IV. ÚS 295/26

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a právo na legitimní očekávání ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelka vystupovala, jako zmocněnkyně poškozené, v trestním řízení ve věci obviněného R. S. Obviněný byl odsouzen za přečin sexuálního útoku a byla mu uložena povinnost uhradit poškozené, jako zvlášť zranitelné oběti, náhradu nemajetkové újmy ve výši 75 000 Kč. Se zbytkem svého nároku byla poškozená odkázána na civilní řízení.

3. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením přiznal stěžovatelce za zastupování poškozené v trestním řízení odměnu za 9 úkonů právní služby a paušální náhradu výdajů v celkové výši 31 157,50 Kč včetně DPH. Stěžovatelka přitom požadovala odměnu a náhradu hotových výdajů celkem ve výši 72 781,50 Kč za 13 úkonů právní služby. Obvodní soud s odkazem na judikaturu (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2022 sp. zn. 7 To 32/2022) rozdělil úkony právní služby na související s uplatněním nároku poškozené na náhradu újmy (tzv. adhezní úkony) a úkony, které směřovaly k uplatnění obecných práv poškozené (tzv. neadhezní úkony). Dále je rozčlenil podle data jejich poskytnutí na úkony učiněné do 31. 12. 2024 a po 1. 1. 2025 a podle toho stanovil odpovídající odměnu. Rovněž vysvětlil, jaké úkony považoval za účelně a neúčelně vynaložené.

4. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zamítl. Při stanovení výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby vyšel městský soud ve shodě s obvodním soudem z § 10 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v rozhodném znění, a tarifní hodnotu stanovil z částky 75 000 Kč, tedy z částky, která byla poškozené přiznána v adhezním řízení, čemuž odpovídala sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby ve výši 4 100 Kč. Tuto sazbu však použil pouze u těch úkonů, které souvisely s uplatněním nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy. Za účelné považoval toliko úkony převzetí a příprava právního zastoupení, připojení poškozené a účast na hlavním líčení. U úkonů, které směřovaly k uplatnění obecných práv poškozené a byly učiněny do 31. 12. 2024, vyšel podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu v rozhodném znění z tarifní hodnoty 10 000 Kč, čemuž podle § 7 bod 4 advokátního tarifu v rozhodném znění odpovídala sazba odměny ve výši 1 500 Kč za 1 úkon právní služby, která stěžovatelce náležela za účast na výslechu poškozené, 3x účast na výslechu svědka a účast na výslechu obviněného. U úkonů učiněných po 1. 1. 2025 vyšel v souladu s § 10 odst. 2 písm. b) advokátního tarifu v rozhodném znění z tarifní hodnoty 40 000 Kč a za úkon nahlížení do spisu přiznal stěžovatelce podle § 7 bod 5 advokátního tarifu v rozhodném znění odměnu ve výši 2 800 Kč. Za neúčelné považoval úkony nahlížení do spisu, prostudování spisu a žádosti o přezkum a oddělený výslech.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka nejprve upozorňuje, že byla zmocněnkyní poškozené, která je považována za zvlášť zranitelnou oběť, jež má nárok na právní pomoc poskytovanou bezplatně. Přístup obecných soudů ke stanovení sazby odměny vede nejen k porušení práv stěžovatelky, ale nepřímo i k porušení práv zvlášť zranitelných obětí. Obecným soudům vytýká, že § 10 odst. 5 advokátního tarifu aplikovaly pouze u těch úkonů, které souvisely s uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy (adhezní úkony). Ostatní úkony pak kvalifikovaly jako realizaci obecných práv poškozené (neadhezní úkony), u nichž použily při stanovení tarifní hodnoty § 9 odst. 1 advokátního tarifu, který však podle stěžovatelky na danou věc nedopadá, neboť ji řeší právě speciální § 10 odst. 5 advokátního tarifu. Rozlišování na adhezní a neadhezní úkony nemá oporu v právní úpravě a použití § 9 odst. 1 advokátního tarifu je i v rozporu s jeho zněním. Podle stávající judikatury (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2024 č. j. 10 To 33/2024-598) je aplikace § 10 odst. 5 advokátního tarifu nejvhodnější pro výpočet odměny zmocněnce poškozeného. Namítá, že soudy nemohou dotvářet právo extenzivním výkladem, který je v rozporu se zněním advokátního tarifu i se záměrem normotvůrce. Chybným postupem obecných soudů bylo zasaženo i do legitimního očekávání stěžovatelky ve vztahu k přiznání odměny. Stěžovatelka konečně nesouhlasí s tím, že jí nebyla přiznána odměna za žádosti o oddělený výslech a o přezkum policejního orgánu. Absence konkrétního úkonu v advokátním tarifu neznamená ztrátu nároku na odměnu, neboť advokátní tarif nepředstavuje uzavřený výčet úkonů, za který je možno přiznat odměnu.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky) a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

7. Stěžovatelka nesouhlasí především s tím, že za neadhezní úkony, tj. úkony, které obecné soudy posoudily jako nesouvisející s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy, nebyla přiznána odměna z tarifní hodnoty podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu v rozhodném znění, nýbrž vycházely z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu v rozhodném znění. Dále namítá nesprávné posouzení účelnosti některých úkonů právní služby.

8. Ústavní soud zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení postupuje velmi zdrženlivě. Ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou - tím spíše nepřesahuje-li sporná výše nákladů hranici bagatelnosti. Tvrzený rozpor proto musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele [viz stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.), bod 34]. Případná věcná nesprávnost (nezákonnost) rozhodnutí orgánu veřejné moci není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu, a tudíž námitky na ní postavené nemohou opodstatněnost ústavní stížnosti založit. Důvodem zásahu Ústavního soudu může být až, je-li příslušné rozhodování zatíženo prvkem libovůle (srov. např. usnesení ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. III. ÚS 2106/23).

9. Výkladem a použitím § 10 odst. 5 advokátního tarifu v souvislosti s rozhodováním o odměně zmocněnce poškozeného v trestním řízení se Ústavní soud již zabýval. Odkázat lze zejména na usnesení ze dne 25. 7. 2023 sp. zn. III. ÚS 1273/23, v němž připomněl, že v obecné rovině nejsou soudy advokátním tarifem vázány. Pokud zvolí z více jeho možných výkladů jeden, který není nelogický, nespravedlivý nebo jinak excesivní, z hlediska ochrany ústavnosti není žádný rozumný důvod tento jejich závěr zpochybňovat. Ústavní soud zde akceptoval přístup obecných soudů, které hodnotily úkony právní služby podle jejich obsahu, a zda tyto úkony nebyly z hlediska účelu zastoupení při celkovém zohlednění průběhu trestního řízení neúčelné. Ústavní soud současně nepovažuje za vadu, je-li s neadhezními úkony spojena jiná (nižší) sazba odměny než s úkony adhezními. Takový postup, který nevylučuje neadhezní úkony, byť je honoruje jinak než adhezní, neodporuje vývoji směřujícímu k posílení ochrany poškozených v trestním řízení a zároveň motivuje zmocněnce poskytovat poškozeným právní pomoc.

10. Co se týče námitky vztahující se k dělení úkonů na adhezní a neadhezní, Ústavní soud ve své judikatuře (např. usnesení ze dne 30. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 347/25 nebo ze dne 3. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2201/23) aproboval přístup, který byl vyjádřen v obvodním soudem citovaném usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 32/2022, že při stanovení odměny zmocněnce poškozeného za právní služby poskytnuté od 1. 1. 2022 se pro určení tarifní hodnoty užije § 10 odst. 5 advokátního tarifu pouze ohledně těch úkonů právní služby, které jsou výlučně spojeny s adhezním řízením. Ústavní soud v uvedené argumentaci nezaznamenal žádný logický exces nebo svévoli a nemůže ani v nyní posuzované věci přisvědčit stěžovatelce v jejím názoru, že obecné soudy v důsledku přijaté interpretace advokátního tarifu postupovaly nepřiměřeně extenzivně, v rozporu se záměrem normotvůrce a případně překročily svou pravomoc. Rozlišování úkonů na tzv. adhezní a neadhezní našlo odraz přímo v advokátním tarifu. Novela advokátního tarifu provedená vyhláškou č. 258/2024 Sb., která nabyla účinnosti k 1. 1. 2025, totiž tento postup přímo do advokátního tarifu (viz současné znění § 10 odst. 5 advokátního tarifu) zařadila.

11. Žádné pochybení ústavního významu nespatřuje Ústavní soud ani v posouzení účelnosti vynaložených nákladů. Jak již bylo zmíněno výše, je věcí obecných soudů vyhodnotit, který úkon právní služby učiněný v konkrétní věci lze považovat za účelný či nadbytečný. Podstatné (z hlediska ústavního) je, že soudy se účelností jednotlivých úkonů, a to i těch, za které odměnu nepřiznaly (nahlížení do spisu, prostudování spisu) zabývaly a zdůvodnily, proč na jejich náhradu nemá stěžovatelka nárok (viz bod 10 usnesení městského soudu). Jde-li o nepřiznání odměny za žádosti o oddělený výslech a přezkum řízení, lze akceptovat názor obecných soudů, že nepředstavují úkony právní služby podle advokátního tarifu.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu