvrdil usnesení okresního soudu. Syn trpí poruchou sexuálního vyzrávání s agresivními rysy (sadismus, agresivní ideace s prvky nekrofilními) s progresivní tendencí. Syn vykazuje zlepšení, nicméně jeho vnitřní svět zůstává vychýlen mimo normu, je proto důležitá spolupráce s diagnostickým ústavem, psychiatrií a sexuologií. Je třeba zachovat tuto odbornou péči a dbát na to, aby syn zůstal stabilizovaný, neboť kvůli duševnímu stavu představuje riziko pro sebe i své okolí. V řízení ve věci samé probíhá dokazování a je třeba vyčkat na znalecké posudky, které budou rozhodující. Závěry okresního soudu jsou proto správné. Je třeba dodat, že v lednu 2026 se stav syna extrémně zhoršil. Vrátil se do diagnostického ústavu, který zrušil možnost dlouhodobých dovolenek. Poté užil THC pravděpodobně i s kombinací metamfetaminu, načež se začal sebepoškozovat a být agresivní vůči zdravotníkům a okolí, byl proto umístěn do krizového centra. Pár dnů nato se záměrně intoxikoval vdechnutím spreje na vlasy, napadl vychovatelky a vidličkou se snažil pobodat vychovatele. Jeho stav se poté opět zhoršil, popisoval halucinace démonů a byl psychicky dekompenzován, což odpovídá akutní psychóze. Krajský soud sice posuzoval stav v době rozhodování krajského soudu, popsané zhoršení stavu syna by však samo o sobě vedlo k vydání dalšího předběžného opatření.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že došlo k porušení řady jejích ústavních práv, a též i ústavních práv syna. Napadená usnesení jsou projevem svévole a porušují nejlepší zájem syna. Civilní soudy posuzovaly skutečnosti předcházející prodloužení předběžného opatření a nezabývaly se aktuálními argumenty stěžovatelky svědčícími pro jeho zrušení. Nerespektovaly stanovisko Nejvyššího soudu, podle kterého je rozhodující stav, který tu byl v době vyhlášení napadeného usnesení, a vyšly též z důkazů, které vznikly až po vydání usnesení okresního soudu. V této věci také nenastaly zákonné důvody pro výjimečné prodloužení trvání předběžného opatření. Neskončení dokazování je totiž způsobeno průtahy civilních soudů, což nelze synovi klást k tíži. Civilní soudy také porušily zásadu přímosti a ústnosti jednání, neboť při prodloužení předběžného opatření je třeba nařídit jednání, k čemuž v této věci nedošlo. K nevhodnému chování syna došlo následkem pobytu v diagnostickém ústavu, protože v době, kdy měl povolené dlouhodobé dovolenky, se nic takového nestalo. Rodinné prostředí je pro jeho vývoj a stabilitu lepší. V řízení o věci samé jsou průtahy, postup civilních soudů je neakceptovatelný. Civilní soudy ignorují rodinné vazby stěžovatelky a syna a též jeho nejlepší zájem.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Civilní soudy se nedopustily neústavního pochybení, nenařídily-li jednání. Zákon takovou povinnost nestanoví a neodůvodňovaly to ani okolnosti této věci. Stěžovatelka měla možnost se k prodloužení předběžného opatření vyjádřit a brojit proti němu, což učinila (bod 2 usnesení krajského soudu). V tomto ohledu proto nemohlo dojít k jakémukoli zkrácení procesních práv stěžovatelky, neboť civilní soudy svým postupem plně respektovaly princip kontradiktornosti řízení (srov. např. nález ze dne 1. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 1847/16, bod 22).

8. Civilní soudy, které byly příslušné k vydání předběžného opatření, v souladu s ústavními požadavky též vysvětlily, že v posuzované věci nastaly takové výjimečné okolnosti, které podle zákonné úpravy (§ 459 a 460 zákona o zvláštních řízeních soudních) umožňují další prodloužení předběžného opatření. V současnosti probíhá řízení o péči a o nařízení ústavní výchovy, přičemž pro meritorní rozhodnutí je třeba vyčkat na znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie. Tyto posudky se nyní zpracovávají a je bez nich objektivně nemožné uzavřít dokazování. Syn je kvůli svému psychickému stavu nebezpečný jak sobě, tak i svému okolí a do rozhodnutí o věci samé je proto třeba dočasně upravit jeho poměry. V jeho nejlepším zájmu je zůstat v prostředí, ve kterém je mu poskytována odborná podpora (zejména body 10 až 12 usnesení okresního soudu a body 6, 8 a 9 usnesení krajského soudu).

9. Není pravda, že by civilní soudy nezohlednily námitky stěžovatelky či nevycházely ze stavu, který existoval v době rozhodování okresního soudu. Důkladně posoudily skutkový stav a dospěly k závěru, že chování syna se sice oproti minulosti zlepšilo, stále ale vnitřně zůstává výrazně vychýlen mimo normu a je extrémní riziko, že se jeho stav opakovaně zhorší (body 1 až 7 usnesení okresního soudu a body 3 až 5 usnesení krajského soudu). Poukazoval-li krajský soud na skutečnosti nastalé až po vydání usnesení okresního soudu, činil tak pro ilustraci zhoršení jeho stavu (bod 7 a 9 usnesení krajského soudu).

10. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu