Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ENERGY Ústí nad Labem, a. s., sídlem Žukovova 100/27, Ústí nad Labem, zastoupené JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. září 2024 č. j. 9 As 118/2024-29, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. března 2024 č. j. 15 A 39/2023-73, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a 1. obchodní společnosti Tepelné hospodářství města Ústí nad Labem s. r. o., sídlem Malátova 2437/11, Ústí nad Labem, 2. obchodní společnosti Cetin a. s., sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 - Libeň, 3. Statutárního města Ústí nad Labem, sídlem Velká Hradební 2336/8, Ústí nad Labem, 4. Městského obvodu Ústí nad Labem - Střekov, sídlem Národního odboje 794/15, Ústí nad Labem, 5. Krajského úřadu Ústeckého kraje, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 35 odst. 1, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka je vlastníkem a provozovatelem soustavy zásobování tepelnou energií (dále jen "SZTE") ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) bodu 14 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Magistrát města Ústí nad Labem (dále jen "magistrát") rozhodnutím ze dne 7. 11. 2022 podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, schválil stavební záměr "Ústí n. L., Střekov - Plynová kotelna, D4 - lokalita PK Purkyňova" v k. ú. Střekov. Tímto rozhodnutím správní orgán schválil v uvedené lokalitě odpojení od SZTE ve vlastnictví stěžovatelky. Krajský úřad Ústeckého kraje rozhodnutím ze dne 19. 7. 2023 zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí magistrátu.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud) žalobu stěžovatelky napadeným rozsudkem zamítl. Krajský soud konstatoval, že stěžovatelka, jako vlastník a provozovatel SZTE, není oprávněna k podání námitek vůči postupu správních orgánů rozpornému s § 16 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně ovzduší"), neboť nemůže být jeho případným porušením přímo dotčena na právech souvisejících s účastenstvím ve společném územním a stavebním řízení (tj. na právech vážících se k existenci jí vlastněné a provozované SZTE). Jde proto o námitky jdoucí nad rámec § 94n odst. 3 stavebního zákona. Podle krajského soudu správní orgány v posuzované věci nerezignovaly na posouzení žádosti o vydání společného povolení z hlediska ochrany veřejných zájmů, jak tvrdí stěžovatelka, neboť ochrana veřejných zájmů byla zajištěna ve spolupráci s dotčenými správními orgány. Proti rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud aproboval závěry krajského soudu.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že stavebním záměrem bylo dotčeno její právo vlastnit majetek i podnikat, neboť správní orgány svým postupem docílily stavu, kdy 1. vedlejší účastník řízení začne odebírat teplo z vlastních plynových kotelen na úkor stěžovatelky, a to i přes zákonné omezení stanovené v § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, jehož podmínky nebyly naplněny. Stěžovatelka tvrdí, že z titulu vlastnictví k SZTE měla právo uplatňovat námitky proti energetickému posudku podle § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, přičemž rozvedla, proč považuje stavebníkem předložené ekonomické posouzení za nevyhovující.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17);]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.
7. Obsah ústavní stížnosti stěžovatelky představuje polemiku se závěry správních soudů a opakování námitek uplatněných již v předchozích řízeních a řádně vypořádaných správními soudy. Z argumentace stěžovatelky je zřejmé, že nesouhlasí s posouzením jejích účastnických práv v předcházejícím správním i soudním řízení.
8. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že stavební záměr spočíval ve vybudování plynové kotelny a provedení trvalého odpojení od soustavy SZTE ve vlastnictví stěžovatelky. V posuzovaném stavebním řízení vystupovala stěžovatelka jako účastník řízení podle § 94k písm. e) stavebního zákona. Ustanovení § 94n odst. 3 stavebního zákona vymezuje rozsah námitek, které byla stěžovatelka oprávněna vznášet, tj. námitky v souvislosti s možným přímým dotčením jejích práv. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že k zásahu do zařízení ve vlastnictví stěžovatelky na základě schvalovaného stavebního záměru nedojde, přičemž se jí dotkne pouze tím, že 1. vedlejší účastník řízení ukončí dodávku tepla od stěžovatelky. Ukončení závazku ze smlouvy o dodávce tepla, tedy ekonomický zájem stěžovatelky, však není a nemůže být předmětem posuzovaného řízení. Správní soudy aprobovaly rozhodnutí správních orgánů souladné s judikaturou Nejvyššího správního soudu, o tom, že stěžovatelka nebyla v posuzovaném řízení oprávněna uplatňovat námitky týkající se posuzování ekonomické přijatelnosti změny způsobu vytápění podle § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší (viz např. rozsudky ze dne 27. 1. 2020 č. j. 4 As 340/2019-52, ze dne 29. 9. 2016 č. j. 9 As 238/2015-38, a ze dne 26. 9. 2018 č. j. 4 As 209/2018-34). Právní závěry správních soudů jsou podle Ústavního soudu ústavně konformní a není třeba se od nich jakkoli odchylovat.
9. Ústavní soud konstatuje, že v napadených rozhodnutích správní soudy dostatečně náležitě a přezkoumatelným způsobem odůvodnily postavení stěžovatelky v posuzované věci podle právní úpravy dané stavebním zákonem a zákonem o ochraně ovzduší (především body 26 až 31 rozsudku krajského soudu). V souladu s tímto posouzením, a z něj vyplývajícím rozsahem přípustných námitek, se podáními stěžovatelky řádně zabývaly. Z napadených rozhodnutí je jednoznačně patrno, jakými úvahami se soudy řídily při posouzení nynější věci, přičemž ani po obsahové stránce úvahy nijak z ústavněprávních limitů nevybočují. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky. 10. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu