IV. ÚS 3059/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví napadených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). Tvrdí, že obecné soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i z dalších stěžovatelkou přiložených listin se podává, že obecné soudy v konkursním řízení úpadkyně - stěžovatelky rozhodovaly o návrhu správce konkursní podstaty Mgr. Milana Chytila na provedení částečného rozvrhu.

3. Krajský soud napadeným usnesením povolil částečný rozvrh, ve kterém byla rozdělena částka 138 703 218 Kč, přičemž každá zjištěná pohledávka zařazená ve druhé třídě pohledávek byla poměrně uspokojena ve výši 80 % (konkrétně k jednotlivým pohledávkám srov. výrok II. napadeného usnesení). Krajský soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro povolení částečného rozvrhu, přičemž k návrhu byl připojen i souhlas zástupce věřitelů.

4. Vrchní soud napadeným usnesením ve výroku I. odmítl odvolání věřitelů - obchodní společnosti Polar consulting, s. r. o., a Mgr. Marka Galvase, a výrokem II. potvrdil usnesení krajského soudu. Dospěl k závěru, že napadené usnesení krajského soudu obsahuje všechny zákonné náležitosti a údaje (srov. body 39 až 42 napadeného usnesení). Konkrétně uvedl, že "podstata věcného přezkumu správnosti rozvrhového usnesení vůči konkursním věřitelům tkví v posouzení, zda podle pravidel určených zákonem o konkursu a vyrovnání bude mezi konkursní věřitele rozvržen dosažený výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty způsobem, jenž bude odpovídat jejich zjištěným pohledávkám". Nedůvodnou shledal (ve věci stěžejní) námitku stěžovatelky, že do částečného rozvrhu byla nesprávně zařazena pohledávka věřitele Mgr. Jiřího Zrůstka, správce konkursní podstaty úpadkyně INTERNATIONAL INVEST s. r. o. (dále jen "pohledávka Mgr. Zrůstka"). Poukázal na rozsudek krajského soudu ze dne 29. 6. 2020 č. j. (70)15 Cm 134/2008-680, v němž šlo o určení pravosti a výše pohledávky přihlášené Mgr. Zrůstkem do konkursního řízení stěžovatelky (incidenční spor vedený o určení pohledávky popřené v konkursním řízení). Krajský soud rozhodl, že pohledávka Mgr. Zrůstka je po právu ve výši 155 822 712 Kč z titulu finanční náhrady za nevrácené akcie emitenta ČETRANS a. s. v počtu 944 000 kusů (výrok I.) a současně určil, že pohledávka Mgr. Zrůstka je po právu ve výši 13 057 830 Kč z titulu finanční náhrady za nevrácené akcie emitenta ICOM stavební, a. s., v počtu 15 009 kusů (výrok II.) (blíže srov. mj. bod 76 napadeného usnesení vrchního soudu).

5. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky částečně odmítl v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku I. usnesení vrchního soudu jako subjektivně nepřípustné podle § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. b) občanského soudního řádu; v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku II. usnesení vrchního soudu, dovolání zamítl podle § 243b odst. 2 část věty před středníkem občanského soudního řádu (pozn.: stěžovatelka podala dovolání společně s věřitelkou M. Leopoldovou, avšak pro posouzení ústavní stížnosti jsou relevantní pouze právní otázky, které uplatnila stěžovatelka, tedy č. 1 až č. 3 - viz blíže bod 22 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud předně konstatoval, že námitky proti zařazení pohledávky Mgr. Zrůstka do částečného rozvrhu jsou "zjevně skutkovou (a tedy nepřípustnou) polemikou s výsledky incidenčního sporu, z nichž soudy potud vyšly." Podle Nejvyššího soudu má skutkový charakter i námitka, že uvedená pohledávka zanikla po vydání rozsudku konkursního soudu ze dne 29. 6. 2020 tím, že obchodní společnost ČETRANS a. s. předala Mgr. Zrůstkovi hromadnou akcii. Jako přípustnou shledal Nejvyšší soud pouze otázku k rozsahu dovolacího přezkumu částečného rozvrhu (o povinnosti vrchního soudu posoudit námitky založené na nesouhlasu s částkou, která má být podle částečného rozvrhu rozdělena mezi konkursní věřitele a s tím související nezákonnosti pokynů konkursního soudu ze dne 16. 3. 2016, 1. 3. 2017, 6. 6. 2017 a 14. 3. 2018). K této otázce Nejvyšší soud uvedl, že konkursní soud nemá důvod zkoumat návrh správce konkursní podstaty na vydání částečného rozvrhu v tom ohledu, zda částka navržená k rozdělení mezi konkursní věřitele nemůže být vyšší. Dovolání proto neshledal důvodným (srov. blíže body 56 až 59 napadeného usnesení Nejvyššího soudu).

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka v rozsáhlé ústavní stížnosti brojí proti závěrům obecných soudů a tvrdí, že pohledávka Mgr. Zrůstka zanikla, protože mu byly předány akcie emitenta ČETRANS a. s. (primární přihlášená pohledávka). Částečný rozvrh je nesprávný, protože podle částečného rozvrhu mělo být (a bylo) plněno i na eventuální peněžitou pohledávku Mgr. Zrůstka, ačkoli zanikla právě z důvodu primárního plnění. Tyto skutečnosti však nebyly posuzovány ani v incidenčním sporu (rozsudek krajského soudu (70)15 Cm 134/2008-680, ani následně v průběhu řízení. Obecné soudy ve svých rozhodnutích podle stěžovatelky zcela přehlížejí její námitku, že pohledávka Mgr. Zrůstka byla do konkursního řízení přihlášena jako pohledávka podmíněná pro případ, že Mgr. Zrůstek nezíská akcie ČETRANS a. s. Dále stěžovatelka upozorňuje, že obchodní společnosti INTERNATIONAL INVEST s. r. o. svědčí veškerá práva spojená s akciemi ČETRANS a. s. (pozn.: k prokázání těchto námitek předkládá zápis ze schůze valné hromady obchodní společnosti ČETRANS a. s. z roku 2007). Dovozovat v takové situaci, že trvá nárok obchodní společnosti INTERNATIONAL INVEST s. r. o. na sekundární, tj. peněžité plnění, protože nebyly předány listinné cenné papíry (nadto za situace, kdy již původní akcie v důsledku jejich výměny za hromadnou akcii v roce 2021 zanikly), musí být považováno za formalismus při aplikaci právních norem obecnými soudy.

7. Stěžovatelka zejména vrchnímu soudu dále vytýká, že nepřezkoumatelně a v rozporu se skutkovými okolnostmi posoudil pohledávku Mgr. Zrůstka jako nepodmíněnou. Stěžovatelka přitom na tyto zásadní nedostatky odůvodnění upozornila též v dovolání, nicméně Nejvyšší soud k tomuto pouze uvedl, že "skutkový stav věci, z nějž vyšel odvolací soud, nevede k závěru, že takto došlo (mělo dojít) k zániku zjištěné pohledávky Mgr. Zrůstka". Nesprávně vyhodnotil argumentaci stěžovatelky jako polemiku se skutkovými závěry soudu, navíc bez řádného odůvodnění. Tím obecné soudy porušily základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces.

8. Porušení práva vlastnit majetek stěžovatelka spatřuje v postupu obecných soudů, které nijak nechrání majetek konkursní podstaty stěžovatelky proti neoprávněnému zásahu ze strany Mgr. Zrůstka, resp. obchodní společnosti INTERNATIONAL INVEST s. r. o., představovaného dvojím plněním na pohledávku přihlášenou do konkursního řízení. Stěžovatelka totiž poukazuje na to, že Mgr. Zrůstek aktivně vykonává akcionářská práva spojená s akciemi ČETRANS a. s.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka navrhuje zrušení všech napadených rozhodnutí obecných soudů, přičemž je zřejmé, že k podání ústavní stížnosti proti I. výroku napadeného usnesení vrchního soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání Polar consulting, s. r. o., a Mgr. Marka Galvase, není ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu oprávněna; ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

Vyjádření správce konkursní podstaty obchodní společnosti ICOM a. s., Ing. Milana Chytila a replika stěžovatelky

10. Dne 29. 1. 2025 obdržel Ústavní soud od správce konkursní podstaty stěžovatelky Ing. Milana Chytila, advokáta, bez předchozí výzvy vyjádření. Správce konkursní podstaty nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky, že jí uváděné důvody zániku pohledávky (odevzdání akcií) nebyly nikdy předmětem soudního posouzení. Uvádí, že soudy se tvrzenými důvody, jež měly vést k zániku pohledávky po zjištění pohledávky (resp. po ukončení incidenčního sporu o pravost nebo výši přihlášené pohledávky) náležitě zabývaly a dospěly k jednoznačnému závěru, že stěžovatelkou tvrzené důvody k zániku pohledávky nevedly. V závěru vyjádření též zdůrazňuje, že stěžovatelka předmětné akcie Mgr. Zrůstkovi nikdy nevydala a tuto možnost ani nemá; již od prohlášení konkursu předmětnými akciemi nedisponuje, protože byly zcizeny stěžovatelkou ještě před prohlášením konkursu; proto nemá možnost věřiteli (Mgr. Zrůstkovi) tyto akcie fakticky vydat. Ve svém podání se též vyjadřuje k tvrzením stěžovatelky o tom, že Mgr. Zrůstek je zapsán v seznamu akcionářů obchodní společnosti ČETRANS a. s. a aktivně vykonává akcionářská práva spojená s těmito akciemi.

11. Ústavní soud zaslal vyjádření konkursního správce stěžovatelky Ing. Milana Chytila stěžovatelce, která ve své replice upozornila především na to, že Ing. Chytilovi "nesvědčí v tomto řízení procesní postavení a k jeho vyjádření by nemělo být přihlíženo". V dalším textu podání se stěžovatelka vyjadřuje k dalším tvrzením Ing. Chytila a poukazuje na to, že pohledávka Mgr. Zrůstka je nesprávně popisována jako nepodmíněná. Opětovně přitom polemizuje se závěry rozsudku krajského soudu (70)15 Cm 134/2008-680, přičemž opakuje obdobné argumenty jako v ústavní stížnosti (pozn.: sama stěžovatelka v závěru hovoří o své konzistentní argumentaci). Nad rámec uvedeného dodává, že po celou dobu trvání konkursního řízení existuje osoba, od které lze předmětné akcie (resp. akcie je nahrazující) získat, a to obchodní společnost ČETRANS a. s., která je podle stěžovatelky kdykoliv připravena hmotný substrát těchto akcií Mgr. Zrůstkovi, resp. obchodní společnosti INTERNATIONAL INVEST a. s. předat (byť to podle stěžovatelky není nutné, protože práva spojená s těmito akciemi svědčí obchodní společnosti již řadu let).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů.

13. Ústavní soud poukazuje zejména na to, že stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje stále tutéž argumentaci, která podle obsahu napadených rozhodnutí zazněla již v průběhu řízení před obecnými soudy (srov. bod 8 a související bod 6 na str. 7 napadeného usnesení vrchního soudu), nadto bez zohlednění ústavněprávního rozměru. Je zřejmé, že od Ústavního soudu očekává přehodnocení závěrů, k nimž dospěly obecné soudy. Tím však staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak je uvedeno výše, nepřísluší. Jde nadto o námitky představující pouhou skutkovou polemiku se závěry obecných soudů. Proto se ostatně námitkou stěžovatelky, vyjadřující nesouhlas se zařazením peněžité pohledávky Mgr. Zrůstka do pohledávek uspokojovaných v částečném rozvrhu, věcně nezabýval ani Nejvyšší soud (srov. body 48 až 50 napadeného usnesení).

14. Ústavní soud zdůrazňuje, že předmětem přezkumu Ústavním soudem již zpravidla nemohou být jiná (dřívější) rozhodnutí insolvenčního soudu či jeho předchozí postup (srov. též usnesení ze dne 19. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 3060/23; toto i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Není proto oprávněn zkoumat správnost jiných, v průběhu konkursního řízení vydaných rozhodnutí, tedy ani rozsudku krajského soudu (70)15 Cm 134/2008-680, s jehož závěry stěžovatelka též polemizuje.

15. Obecné soudy v posuzované věci vycházely zejména ze zmíněného rozsudku krajského soudu (70)15 Cm 134/2008-680, jímž bylo pravomocně určeno, že odpovídající finanční pohledávka Mgr. Zrůstka za nevrácené akcie je po právu. Krajský soud v něm mj. konstatoval, že stěžovatelka (resp. správce konkursní podstaty stěžovatelky) nevrátila Mgr. Zrůstkovi akcie emitentů ČETRANS a. s. a ICOM Stavební a. s. Pokud obecné soudy svá rozhodnutí opřely mj. právě o tyto závěry krajského soudu, nelze jejich závěrům z pohledu Ústavního soudu ničeho vytknout. Jde o rozhodnutí, které nebylo v průběhu (konkursním) řízení zrušeno či změněno; jeho závěry jsou přitom v posuzované situaci relevantní.

16. S ohledem na rozhodnutí krajského soudu (70)15 Cm 134/2008-680 z roku 2020 je bez významu, že Mgr. Zrůstek vykonával akcionářská práva k akciím ČETRANS a. s. v roce 2007. Není také pochyb, že žádné akcie Mgr. Zrůstkovi po vydání tohoto rozhodnutí vydány nebyly [pozn.: stěžovatelka sama uvádí, že "...nebyly předány listinné cenné papíry dle přesné specifikace Mgr. Zrůstka (nadto za situace, kdy již původní akcie v důsledku jejich výměny za hromadnou akcii v roce 2021 zanikly)...", viz str. 16 ústavní stížnosti].

17. Nelze souhlasit s argumentací stěžovatelky, podle níž obecné soudy ve svých rozhodnutích zcela přehlížejí, že pohledávka Mgr. Zrůstka byla do konkursního řízení přihlášena jako pohledávka podmíněná pro případ, že nezíská akcie ČETRANS a. s. Ústavní soud v tomto odkazuje primárně na bod 75, resp. 81 a násl. napadeného usnesení vrchního soudu, který se (nejen) s touto otázkou vypořádal. 18. Ústavní soud ve své judikatuře sice dovozuje, že zcela výjimečně mohou nastat případy, kdy právě skutková zjištění soudů jsou natolik vadná, že ve svém důsledku představují porušení práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny (jde o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními) a v takovém případě mu nezbývá, než kasačním nálezem ochranu těmto právům poskytnout. Ústavní soud však nenahrazuje činnost nalézacích, popř. odvolacích soudů. Důvodem pro kasační zásah není ani sama o sobě skutečnost, že by s učiněnými skutkovými zjištěními nesouhlasil. Jde obvykle o situace, kdy je zjištění skutkového stavu natolik vadné, že by k němu soud nemohl při respektování základních zásad hodnocení důkazů nikdy dospět [viz stanovisko ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), bod 55]. O takový případ však nyní nejde.

19. Ústavní soud dále posoudil námitky stěžovatelky směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že v posuzované věci Nejvyšší soud postupoval ústavně konformním způsobem. Dostatečně odůvodnil, proč bylo dovolání stěžovatelky v daném rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto. Náležitě se přitom vyjádřil ke všem (nejen) stěžovatelkou uplatňovaným otázkám a vyložil, z jakých důvodů dovolání zčásti neshledal přípustným (otázka č. 1 a 2) a naopak, proč jej zčásti shledal přípustným (otázka č. 3, viz bod 50). Jeho závěrům nelze z pohledu Ústavního soudu ničeho vytknout.

20. Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatelka především dovolává, není možno vykládat tak, že zaručuje úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatelky. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na řádné soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů ani libovůle v rozhodování, je nutno postup soudů považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, do něhož Ústavní soud nezasahuje.

21. Ústavní soud na základě uvedeného uzavírá, že v posuzované věci byla napadená usnesení obecných soudů vydána v souladu s příslušnými zákonnými pravidly. Obecné soudy se (opakujícími se) námitkami stěžovatelky řádně zabývaly a svá rozhodnutí dostatečně zdůvodnily. Ústavní soud nezjistil porušení základních práv stěžovatelky garantovaných v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny.

22. Proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, a ve zbývající části ji odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2025

Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu