Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti obchodní společnosti TERASY ŠVABINY s. r. o., sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, zastoupené JUDr. Petrem Víškou, advokátem, sídlem Malická 1576/11, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. prosince 2025 č. j. 4 As 151/2025-52, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1. Krajského soudu v Plzni, 2. Krajského úřadu Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, 3. Magistrátu města Plzně, sídlem Škroupova 246/4, Plzeň a 4. Miloše Majnera, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
3. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná, neboť stěžovatel napadá kasační rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Řízení před obecnými soudy tak pokračuje a není dosud pravomocně skončeno.
4. Ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95). Zásadně nepřípustná je i ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí, neboť řízení se tímto rozhodnutím nekončí. Nejde tak o rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práva. Místo toho se jím otevírá prostor k ochraně práv účastníků řízení v pokračujícím řízení.
5. Jsou-li ústavní stížností rozporovány pouze právní závěry obsažené v kasačním rozhodnutí, jež zavazuje soudy nižšího stupně v dalším řízení, pak lze účinné ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod dosáhnout zrušením toliko navazujících rozhodnutí obecných soudů s tím, že v případě kolize bude mít právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu přednost před právním názorem vysloveným v předchozím, byť formálně nezrušeném kasačním rozhodnutí (srov. např. nález ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. IV. ÚS 290/03).
6. Judikatura Ústavního soudu sice výjimečně umožňuje napadnout kasační rozhodnutí, ale pouze v případě, že jsou namítána taková pochybení, jejichž odstranění nelze docílit jinak než zrušením kasačního rozhodnutí (např. chybné posouzení včasnosti opravného prostředku). Zásadně však platí, že aby mohlo být ústavní stížností napadeno kasační rozhodnutí, musí být soudní řízení skončeno, přičemž stěžovatel musí vyčerpat všechny procesní prostředky k ochraně práva (srov. nález ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3026/20, bod 51).
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2026
Michal Bartoň v. r. soudce zpravodaj